Vánoce s Alžbětou

Protože je Karel Kachyňa můj velký oblíbenec a jeho tvorbu mám v malíčku, k tomuto filmu jsem se dostal až nedávno. Nemyslel jsem si, že z těch několika málo filmů, které jsem od něj neviděl, může být některý, který patří k tomu nejlepšímu, co natočil. Vánoce s Alžbětou se tak netváří, ale ve skutečnosti je to velký film. Z prostého a fádního příběhu je vytěženo maximum. Psychologie postav je nejen famózně napsaná, ale i zahraná. Dialogy se sypou jako písek, stejně jako bezvadný střih a perfektní kamera vykresluje zmáčenou atmosféru víc než dokonale. A nad tím vším stojí perfekcionalista Kachyňa! (24.03.2013)

Hnusné dušičkové počasí, hnusný socialistický venkov. Vlado Müller jako permanentně mírně nabručený řidič ošuntělého náklaďáku zásobuje depresivně vyhlížející vesnické prodejny. Vedení firmy mu přidělí nového závozníka - tedy závoznici - mladičkou pohlednou problémovou Alžbětu, která prošla děcákem a teď je v podmínce. Tihle dva by normálně o sebe vůbec nezavadili a teď spolu musí sdílet po celou pracovní dobu těsnou kabinu náklaďáku. Původně jsem film hodnotila dvěma hvězdičkami, ale po dalším zhlédnutí jsem ho vzala jakž takž na milost. Není to komunistická nalejvárna, i když se tam pracuje. Spíš jde o psychologickou kresbu klíčícího (nebo ne?) vztahu mezi dvěma odlišnými osamělými bytostmi na pozadí reálného socialismu. (02.11.2006)

Netušil som, že si pre mňa neznámy Kachyňov film tak užijem. Nekomplikovaný dej, výborné herecké výkony oboch hlavných predstaviteľov a citlivo stvárnená kríza stredného veku v depresívnych reáliách dodýchavajúceho socializmu. Dlho som váhal nad štvorhviezdičkovým hodnotením, ale bráni mi v tom absencia Kachyňovskej zanietenosti, prítomnej v jeho vrcholných dielach. Napriek tomu by nemal byť pre nesporné kvality tento film zabudnutý. A ešte som si s pousmiatím uvedomil, že viac pršalo azda iba vo Fincherovskej sedmičke. (22.07.2016)

"Jmenovalo se to Pompeje..." "Dobrý večer, pane Hubert..." Vánoce bez sněhu jsou jako řidič bez závozníka. Místo sněhu déšť a místo pracanta závoznice...přeživší obyvatelka Pompejí, jež si vodí muže jak na provázku a která do silně stereotypního života jednoho spravedlivě a lidsky smýšlejícího řidiče, rozvozce potravin do prodejen Smíšeného zboží po vesnicích, zanese bouři, která rozcupuje každodenní rutinu na kousky...Neuvěřitelně skromně pojatý film o dceři bez otce a tátovi bez dcery, zničehonic se setkají v kabině, už ve své době, starého krámu na čtyřech kolech, dva rozdílné světy lidí, kteří v životě již zažili své. Veškeré základy silných kvalit mistrových filmů s lidským obsahem jsou zde, tohle je Kachyňa a Procházka bez zábran, troufám si napsat, geniálně syrovým způsobem vypráví banální, nicméně tematicky velmi svobodný, otevřený příběh se skvělými dialogy o lidském souznění. Vše v atmosféře československých šedesátých let, jež se projevuje i ve způsobu natáčení, vše završeno doslova super hereckou dvojicí. Pro mě rozhodně jeden z nejlepších vánočních filmů. (10.07.2013)

Do Hubertova klidného životního stereotypu se vřítí přílivová vlna, Alžběta. Ztřeštěné stvoření bez špetky zodpovědnosti nastoupí na místo závoznice a spolu s Hubertem začne rozvážet potraviny po venkově. Sblížení dvou osamělých ztracenců jde však pomalu a ztuha... Výborně napsané psychologické drama je natočeno s nevídanou vnímavostí a citlivostí, smutné životní úděly jsou tu odlehčovány svérázným humorem a poetickými obrazy. A v tomto případě nelze opominout a nezmínit dvojici Vlado Müller - Pavla Kárníková. To, co ti dva předvádějí, je herecký um v nejvyšší kvalitě. Pro mě jedno z největších filmových překvapení, bylo mi potěšením. (09.09.2017)