Pier Paolo Pasolini

Italský režisér, scénárista, komunista a věčný provokatér Pier Paolo Pasolini se narodil 5. března 1922 v Boloni v Itálii. Po skončení druhé světové války, tento zatím jen učitel italštiny vstupuje do komunistické strany. Odsud je po třech letech v roce 1949 vyloučen pro své homosexuální sklony, nicméně jeho extrémně levicové přesvědčení mu vydrží až do smrti.

V roce 1957 se podílí společně s Federicem Fellinim na vzniku filmu CABIRIINY NOCI a v roce 1961 natáčí svůj první film s názve ACCATTONE, jehož hlavním hrdinou je římský pasák a je přehlídkou bezútěšnosti a neschopnosti hlavního hrdiny vymanit se z podmínek spodiny.

Roku 1964 natáčí Pasolini své asi nejuznávanější, ale zároveň nejkontroverznější dílo (i když přídomek nejkontroverznější si posléze vyslouží většina jeho filmů). Jedná se o adaptaci biblického „EVANGELIA SVATÉHO MATOUŠE“, kde vyobrazuje Ježíše Krista jako agresivního revolucionáře. Do hlavních rolích filmu, který vznikl v zaostalém jihoitalském regionu Basilicata, obsadil neherce a do role pany Marie dokonce svou matku.

Jeho dalším známým celovečerním filmem je THEORÉMA z roku 1968. Film se odehrává v Miláně, kde do rodiny průmyslníka přichází novodobý mesiáš, všem členům rodiny poskytne fyzickou lásku, a tím v ní způsobí rozvrat - na závěr se otec zříká veškerého majetku (podnik předá dělníkům), svléká se do naha a odchází do pustiny sopky Etny. Snímek získal cenu OCIC, byl soudem obviněn z obscenity, ale poté soudně prohlášen za poetické dílo.

Povídkový film VEPŘINEC z roku 1969 je alegorie přirovnávající tehdejší Itálii k Německu v době Hitlerova nástupu k moci. Snímek je složen ze dvou střídavě se prolínajících povídek.

Značná část Pasoliniho tvorby je věnována adaptacím známých literárních děl. První z řady je adaptace Sofoklova OIDIPUS KRÁL z roku 1967. Prolog a epilog filmu se odehrává v předválečné Itálii (třicátá léta 20. století), kde se manželům narodí syn na kterého žárlí jeho vlastní otec. Hlavní část filmu se pak odehrává v antice a představuje známý Oidipův příběh o neovlivnitelnosti osudu, jenž je člověku souzen. Jedná se o velmi osobní dílo, neboť Pasolini v něm popisuje vznik svého Oidipovského konfliktu. Podobným filmem jako ODIPUS KRÁL je pak ztvárnění Euripidovi MÉDEI z roku 1969, která se rovněž odehrává v období antiky.

Filmy, které Pasolini natáčel v první polovině 70. let 20. století (až do své smrti v roce 1975) jsou opět adaptacemi literárních děl. První tři z těchto snímků (DEKAMERON, CANTERBURSKÉ POVÍDKY a KYTICE Z TISÍCE A JEDNÉ NOCI) jsou označovány jako „Trilogie života“.

Pokud Pier Paolo Pasolini natáčel do roku 1974 filmy, které kritici nazývali kontroverzními a provokativními, tak v roce 1975 svým posledním filmem překročil všechny myslitelné konvence. Natočil svůj nejdivočejší film, který kdy běžel v kinech (myslím v normálních kinech) a není žádným podivem, že promítání tohoto filmu bylo v celé řadě zemí zakázáno. Film SALO ANEB 120 DNŮ SODOMY byl inspirován slavným pornorománem markýze De Sade „120 dní Sodomy“. Příběh Sadova románu, který se odehrával v 17. století, Pasolini přenesl do fašistické republiky Salo, která vznikla v severní Itálii na sklonku druhé světové války. Děj je až nechutně prostý. Několik chlapců a dívek je „vykoupeno“ z různých výchovných ústavů či uneseno přímo z ulice do přísně střežené vily, kde jsou trýzněni čtyřmi bohatými muži (soudce, vévoda, biskup, bankéř), nutící je ke stále sadističtějším praktikám. Film, stejně tak jako román je dlouhým seznamem sexuálních zvráceností, kterých se již zmínění boháči na svých obětech dopouštějí a pro inspiraci jim čtyři prostitutky dopodrobna vyprávějí své životní příběhy. Do toho v pozadí zní skladby od Chopina, Orffa, popřípadě hlavní hrdinové pronášejí citace Baudelairových básní či promluvy svatého Pavla atd.

Premiéry tohoto filmu se již Pier Paolo Pasolini nedočkal, neboť byl v noci z 1. na 2. listopadu 1975 v Ostii za dosud nevyjasněných okolností brutálně ubit baseballovou holí. Za tento čin byl odsouzen jakýsi mladý prostitut Pelosi, který strávil osm let ve vězení.

Z "PetrPan2" L