Milan Holubář

Milan Holubář se narodil 9. prosince 1926 v Brně. Ale už ve druhé polovině nacistické okupace začínal s divadlem v kočovné Secově divadelní společnosti a v Kašpárkově divadle. Po okupaci nastoupil na brněnskou Státní konzervatoř (1945 – 1948) a po jejím absolvování (už za studií hrál ve Svobodném divadle Brno) se stal profesionálním hercem.

Byl hercem krátce Hanáckého divadla v Přerově, Městského oblastního divadla Karlovy Vary (1948 – 1950), Východočeského divadla v Pardubicích (1950 – 1967) a do svého odchodu na odpočinek brněnského Satirického divadla Večerní Brno (1967 – 1986), kde ještě krátce před smrtí hostoval. Jako herec využíval úsporný typ herectví, mimiky a gest. Ojediněle si vyzkoušel též divadelní režii (ale především pohádky), mj. „27. vagónů bavlny“.

Na divadelních prknech zpočátku sehrál Lojzu („Okénko“), Myslivce („Loupežník“), Benetku („Škola, základ života“), Machovce („Temno“), Zikmunda („Jan Hus“), Francka („Maryša“), Dona Juana („Don Juan“), Dominga („Don Carlos“), Cyrana („Cyrano z Bergeracu“), Vocílku („Strakonický dudák“), Olivera („Jak se vám líbí“), Macheatha („Žebrácká opera“), Franc a Ivan („Lucerna“), Jánošíka („Jánošík“), Velebu („Veselé paničky windsorské“), Sekáčka („Paní Marjánka“), Makduffa („Macbeth“), Kazarina („Maškaráda“), Rufia („Caesar a Kleopatra“), Vojtěcha („Život Josefa“), Nolleta („La Musica“) a nebo Bartoše („Všechny zvony světa“).

Na brněnském jevišti se objevil v inscenacích „Kat a blázen“ (Don Cristobal), „Těžká Barbora“ (Žoldnéř), „Josef Švejk“ (Dr. Grünstein), „Caesar“ (Titus Papullus), „Revizor“ (Hejtman Skvoznik – Dmuchanovský), „Na tý louce zelený“ (Direktor), „Byl jednou jeden…“ (Muzikant), „Únos Sabinek“ (Pavel Karpíšek), „Člověk nikdy neví“ (Finch), „Římská lázeň“ (Cekov), „Nejsme v Chicagu“ (Náčelník), „Přátelská služba“ (Csatai), „Energičtí lidé“ (Plešoun), „Líbej mě, Alfréde!“ (Plukovník), „Nebožtík Nasredin“ (Zlatník, Starý mazák a Veterán), „C. k. polní maršálek“ (Géza), „Zpívající Benátky“ (Don Marzio), „Limonádový Joe“ (Dakota Kid), „Haškův pražský dekameron“ (Pan Bukl), „Autobus“ (Vesničan), „Den, kdy unesli papeže“ (Papež Albrecht IV.), „Maximalista“ (Tesař), „Einstein nebo Fellini?“ (Policista) apod.

Filmografie Milana Holubáře čítá pouhých sedm titulů, což je zapříčiněno jeho pardubickým a brněnským angažmá. Debutoval jako strážmistr SNB Žáček v Kachyňově dramatu o pohraničnících a převaděčích KRÁL ŠUMAVY (1959).

O rok později byl rotným Rudolfem Sodomou v PRÁČETI (1960) opět Karla Kachyni a především poručíkem VB Karlem Burdou v detektivce Martina Friče BÍLÁ SPONA (1960), jenž se stal nejvýraznější filmovou kreací Milana Holubáře. V celkem slibně započaté práci pro film před pauzou skončil psychologickým dramatickým filmem POUTA (1961) Karla Kachyni, kde sehrál kupce vily pana Šnajdra.

Po sedmileté přestávce si na něho opět vzpomněl režisér Karel Kachyňa a svěřil mu v dramatu VÁNOCE S ALŽBĚTOU (1968) epizodku hráče karet. Sedmdesátá léta, která se stala jeho poslední filmovou dekádou, uvedl jen dvěma snímky. Režisér Otakar Vávra využil jeho fyzických předpokladů a obsadil ho do historické postavy poslance Sudetoněmecké strany Dr. Ernsta Kundta, jenž se podílel v tragických dnech podzimu 1938 na rozbití Československa, ve dvojdílné a výpravné „historické“ rekonstrukci DNY ZRADY (1973).

A o dva roky později se na filmovém plátně Holubář zjevil naposledy jako otec Máriky (Brigita Hausnerová) gazda Hodula v Kachyňově (režíroval jeho pět snímků) ŠKAREDÉ DĚDINĚ (1975).

Především během svého angažmá v Brně spolupracoval s tamním studiem rozhlasu (př. „Hvězda zvaná Pelyněk“, „Diskusní příspěvek“, „Amulet“, „Pátrací skupina zasahuje“, „Zadívejte se na hvězdy“, „Vraždy z archivu“), dabingu (PUTOVNÍ KINO, VIVA MARIA!, STALO SE ZA BÍLÉHO DNE aj.) a televize – filmy (VENCA, TANGO, KDO CHYTÁ ŠTĚSTÍ ZA PAČESY, LÉTO BEZ DOVOLENÉ, NASREDIN, ABAJ A ŽABAJ, ŠAHRAZÁD atd.) a seriály (LEGENDA O ŽIVÝCH MRTVÝCH nebo SLOVÁCKO SA NESÚDÍ).

Byl krátce manželem herečky Anny Ferencové (*1927), dcery komika Ference Futuristy (1891 – 1947). Milan Holubář zemřel 27. srpna 1992 v nemocnici v Třebíči ve věku nedožitých šestašedesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour