František, prosťáček boží

Františkov príbeh je fascinujúcim námetom na film, ale toto prevedenie nebolo dostatočné. Vôbec sa nevenuje jeho mladosti, ako opustil bohatú rodinu, vzdal sa všetkého a opomína plno zásluh, ktoré sa mu pripisujú. Celý film je len o mníchoch, ktorí dosť často spievajú, asi aby tá stopáž bola nad hodinu. Film je rozdelený do ôsmich obrazov, ktoré majú byť odrobinkami z Františkovho života, ktoré ho majú charakterizovať. Ale ani zďaleka nejde o tie najdôležitejšie udalosti a už vôbec nie o životopis. (21.05.2022)

Kvítky ze života svatého Františka z Assisi a jeho bratří jsou fascinující sbírkou legendaristických miniatur plných pokory a zázračnosti. Roberto Rossellini z ní vyňal jedenáct a svázal z nich podobně čistou kytičku. Z neupovídaných, ale sdělných legend dokázal vytěžit neuvěřitelně imaginativní a dramatická vyprávění. Původní tóny zintenzívnil pronikavou obrazností (především úžasnou konfrontací člověka a krajiny) a příběhy odlehčil jemným humorem. Nepatetické nahlížení života prvních menších bratří plně odpovídá jejich prvotní spiritualitě, dodnes povzbuzující. Nezbývá než litovat, že Rossellini zůstal jen u těchto jedenácti. Natočeno s láskou a „ke chvále Ježíše Krista a chudičkého Františka.“ (31.01.2010)

Lehkost, prostota, a radostná naivita Kvítků sv. Františka přenesená na filmové plátno. V neorealistickém duchu jsou do hlavních rolí obsazeni neherci - skuteční františkánští mniši - avšak netřeba se strachovat strnulých starců v upjatých kolárcích a mdlého světla voskovic a ducha chladných kostelů, co zejí prázdnotou. Františkovi spolubratři jsou spíše tlupou bláznů pro Krista, nadšených i podivínských. Vévodí jim prosťáček Boží, bratr Ginepro, jenž káže více životem než slovy a též bratr Giovanni, kterého by moderní doba nechala uklidit v Bohnicích. A potom samozřejmě sám František - sdílející se svými druhy jejich prostotu a lehkost, avšak zároveň v sobě mající i přes své mládí podivuhodnou moudrost a hloubku. Umí pokárat pošetilé excesy svých spolubratří, ale také obejmout - a to nejen je, ale třeba také malomocného, s nímž se náhodou v noci setká. Františkova prostota je kdesi za pouhou naivitou a radost v jeho očích, která se zvláště zaleskne ve chvíli, kdy je jako žebrák v zimě vyhnán od dveří zpět do bahna a nepohody, je jiná než veselí těch, kdo nepoznali bolest. (11.07.2007)

Z počátku jsem si říkal, že to bude asi něco hodně naivního, ale postupně jak dál film epizodně běžel, mě stále více a více přitahoval a vtahoval do doby svatého Františka. Špičková scéna, kdy františkánským mnich přišel mezi hordu divokých vojáků, a to co se tam odehrává, to mě absolutně dostalo. Na svoji dobu geniálně natočené a i dnes uhrančivé. (20.12.2016)

Filmov s kresťanskou tématikou je dosť, ale nie je ich veľa takto naivne podaných ( aspoň si myslím ). Úsek zo života významnej postavy cirkevných dejín svätého Františka z Assisi je vyrozprávaný jednoducho a priamo, film si pomáha mnohými krátkymi kapitolami, do ktorých je rozdelený. Na viere nie je nič zlého, ale tento spôsob prezentácie je najvhodnejší len pre ortodoxného diváka alebo pre začínajúcich kňazov. Pritom je to technicky dobre natočené. (21.08.2012)