Reklama

Reklama

Bertrand Blier

Bertrand Blier

nar. 14.03.1939 (85 rokov)
Boulogne-Billancourt, Paríž, Île de France, Francúzsko

Zaujímavosti (10)

Buzíci (1974)

  • V bookletu k CD se soundtrackem k filmu Bertrand Blier vypráví, že měl poměrně přesnou představu o hudbě, kterou chtěl pro svůj film, a přiznává, že spolupráce se Stéphanem Grappelim nesplnila jeho očekávání. (classic)

Buzíci (1974)

  • Původně byl závěr filmu temnější, stejně jako v románu: Jean-Claude (Gérard Depardieu), Pierrot (Patrick Dewaere) a Marie-Ange (Miou-Miou) jeli v DS (kadeřníkově DS, které koupili Jacquelinini rodiče), když se pravé přední kolo, které Pierrot nechal upilovat, aby se kadeřníkovi pomstil, utrhlo a auto se zřítilo do rokle, kde postavy zahynuly. O zhlédnutí filmu požádal americký distributor, kterému se film velmi líbil a chtěl ho koupit pro americký trh pod podmínkou, že změní konec tak, aby byl šťastnější, protože mu postavy připadaly roztomilé. Střih byl změněn, a protože kopie ještě nebyly vytištěny, měl být všude stejný. Film tedy končil tím, že postavy projížděly autem, dokud neprojely tunelem, který pravděpodobně označoval hranici, a závěr ponechal na divákově představivosti. Bertrand Blier se tak vyhýbá vysloveně morálnímu konci a později prohlásí, že distributor měl nakonec pravdu. V době uvedení filmu do kin však Blier zdůvodňoval závěr takto: „Líbil se mi konec románu, protože jsem si myslel, že je filmový. Jakmile byl natočen, připadal mi pro film velmi literární. Tak jsem ho vystřihl. Každý divák si může dát takový konec, jaký mu vyhovuje.“ (classic)

Buzíci (1974)

  • Ve scéně, kdy postavě Brigitte Fossey Pierrot (Patrick Dewaere) saje prsa, se herečka, která do role vklouzla, „nebála“, ale Bertrand Blier vzpomínal na okamžik, kdy se herečka trochu vyděsila, protože se jí trochu zatočila hlava, když se ocitla mezi dvěma muži, z nichž jeden ji sál a druhý ji zezadu dráždil. (classic)

Buzíci (1974)

  • Na roli Pierrota (Patrick Dewaere) uspořádal Bertrand Blier konkurz s herci z Café de la Gare, včetně Colucheho a Patricka Dewaereho. Dewaere se Blierovi velmi líbil a absolvoval s ním několik přesvědčivých kamerových zkoušek, ale hledal jiné představitele, protože se mu zdálo, že herec je stejně silný jako Gérard Depardieu (Jean-Claude). Produkční společnost navrhla Francise Hustera a Jacquese Webera, ale Blier se obrátil na Colucheho, s nímž natočil postelovou sekvenci s Depardieuem a Miou-Miou (Marie-Ange). Ale nepřesvědčen Colucheho výkonem se Blier vrátil k Dewaereovi a obsadil ho, přesvědčen o jeho talentu a charismatu pro tuto roli. Byl to dokonce Dewaere, kdo přišel s argumentem, jak zdůraznit výškový rozdíl mezi ním a Depardieuem, a řekl režisérovi, který nápad přijal, že se postaví za Depardieuovo rameno, aby „vypadal menší“. Před začátkem natáčení se Dewaere a Miou-Miou pojistili a řekli Blierovi, že jsou pár. (classic)

Buzíci (1974)

  • Obsazení Jeana-Clauda (Gérard Depardieu) a Pierrota (Patrick Dewaere) se ukázalo jako obtížnější, protože Bertrand Blier chtěl duo „à la Laurel a Hardy“ s vysokým a nízkým mužem. Pro roli Jeana-Clauda chtěl Blier „jemného herce, křehkého darebáka“. Gérard Depardieu, jehož filmová kariéra se skládala z vedlejších rolí, právě četl román a snažil se vnutit jeho autorovi. Blier však měl pocit, že herec neodpovídá jeho představě o postavě kvůli své „drsné“ stránce. Depardieu přesto dělal vše pro to, aby ho přesvědčil, denně navštěvoval producentovu kancelář a přesvědčoval ho, aby mu roli dal. Přestože se mu to producent snažil rozmluvit, Blier si nakonec Depardieua vybral. (classic)

Buzíci (1974)

  • Uprostřed psaní svého projektu se Bertrand Blier dozvěděl, že Henri-Georges Clouzot povolal pařížské scenáristy, aby napsali jeho poslední film. Blier se vydal za Clouzotem a vyprávěl mu svůj příběh. Clouzot byl však skeptický a odvětil, že „dnešní mladí lidé takoví nejsou“. Krátce po tomto setkání se Blier vrátil k práci a vyprávěl o tom svému okolí. Tehdy se zástupce Paramountu France ujal opce na práva a umožnil Blierovi pokračovat v realizaci jeho projektu. Přestože si Bertrand Blier představoval příběh ve stylu „série noire“ a odmítal napsat autobiografický román, vydal se s příběhem jiným směrem, ale myšlenku dvou mladých zločinců si ponechal. Román „Les Valseuses“ vyšel v roce 1972 v nakladatelství Robert Laffont a stal se bestsellerem. Týden po vydání knihy podepsal Blier smlouvu na její adaptaci pro filmové plátno, na níž se podílel Philippe Dumarçay. (classic)

Buzíci (1974)

  • Film je považován za jeden z nejkontroverznějších filmů francouzské kinematografie kvůli své vulgaritě, zobrazování sexuálních aktů, nahým scénám a morální nejednoznačnosti; ačkoli byl v době uvedení do kin tiskem přijat špatně, díky věhlasu, který si Bertrand Blier získal zbytkem své filmografie, se nakonec stal kultovním filmem u moderní kritiky. (classic)

Buzíci (1974)

  • Jedná se o adaptaci jeho stejnojmenného románu Bertranda Bliera, který v roce 1972 zaznamenal určitý redakční úspěch. (classic)

Spálené stodoly (1973)

  • Herec vysvětlil důvody nesváru s režisérem takto: "Lidé nechápou, že rozkazovat chci pouze průměrným partnerům. Nikdy jsem neterorizoval Blieria, Melvillea ani Viscontiho! Ti jsou někdo! Je pravda, že jsem řekl režisérovi, aby odešel a jeho práci jsem převzal, ale udělal jsem to z toho důvodu, že on nebyl schopen film udělat a někdo ho přeci udělat musel." (theSaint)

Scenárista

Režisér

Spisovateľská filmografia

Filmy
1974

Buzíci - kniha

Herec

Hosť

Reklama

Reklama