V českém hudebním světě je Václav Hybš pojmem již několik desetiletí, prosadil se především jako dirigent a aranžér. Pochází z Police nad Metují a lásku k hudbě v něm pěstoval otec, který vedl místní kapelu a tady také Václav Hybš začínal jako amatérský muzikant. Hru na trubku vystudoval na Státní konzervatoři v Praze (1950-1955) a již za studií působil v různých hudebních tělesech. Hrál například v Lázeňském orchestru v Poděbradech, od roku 1954 byl členem orchestru Zdeňka Bartáka, později hrál s Ladislavem Bezzubkou nebo s Kamilem Hálou, souběžně se začal věnovat i hudebním aranžím.
Od roku 1960 byl Václav Hybš jako trumpetista členem Tanečního orchestru Československého rozhlasu. Toto těleso známé jako TOČR doprovázelo mimo jiné populární zpěváky z divadla Rokoko a úzká spolupráce nakonec vyústila v potřebu, aby divadlo mělo vlastní kapelu. Šéf TOČRu Karel Krautgartner zvolil Václava Hybše, který tak v 60. letech vedl orchestr divadla Rokoko a dostal se ke spolupráci s řadou populárních zpěváků, po jejich boku i na televizní obrazovky (VYSÍLÁ STUDIO A, 1964-1966; PÍSEŇ PRO RUDOLFA III., 1967-1968). Z příležitostí účinkovat v zahraničí připomeňme doprovázení Hany Hegerové v pařížské Olympii v roce 1967.
Především z politických důvodů spělo po roce 1968 divadlo Rokoko jako progresívní hudební scéna ke svému zániku, což vedlo k odchodu i Václava Hybše. Ten se svým orchestrem začal doprovázet především Waldemara Matušku, s nímž spolupracoval šest let (1969-1975). S Matuškou koncertoval, nahrával gramofonové desky a vystupoval s ním i v populárních televizních pořadech (DOBRÝ VEČER S WALDEMAREM, 1970-1974). Po rozchodu s Matuškou začal Hybš pracovat na prezentaci vlastního orchestru a jeho jméno se objevilo na titulech prvních úspěšných samostatných gramofonových desek (Hybš a jeho hosté, 1976; Hybš hraje polku, 1978; Hybš hraje operetu, 1980), z jejichž názvů vyplývá, že jeho doménou nebyla jen čistě populární hudba, ale i popularizace starších osvědčených žánrů.
Kromě toho nadále na gramofonových nahrávkách doprovázel řadu populárních zpěváků (Helena Vondráčková, Jiří Korn, Eva Pilarová, Karel Gott), zmínku si ale zaslouží mezinárodně úspěšná spolupráce s houslistou Josefem Sukem, s nímž natočil tři gramofonové desky. V rámci populárních úprav operetních árií pomohl také zviditelnit hvězdu Karlínského divadla Pavlu Břínkovou (LP deska Chtěla bych tančit jen, 1988), v neposlední řadě se svým orchestrem pořídil také několik vánočně zaměřených alb. Již na první Hybšovu vánoční desku navázala tradice vánočních koncertů, jimž se orchestr věnuje dodnes a s koncertními vystoupeními se Hybš vrací i do rodné Police nad Metují.
V roce 1987 dostal Václav Hybš titul Zasloužilého umělce, později od tří různých firem Zlaté desky za komerční úspěch jednotlivých desek, za celkový prodej pak získal Platinovou desku od vydavatelství Supraphon a Multisonic. Z několika dalších ocenění připomeňme pamětní medaili Artis bohemiae amicis udělenou ministerstvem kultury za šíření české kultury ve světě (2005). Václav Hybš je aktivní dodnes, v roce 2010 oslavil své 75. narozeniny a 50. výročí vlastního orchestru koncertem na Žofíně, který byl zaznamenán Českou televizí a následně i vydán na DVD.
Václav Hybš je ženatý a má tři děti, manželka Jarmila Hybšová vede agenturu zaměřenou na management aktivit Orchestru Václava Hybše.
Pavel "argenson" Vlach
