Karel Hašler se narodil 31. října 1879 v Praze ve Zlíchově do dělnické rodiny. Už jako mladík ochotničil, začal s učením na rukavičkáře, ale raději utekl k divadlu. Začínal ve smíchovské Aréně a společnosti P. Švandy (1897) a u venkovských ochotnických společností: Václav Choděra (1897 – 1898) a Adolf Dobrovolný (1898 – 1900). Následně prošel „kamenným" brněnským Národním divadlem (1900 – 1902), krátce opět společností Adolfa Dobrovolného (1902), Slovinským zemským divadlem v Lublani (1902 až 1903), díky režisérovi Jaroslavu Kvapilovi činohrou pražského Národního divadla (1903 – 1915), pro které překládal a i režíroval a z něhož byl propuštěn kvůli zameškanému představení.
Následně jako herec, zpěvák, autor písní, výstupů, libret a hudby, dramatik, režisér, ředitel a kabaretiér šel různými pražskými (často kabaretními) scénami Lucerny (1910), Rokoka, Divadla na Vinohradech a Varieté (1915 až 1918), opět Lucerny (1918 – 1923) a Varieté (1924 – 1929). Poté se věnoval zejména filmování a nakladatelské činnosti (už od roku 1919 vedl vlastní nakladatelství svých šansonů).
Hostoval poté opět ve Varieté a pořádal zájezdová kabaretní a písničkářská vystoupení. I když významnější je jeho práce v kabaretu a písničkářská, jako herec byl stylizovaným hercem salonního ražení, jemného humoru a příjemné melodické mluvy s hudebními a tanečními sklony („Revizor", „Strakonický dudák", „Romeo a Julie", „Ďáblice", „Radúz a Mahulena", „Čekanky", „Cesta do pekel"). I režíroval („Vinobraní", „Soucit"). S filmem Karel Hašler spolupracoval už od roku 1914. I zde prošel řadou profesí.
Byl režisérem (ČESKÉ HRADY A ZÁMKY, SRDCE ZA PÍSNIČKU, IRČIN ROMÁNEK), autorem námětu (př. ČESKÉ HRADY A ZÁMKY, TULÁK), textařem písní (TONKA ŠIBENICE, PÍSNIČKÁŘ, ZÁHADA MODRÉHO POKOJE nebo U SNĚDENÉHO KRÁMU aj.), scenáristou (např. PÍSNIČKÁŘ, ZÁHADA MODRÉHO POKOJE, V TOM DOMEČKU POD EMAUZY, SRDCE ZA PÍSNIČKU, ZA RANNÍCH ČERVÁNKŮ, KRÁL ULICE, JÁNOŠÍK, VOJNARKA, HORDUBALOVÉ či BABIČKA), odborným poradcem (ŠVANDA DUDÁK, MUZIKANTSKÁ LIDUŠKA, MĚSTEČKO NA DLANI), vedoucím výroby (JÁNOŠÍK), s Milošem Smatkem autorem filmové hudby (TONKA ŠIBENICE, PÍSNIČKÁŘ, U SNĚDENÉHO KRÁMU, MATKA KRÁČMERKA, POSLEDNÍ MUŽ, JEDENÁCTÉ PŘÍKÁZÁNÍ, JANA, VENOUŠEK A STÁZIČKA atd.), zpěvákem (TONKA ŠIBENICE, PÍSNIČKÁŘ, KRÁL ULICE nebo ZA TICHÝCH NOCÍ) a zejména hercem.
Nejprve jako zubař Verner (FALEŠNÁ KOČIČKA), hlavně poslanec JUDr. František Uher (BATALION) a varhaník (VARHANÍK U SV. VÍTA), vládní rada Hala (PÍSNIČKÁŘ), hrabě Hugo (SRDCE ZA PÍSNIČKU), Josef Dobrovský (ZA RANNÍCH ČERVÁNKŮ), Petr Kornel (AŤ ŽIJE NEBOŽTÍK), okresní hejtman (JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ), Dr. Marvan (TORPÉDO 48) šéfredaktor (ROZTOMILÝ ČLOVĚK), rada Burdych (PANTÁTA BEZOUŠEK) apod.
Se svojí bývalou manželkou Zdenou Frimlovou – Hašlerovou († 1947) měl syny Karla Hašlera ml. a Zdeňka Ginu Hašlera (1909 – 1972) a později i vnoučata Ginu Hašlera (*1941) a Karla Hašlera (*1943). Všichni potomci pokračovali v rodinné umělecké práci. Pozitivní vliv na Hašlerovu kariéru měl také švagr, hudebník Rudolf Friml (1879 – 1972). Jeho hudby a písní využívali filmaři od 50. let a dodnes využívají.
O jeho životě byl natočen medailon ČESKÝ PÍSNIČKÁŘ (1977) a seriál PRAŽSKÝ PÍSNIČKÁŘ (1996). Na jeho osobu zavzpomínal kolega Rudolf Deyl st. v knize „Písničkář Karel Hašler" (1968) a další herci.
Nejvíce se však proslavil jako zdatný písničkář, kdy napsal přes tři stovky písní, kupletů a šansonů („Po starých zámeckých schodech", „Ta naše písnička česká", „Staré topoly", „Kampak na nás, bolševici", „Pětatřicátníci", „Dopis ze zákopů", „Čí je Praha? Naše!"), které jako hudební samouk psal přibližně od roku 1908 a se svým nacionálním nádechem povzbuzovaly český lid v dobách nesvobody.
Mj. byl též autorem divadelních her a operet („Dcera druhé roty" 1938, „Americký hotel" 1939), fejetonů, satir, básní a přispíval do „Venkova" či „Humoristických listů". Jako autor a herec se uplatnil i v rozhlase („Jak jsem bořil Rakousko" 1928 aj.). Jeho vlastenecká a protiněmecká hrdinná práce se mu za nacistické okupace stala osudnou.
Na udání byl při natáčení exteriérů MĚSTEČKA NA DLANI (1942) v záři 1941 zatčen a vyslýchán gestapem (zatčen nebyl poprvé), uvězněn a převezen do rakouského koncentračního tábora Mauthausen. Zde byl v celkem vysokém věku šedesáti dvou let 22. prosince 1941 nacisty potupně a hrůzně umučen buď umrznutím po polévání studenou vodou v mrazech nebo zkopáním na schodech.
Jaroslav "krib" Lopour
