Rogopag

Rosselliniho CUDNOST je úsměvný až komický příběh o jisté posedlosti s hezkou hlavní hrdinkou ***. U Godardova NOVÉHO SVĚTA chápu záměr, chápu obsah i co chtěl „básník“ říci, jen ta forma mi přišla jaksi nepovedená a ne zcela něco podstatného říkající. Ta herečka je však již od pohledu velmi zajímavá žena**. Pasoliniho TVAROH patří k tomu nejlepšímu v tvorby PPP. Vybavuji si, že poprvé mě to vůbec nebavilo, teď podruhé mi to přišlo jak velmi zábavné, tak velmi výstižné a hodně dobře natočené. Ten rozpor mezi prvním a druhým shlédnutím trochu nechápu, ale je to tak. Výborná práce. ***** Gregorettiho DOMÁCÍ KUŘE je naprostý náklep. Asi nejvýstižnější vyjádření toho, co se nazývá konzumerismus a co ničí lidského ducha a nakonec zahubí celou civilizaci (už aby to bylo!!!). Dokonalé v tom, že tak činí vlastně dvěma stejně povedenými způsoby, jednak samotným příběhem, ale hlavně zcela kulervoucí a bezchybnou přednáškou jistého vědce. Když mu v závěru pak začnou představovat posluchače jeho přednášky, vždy padám do kolen. Trefné, opravdu velmi trefné. Jen škoda, že první dvě povídky (první trochu, druhá mnohem více) sráží jinak velmi uspokojivý a dobrý dojem z celého díla. (17.05.2012)

(1) trocha pop-psychologie neuškodí. Takový příběh do letní nedělní přilohy novin. (2) krátké režisérské cvičení na téma rozpad vztahu. Originální (práce se zvukem, vyjádření hlavní myšlenky: Já tě exmiluji), ale nechápu propojení s atomovým výbuchem. Muž a žena si takhle přestávají rozumět od nepaměti. (3) Barevné scény jsou výborné, cynický režisér na plátně předčítá z režiséra skutečného. Marxismus nebo katolictví - kompars má vždycky hlad. (4) "jen" satira, ale ty děti žijící reklamou jsou přesné (Viva myšáček!) a takovou rodinku uvidíte dnes v každém motorestu. Konzum je věčný. (07.07.2009)

Povídkový film Rogopag: konec, zánik, úzkost a smrt jsou záminkou k anekdotám a satirám. Odlehčení a estetická novovlnná poezie křepčí radostí ze života. Osobitý Pier Paolo Pasolini dodal stěžejní dílek TVAROH (upraveno v březnu 2021), poeticky prostořekou satiru na společnost, morálku, filmové zákulisí, ale i sebe samotného, dráždí a provokuje, hlásaným křesťanským hodnotám nastavuje zrcadlo a tancuje s verši a postoji. Hrdinou Tvarohu je Giovanni Stracci (velmi dobrý Mario Cipriani), filmový představitel ukřižovaného zloděje, zesměšňovaný a utlačovaný prosťáček, hladový a bezelstný nuzák. Pozadu nezůstává ani režisér právě natáčeného filmu (vynikající Orson Welles s hlasem Giorgia Bassaniho), jsoucný, jízlivý, odhmotněný, vytržený, marxistický a vědoucí. Zaujme hlavní herecká hvězda Sonia (Laura Betti), další hvězdná herečka Valentina (Edmonda Aldini), zostuzený novinář (Vittorio La Paglia), filmový producent na návštěvě (Giuseppe Berlingeri), jeho doprovázející manželka (Elsa de Giorgi), či ten smějící se andělíček (Ettore Garofolo), jedinečný Pasolini! ROBERTO ROSSELLINI (CUDNOST) krásně ukazuje dotěrnost italských mužů vůči ženám, tady konkrétně k půvabné letušce Anně Marii (Rosanna Schiaffino) a nevšední řešení, kterým se musí dotěrného nápadníka (Bruce Balaban) zbavit. UGO GREGORETTI (KUŘE DOMÁCÍ) představuje typickou rodinu konzumní společnosti, která je ovlivňována reklamou a následným nákupem všeho možného, ale k vlastnímu životu nepotřebnému. S nádherně ironickým nadhledem představuje konzumní maloměšťáckou rodinu, která má ale o své úrovni vždy lepšího mínění. Hlavu rodiny ztvárnil Ugo Tognazzi. JEAN-LUC GODARD (NOVÝ SVĚT) je zřejmě fascinován situací, kdy žena náhle přestane milovat svého partnera a chová se trochu zvláštně. Přiřazuje jim určitou chladnou krutost a zde to svádí na atomový výbuch 12 tisíc kilometrů nad zemí. Tomu výbuchu přiřazuje moc měnit chování lidí a tím na něco svalit vinnu v nevysvětlitelnosti, nevyzpytatelnosti v chování žen a jejich vychladnutí, i když předtím tvrdili něco jiného. Svět mužů a žen se dostává do konfliktu, protože si nejsou schopni navzájem porozumět. (13.10.2009)

Budu hodnotit postupně a celkové si nechám až nakonec, čili: CUDNOST - ** (Rosselliniho přístup je bohužel v konkurenci nezajímavý a i celý příběh by bez zneklidňujícího podtónu v podobě snoubence nebyl o nic lepší, než slušná bakalářská povídka) NOVÝ SVĚT - **** (Godard nezklamal) TVAROH - *** (Pasoliny překvapil, snad jediný jeho film, který mě nějakým způsobem zaujal - Především Welles je kouzelný) KUŘE DOMÁCÍ - *** (poměrně vtipná, trochu průhledná, ale pořád fungující satirická hříčka, méně však již nosný příběh...rozhodně ale nejvtipnější ze všech povídek) Celkový dojem neprovázanosti, nevyrovnanosti a (alespoň pro mě) nepříjemná hudba mě nutí dát za tři... Ale i tak se budu vždy koukat jen na dílčí části, než na celý film... (21.09.2006)

Rosseliniho povídka je nejslabší a byl odvážný tah dát ji hned na začátek. Obávám se, že dost diváků odradí od dalšího sledování. Je sice poměrně zručně natočená, ale co naplat, když točit ji nemělo žádný smysl. Je totiž absolutně o ničem a nevyvolá žádné emoce. Hned druhý Godardův příběh je na tom o poznání lépe. Podivná změna v chování lidí po výbuchu bomby a jediný muž, který to ,,prospal" působí dost klaustrofobicky, zvláštně, děsivě... A tedy hodně dobře. Třetí filmek je od Pasoliniho, což je režisér, o kterém nevím co si myslet. Jeho ,,trilogie života" mi přišla vyloženě odporná, naopak Evangelium sv. Matouše výborné. Povídku Tvaroh z tohoto fimu mu určitě připisuju k dobru, ačkoliv na začátku jsem byl trochu zmatený a nevěděl jsem, jak to uchopit. Perfektní závěr mě však přesvědčil. Poslední povídka od v Čechách neznámého Gregorettiho také nebyla špatná. Může se jí vyčítat dějová plytkost, ale to klidně odpouštím, protože je to výborně natočeno (třeba prostřih lidi v restauraci x slepice). Konečné hodnocení je tedy kladné, protože tři ze čtyř povídek jsou z mého pohledu vážně povedené. Z hlediska celkového propojení příběhů bych ale trochu víc zapřemýšlel nad hudbou, která se hlavně ke dvěma prostředním povídkám zrovna dvakrát nehodí. A hlavně bych udělal mezi jednotlivými segmenty delší přestávky. Opět především nad dvěma prostředními povídkami bych se rád trochu déle zamyslel a nepřeskakoval okamžitě na další příběh, aniž ten první dozněl. (28.04.2007)