Francouzský režisér Bertrand Blier (syn patrně slavnějšího otce, francouského herce Bernarda Bliera) představuje nejen ve francouzské kinematografii velmi ojedinělý zjev. Svým datem narození (1939) se Blier "nevešel" do skupiny tvůrců "nové vlny" a svoji nezařaditelností k jakékoliv vlně či programové skupině je tento tvůrce francouzským ekvivalentem například Davida Lynche (s nímž sdílí jisté podobnosti v některých surrealistických prvcích) a nebo Woodyho Allena (neboť i Blier je tvůrcem autorským a jeho zájem spočívá ve zkoumání mezilidských vztahů).
Ačkoliv Blier debutoval již v roce 1959 dokumentárním filmem HITLER, TOHO NEZNÁM (který v naší zemi, podobně jako mnoho dalších jeho snímků, dosud nebyl uveden), proslulost a uznání získal až svým - před několika lety v televizi uvedeným filmem - BUZÍCI. Zde vytvořil anarchistický obraz společnosti, který prezentoval na provokativním milostném trojúhelníku čítající hereckou dvojici Depardieu a Dewaere, kterou doplnila Miou-Miou. Blier zde záměrně ignoroval jak moralistní dopad na diváky, kteří se měli cítit dotčeni erotickou lascivitou milostných hrátek ústřední trojice (hetero- i homo - sexuálních) i společensko anarchistickým laděním filmu. Buzíci (1974) jsou dokladem Blieorovy tehdejší odvahy a mladické "nerozvážnosti", která je na jeho jinak nevyrovnaném díle poznat.
Patrně nejlepším jeho snímkem je po všech stránkách zajímavý titul STUDENÝ BUFET (1979). Ve filmu (známém opět z televizní obrazovky) hraje Depardieu spolu s Bernardem Blierem a Carole Bouquetovou. STUDENÝ BUFET je surrealistické a mysteriózní dílo, které působí neobyčejně sugestivně a přesvědčivě. Blier zde vytvořil své klasické podobenství o citové prázdnotě a osamělosti, jejíž nositelem se stává tragický Depardieův hrdina. V absurdních dialozích a v precizních dlouhých záběrech (Blier preferuje spíše kombinaci detailů a velkých celků) vytváří Blier působivý obraz lidské samoty. Mezi BUZÍKY a STUDENÝM BUFETEM natočil Blier svůj mezinárodně nejúspěšnější film PŘIPRAVTE SI KAPESNÍKY (1977), který byl oceněn Oscarem za nejlepší zahraniční film. Stejná herecká trojice jako v BUZÍCÍCH, ale konvenčnější formální zpracování (film by se dal charakterizovat jako melodrama/komedie) činí z tohoto filmu stravitelnější kus než byly anarchističtí BUZÍCI a surrealistický STUDENÝ BUFET.
Vedle Dewaera, s kterým natočil u nás neznámý film NEVLASTNÍ OTEC (1981) si Blier vyzkoušel spolupráci s francouzským komikem Coluchem na filmu HOLKA MÉHO KÁMOŠE (1983). Tento film, ačkoliv je jeho zápletka podobná jako u starších BUZÍKŮ, je ve své provokativnosti mnohem uměřenější a ve svém výrazu konvenčnější. Po tomto slabším díle se Blier vrátil k mistrovské formě své provokace ve VEČERNÍM OBEKU (1986), kde se opět sešli Depardieu a Miou-Miou, jen Dewaera (který spáchal sebevraždu) nahradil Michel Blanc, který se ukázal býti znamenitou náhradou. VEČERNÍ OBLEK je opět anarchistickou a provokativní podívanou (zvlástě v dialozích) a obsahuje podobně nezávazný a hravý náboj jako BUZÍCI.
Po tomto druhém vrcholu Blierovy tvorby následoval pomalý ale trvalý kvalitativní sestup. Po - u nás neuvedených - snímcích PŘÍLIŠ KRÁSNÁ PRO TEBE (1989) a DÍKY ŽIVOTE (1991) se pokusil opět šokovat s filmem CUKR, KÁVA, LIMONÁDA (1993), který ale kromě dusné a sugestivní atmosféry pařížského předměstí a půvabů mladé hlavní představitelky nedosahoval myšlenkové hloubky ani formalní preciznosti jeho starších titulů. Podobně tomu bylo s - v naší distribuci jediným uvedeným - filmem, MŮJ PASÁK (1996). I na něm už bylo možno vysledovat Blierovu tvůrčí vyčerpanost a ohranost. MŮJ PASÁK je už jen odsleskem anarchistické dravosti BUZÍKŮ nebo VEČERNÍHO OBLEKU. Blierovy filmy z poslední doby u nás nebyly dosud neuvedené.
kobejn
