Iširó Honda

"Obludy (monstra) se rodí příliš vysoké, příliš silné, příliš těžké, to je jejich tragédie.“

Iširó Honda, někdy uváděný jako Inoširó Honda, byl nejmladším dítětem v rodině se čtyřmi syny a jednou dcerou. Jeho jméno je složeninou "I" (nebo Ino), což znamená "kanec" (narodil se v roce prasete) a "širó", tedy čtvrtý chlapec. Otec byl nejvyšším kněžím v budhistickém chrámu. Z rodiny pocházeli kněží už po generace, své životy zasvětili z poloviny zemědělství a z poloviny kněžským povinnostem. Rodina se stěhovala vždy s novým otcovým působištěm, základní školu tak Iširó vychodil v Tokiju a střední v prefektuře Kanagawa. Listoval v té době mládežnickými a vědeckými časopisy a ve škole se taky seznámil se světem filmu, který na něj udělal velký dojem, zejména Murnauova POSLEDNÍ ŠTACE (1924) s Emilem Janningsem.

Byl v první skupině studentů zapsaných na nově otevřenou filmovou sekci umělecké fakulty Japonské univerzity (Nippon University), v roce 1933 promoval, ale krátce předtím už působil ve filmovém produkčním oddělení studia Photo Chemical Laboratory (PCL) jako asistent režie u Sotodžiho Kimury. Spolupracoval také například s Kadžiro Jamamotem, Šigeo Jagurou a Mikio Narusem (OTOME-GOKORO – SANNIN-ŠIMAI z roku 1934). V lednu 1935 byl odveden do císařské armády, rok nato se zapletl do pokusu mladých důstojníků o státní převrat a byl převelen do Mandžuska. Další rok v březnu už byl doma na dovolence, vrátil se do studia a při práci na Jamamotově produkci OTTO NO TEISO (1937) potkal Akiru Kurosawu, který u něho tehdy taky asistoval. Stali se z nich celoživotní přátelé.

V březnu 1939 se oženil a s manželkou Kimi, která tehdy pracovala jako písařka, jim to vydrží až do jeho smrti. V tomtéž roce opět oblékl uniformu a opět byl odvelen do Číny. V roce 1940 se mu narodila dcera Takako, na čas se dostal domů, nakonec ale přibližně šest měsíců strávil v čínském zajetí. V roce 1944 se mu narodil syn Rjudži. Definitivní návrat z armády znamenal současně návrat k nezávislé filmové společnosti Toho (založena 1943) na pozici asistenta režie a jako takový se později podílel na Kurosawově snímku TOULAVÝ PES (1949). V dubnu 1951 debutoval jako režisér: MODRÁ PERLA. Při práci na svém třetím filmu se seznámil s mistrem speciálních efektů Eidžim Cuburajou (1901-1970), se kterým vytvořil několik filmů včetně legendární “Godzilly“.

V jeho filmech můžeme často vidět lidi přemožené nějakou skupinou ze zálohy – tyto scény údajně vycházely z jeho vlastního strachu, kterým trpěl během čínské internace. Hondu proslavily tokusacu* filmy, zejména ty s Godzillou. Režíroval původní akční sci-fi GODZILLA / PROBUZENÁ ZKÁZA (1954) stejně jako KING KONG vs. GODZILLA (1962) nebo MOSURA (1961) - v anglické distribuci MOTHRA – dále MATANGO (1963), GODZILLA vs. MOSURA (1964), ZNIČ všechny OBLUDY(1968) nebo ÚTOK VŠECH OBLUD (1969). Jeho prvním barevným projektem byl snímek RODAN! LÉTAJÍCÍ OBLUDA (1956), na svém kontě má taky televizní seriály (70. léta). Psal články, dával interview, spolupracoval na knihách (například o Eidžim Cuburajovi). Jeho poslední celovečerní film se jmenuje TEROR MECHANOGODZILLY (1975).

V závěru kariéry se vrátil na pozici asistenta režie k příteli Kurosawovi. Část Kurosawova filmu SNY AKIRY KUROSAWY (1990) podle mistrova podrobného scénaře režíroval ve skutečnosti právě Honda, který má podíl také na Kurosawových snímcích KAGEMUŠA (1980) a RAN (1985). Ačkoli někteří kritikové jeho filmy s obludami zesměšňovali, on mohl být pyšný na svůj významný příspěvek tomuto specifickému filmovému odvětví. Iširó Honda zemřel v jednaosmdesáti letech následkem plicního selhání a oslavnou řeč na jeho pohřbu pronesl Akira Kurosawa.

* tokusacu (tokusatsu) - japonský výraz pro "zvláštní efekty“, označují se jím zejména akční filmy, ve kterých vystupují superhrdinové a které stojí na velkém množství zvláštních efektů. Patří sem různá sci-fi, fantasy, horory, ale někdy se jím tak označují i filmy a televizní pořady jiných žánrů. Jde o jednu z nejoblíbenějších forem japonské zábavy.

Marek "džanik" Janík