Náš príbeh

Zasmála jsem se jednou. Občas mě bavila ta vrchovatá míra absurdity (zástup sousedů, prapodivné reakce protagonistů a Michel Galabru), místy jsem cítila silné rozpaky a celou dobu jsem nevěděla, co si o tom mám myslet. Alain Delon jako alkoholik…zahrál to dobře, ale co to vlastně mělo znamenat?! Chápu, že za to dostal Cézara, být akademikem, taky mu ho radši dám. A skončím s pivem. (21.03.2011)

Viděl jsem už několik filmů, které byly anoncované jako komedie a po skončení filmů jsem měl pocit, že jsem se díval na úplně jiný film. To očekávání komedie (je jedno jestli komedie, tragedie, detektivky apod.) pak úplně zkazí dojem z celého filmu. Člověk pořád něco čeká a ono to nepřijde. Ten film nakonec zase nebyl až tak špatný. Tomu, kdo to anoncoval jako komedii bych dal maximálně jednu hvězdičku a poslal bych ho kopat kanály a ne psát upoutávky na filmy. Film pak celkově vidím za 3. (18.03.2012)

Ani v jedném ze svých nejvážnějších filmů nezapomíná velký svéráz Bertrand Blier na svůj oblíbený absurdní humor s tajuplnou atmosférou à la Studený bufet a přes závažnost tématu rozehrává uprostřed dramatu i typický scénami se surrealistickým nádechem. Překvapivě tu ten Blierův styl v prostřední třetině skvěle funguje, překvapivě si tu Blier odpustil i svoje tradiční sexuální úchylky, což jenom kvituji, a podle mě se v Našem příběhu Blierovi další pokus o dramatičtější snímek (podobně jako v Otčímovi) dost povedl. Jde o delší film s výrazně pomalým tempem, nicméně dává možnost od začátku hlouběji procítit s hlavní postavou ten hořce odpudivý pocit alkoholika ocitávajícího se na dně, který si nedokáže pro svou závislost udržet jediný pevný mezilidský vztah. S příchodem podivné partičky mužů a neobvyklým pozváním pana souseda (jemuž vůbec nevadí ani rozbité okno, které po oné divoké noci začne sloužit jako vchod a východ ;o)) dává možnost stejně tak zažít a vychutnat si na dálku obrovskou pijatiku, šarádu plnou absurdních dialogů a velkolepé řádění v doprovodu nekonečné studnice láhví a sklenek, a posléze padnout s trpkým vystřízlivením zpátky do deprese, po níž se teprve zdá býti jakákoliv další naděje na šťastný konec ztracena. Nebo ne tak úplně...? Alaina Delona jsem v podobném typu postavy deprimovaného muže, pravidelně se měnícího v alkoholickou trosku, snad ještě neviděl a dost mě tímto výkonem, který bych se nebál považovat za jeden z Delonových nejzajímavějších, i překvapil... dokázal mrazit a nenásilně ve své místy přímo tragikomické kreaci ladit i s tím absurdním humorem a výrazně se svým výkonem přibližovat k hlavnímu králi tohoto snímku, jímž je pro mě (byť jen ve vedlejší roli) úžasně démonický Michel Galabru. [85%] (06.01.2022)

Těšil jsem se na drsný realistický drama o nešťastný lásce, kde můj oblíbenec hraje vožralu. Místo toho jsem viděl frašku, která nebyla ani vtipná natož drsná, kde se přimotá spousta postav, které mají velký prostor a přitom sledují prapodivné chování hlavní dvojice, která nemá ponětí co vlastně chce. Určitá kvalita zde je, ale čekal jsem prostě trochu větší vážnost a smysl. (14.04.2019)

Film má určitou podobnost českýmu snímku Katapult. Absurdita je zde približně na stejný úrovni jako u Blierova podobně nelogickýho snímku Studený bufet.Robert roztříská sousedův dům na padrť, před nim svede jeho ženu a sousedovi to vůbec nevadí. Je tudíž jasný, v čem jsou Blierovy snímky, ač se to nezdá, komediálními, i když humor je zde velmi kontroverzní a ne každý k němu přilne. (26.06.2009)