dcera filozofa a reformního komunisty Jiřího Hermacha (* 1912), žena herce J. Šebka. Dříve než se stala posluchačkou DAMU (1961–65) sbírala jednu sezonu profesionální herecké zkušenosti na jevišti Městského oblastního divadla Mladá Boleslav. Po absolutoriu získala angažmá v Jihočeském divadle České Budějovice (1965–70), než odešla do Prahy, kde byla členkou Městských divadel pražských. Se změnou ředitele (1972) musela z politických důvodů soubor opustit. Zákaz div. činnost pominul až po roce 1989, kdy se sem vrátila. Po rozdělení souborů spolupracovala s Divadlem K, aby roku 1994 přešla do Divadla ABC (Mrtvé duše, Slaměný klobouk, Ideální manžel, Pygmalión, Spor, Jeptišky). Od 70. let se objevuje ve filmu, ale jen v epizodních a malých roličkách fotbalové fanynky (Ženy v ofsajdu, 1971), Prudence (Tajemství velikého vypravěče, 1971), generálovy písařky (Vysoká modrá zeď, 1973), švadleny (Zločin v Modré hvězdě, 1973), vrahovy (Jan Přeučil) švagrové Terezy Randákové (Sedmého dne večer, 1974), stopařky (Akce v Istanbulu, 1975), dělnice (Čas lásky a naděje, 1976), dívky (Smrt na černo, 1976), zdravotní sestry (Dům Na poříčí, 1976), kresličky Příhodové (Oddechový čas, 1977), stenografky (Zítra vstanu a opařím se čajem, 1977), laborantky (Modrá planeta, 1979) a paní Suchánkové (Řetěz, 1981). Zatím naposledy se mihla v Hollého dramatu Cesta peklem (1995) a od 90. let se objevuje jen na tv. obrazovce vpohádkách (Padla kosa na kámen, 1974;Démantový déšť, 1989; O Radkovi a Mileně, 1990; Ariadnina nit, 1992; Marie Růžička, 1994), inscenacích a filmech (Ten kůň musí pryč, 1975; Jehla, 1982; Váhy, 1992; Vražda kočky domácí, 2004; Žil jsem s cizinkou, 2005) i seriálech (Heřmánci, 1990; Lékárníkových holka, 1996; Ordinace v růžové zahradě, 2005) a často i za dabingovým a rozhlasovým mikrofonem.
