Rogopag

Budu hodnotit postupně a celkové si nechám až nakonec, čili: CUDNOST - ** (Rosselliniho přístup je bohužel v konkurenci nezajímavý a i celý příběh by bez zneklidňujícího podtónu v podobě snoubence nebyl o nic lepší, než slušná bakalářská povídka) NOVÝ SVĚT - **** (Godard nezklamal) TVAROH - *** (Pasoliny překvapil, snad jediný jeho film, který mě nějakým způsobem zaujal - Především Welles je kouzelný) KUŘE DOMÁCÍ - *** (poměrně vtipná, trochu průhledná, ale pořád fungující satirická hříčka, méně však již nosný příběh...rozhodně ale nejvtipnější ze všech povídek) Celkový dojem neprovázanosti, nevyrovnanosti a (alespoň pro mě) nepříjemná hudba mě nutí dát za tři... Ale i tak se budu vždy koukat jen na dílčí části, než na celý film... (21.09.2006)

Rosselliniho CUDNOST je úsměvný až komický příběh o jisté posedlosti s hezkou hlavní hrdinkou ***. U Godardova NOVÉHO SVĚTA chápu záměr, chápu obsah i co chtěl „básník“ říci, jen ta forma mi přišla jaksi nepovedená a ne zcela něco podstatného říkající. Ta herečka je však již od pohledu velmi zajímavá žena**. Pasoliniho TVAROH patří k tomu nejlepšímu v tvorby PPP. Vybavuji si, že poprvé mě to vůbec nebavilo, teď podruhé mi to přišlo jak velmi zábavné, tak velmi výstižné a hodně dobře natočené. Ten rozpor mezi prvním a druhým shlédnutím trochu nechápu, ale je to tak. Výborná práce. ***** Gregorettiho DOMÁCÍ KUŘE je naprostý náklep. Asi nejvýstižnější vyjádření toho, co se nazývá konzumerismus a co ničí lidského ducha a nakonec zahubí celou civilizaci (už aby to bylo!!!). Dokonalé v tom, že tak činí vlastně dvěma stejně povedenými způsoby, jednak samotným příběhem, ale hlavně zcela kulervoucí a bezchybnou přednáškou jistého vědce. Když mu v závěru pak začnou představovat posluchače jeho přednášky, vždy padám do kolen. Trefné, opravdu velmi trefné. Jen škoda, že první dvě povídky (první trochu, druhá mnohem více) sráží jinak velmi uspokojivý a dobrý dojem z celého díla. (17.05.2012)

Povídkový film, který vlastně nic nespojuje, protože se na něm podíleli režiséři rozdílných škol, generací, národností i témat. Tím pádem je i nevyrovnaný, absolutní vrchol pro mě představuje Pasoliniho povídka z prostředí filmového štábu - mistrovská analýza lidského sobectví a bezohlednosti. Zaujal mě i opomíjený Gregoretti se svou temnou satirou konzumní společnosti stojí na dobře vypozorovaných situacích a absurditách, které přináší moderní prosperující společnost. Slabší je Rosseliniho povídka, která je spíš nataženou zfilmovanou anekdotou, a neoslovilo mě ani Godardovo zpracování jinak zajímavého námětu. Celkový dojem: 70 %. (19.05.2008)

Čtyři režiséři, čtyři příběhy. První z nich - o atraktivní letušce je na rozehřátí možná až moc plochý, okatý a nicneříkají, avšak pro svou vizuální stránku si zde být zaslouží. Dvojka - Godard - je však už jiné kafe. Precizní střih, ignorace zvuků a hudby, absurdní rozhovory a další detaily, vyvolávají u diváka zvláštní pocity. Tak jak to prostě Godard umí. Do třetice všeho dobrého přichází vrchol ze židle Pasoliniho, který svým hollywoodským stylem snímek hodně oživuje. Určitou roli tady sehrává také Orson Welles, jež hraje marxistického režiséra (Pasolini). Povídka má svůj smysl a mnohé vtipné momenty (Pasoliniho klasiky - střih, zrychlování, barvy/černobílo) pomáhají v celkovém dojmu. Nakonec přispěl svou trochou opomíjený Gregoretti. Jeho kousek je snad ze všech nejvtipnější, avšak zase až příliš plochý a očekávaný. Kritický smysl Tvarohu ale pěkně dodržuje. Každý režisér si tedy vybral pro kritiku jedno z témat moderní společnosti a vytvořili spolu zajímavý snímek. Svou kvalitou sem tam sice hodně osciluje, přesto se jedná o nadprůměrné (možná trochu těžší) dvě hodiny, které za to však stojí. I ex-love you. (23.06.2009)

Povídkový film Rogopag: konec, zánik, úzkost a smrt jsou záminkou k anekdotám a satirám. Odlehčení a estetická novovlnná poezie křepčí radostí ze života. Osobitý Pier Paolo Pasolini dodal stěžejní dílek TVAROH (upraveno v březnu 2021), poeticky prostořekou satiru na společnost, morálku, filmové zákulisí, ale i sebe samotného, dráždí a provokuje, hlásaným křesťanským hodnotám nastavuje zrcadlo a tancuje s verši a postoji. Hrdinou Tvarohu je Giovanni Stracci (velmi dobrý Mario Cipriani), filmový představitel ukřižovaného zloděje, zesměšňovaný a utlačovaný prosťáček, hladový a bezelstný nuzák. Pozadu nezůstává ani režisér právě natáčeného filmu (vynikající Orson Welles s hlasem Giorgia Bassaniho), jsoucný, jízlivý, odhmotněný, vytržený, marxistický a vědoucí. Zaujme hlavní herecká hvězda Sonia (Laura Betti), další hvězdná herečka Valentina (Edmonda Aldini), zostuzený novinář (Vittorio La Paglia), filmový producent na návštěvě (Giuseppe Berlingeri), jeho doprovázející manželka (Elsa de Giorgi), či ten smějící se andělíček (Ettore Garofolo), jedinečný Pasolini! ROBERTO ROSSELLINI (CUDNOST) krásně ukazuje dotěrnost italských mužů vůči ženám, tady konkrétně k půvabné letušce Anně Marii (Rosanna Schiaffino) a nevšední řešení, kterým se musí dotěrného nápadníka (Bruce Balaban) zbavit. UGO GREGORETTI (KUŘE DOMÁCÍ) představuje typickou rodinu konzumní společnosti, která je ovlivňována reklamou a následným nákupem všeho možného, ale k vlastnímu životu nepotřebnému. S nádherně ironickým nadhledem představuje konzumní maloměšťáckou rodinu, která má ale o své úrovni vždy lepšího mínění. Hlavu rodiny ztvárnil Ugo Tognazzi. JEAN-LUC GODARD (NOVÝ SVĚT) je zřejmě fascinován situací, kdy žena náhle přestane milovat svého partnera a chová se trochu zvláštně. Přiřazuje jim určitou chladnou krutost a zde to svádí na atomový výbuch 12 tisíc kilometrů nad zemí. Tomu výbuchu přiřazuje moc měnit chování lidí a tím na něco svalit vinnu v nevysvětlitelnosti, nevyzpytatelnosti v chování žen a jejich vychladnutí, i když předtím tvrdili něco jiného. Svět mužů a žen se dostává do konfliktu, protože si nejsou schopni navzájem porozumět. (13.10.2009)