Reklama

Reklama

Paul Scofield

Paul Scofield

nar. 21.01.1922
Hurstpierpoint, Hrabství Sussex, England, Veľká Británia

zom. 19.03.2008 (86 rokov)
hrabství Sussex, England, Veľká Británia

Biografia

David Paul Scofield se narodil v Hurstpierpoint v anglickém hrabství Sussex do rodiny učitele. Ve dvanácti letech navštěvoval střední školu v Brightonu (Varndean Secondary School), kde vystupoval v rozličných školních hrách, hrál dokonce Julii v “Romeovi a Julii”. V roce 1939 pokračoval na Oxfordu, kde prováděli proslulé kousky s Kingsley Amisem a Philipem Larkinem, pozdějšími spisovateli. Univerzitu opustil kvůli herecké kariéře. Už jako dospívající se cvičil na Croydon Repertory Theatre School (1939) a pak na Mask Theatre School (1940) v Londýně. Zkušenosti sbíral jak jen mohl, mimojiné také s kočovnými společnostmi.

Na divadle debutoval v roce 1940 (Westminster Theatre) v dramatu “Farma pod Jilmy” (Desire Under the Elms, zfilmováno v roce 1958 se Sofií Lorenovou). Za 2. světové války bavil britské vojenské jednotky. V roce 1947 zazářil v hře “Periklés, král tyrský” v Shakespearově divadle ve Stratfordu, kde se také dočkal svých prvních velkých úspěchů. Herec vyjímečné inteligence Scofield byl pozoruhodný svým nápadným zevnějškem a zvučným hlasem, čistotou a vášnivostí svého podání (jeho hlas byl přirovnáván ke zvuku startujícího Rolls Royce nebo k dunění vycházejícímu z antické hrobky). Není divu, že brzy začal být srovnáván Laurencem Olivierem. Jeho všestrannost ve vrcholném tvůrčím období ilustrují tak rozličné produkce, jako byl muzikál “Expresso Bongo” (1958) nebo slavný “Král Lear” (1962) v Brookově režii.

Peter Brook ve svých pamětech s názvem “Threads of Time” o Scofieldově všestrannosti napsal: “Dveře v zákulisí se otevřely a vešel malý muž. Měl na sobě černý oblek, brýle s kovovými obroučkami a držel kufřík. Chvíli jsme se divili, co je to za cizího muže a proč se prochází po našem jevišti. Až pak jsme zjistili, že je to proměněný Paul. Jeho vytáhlá postava se scvrkla; byl k nepoznání. Byl v tu chvíli úplně posedlý novou rolí.”

Kariéru Scofield zasvětil divadlu, zejména pak klasickému (Shakespeare). Na půdě moderního divadla se výborně zapsal jako Sir Thomas More v Boltově “Člověk pro každé počasí” (1960), za kterou získal v roce 1962 na Broadwayi cenu Tony, dále ve hře “A Hotel in Amsterdam” (1968) nebo jako Antonio Salieri v původní produkci Petera Shaffera “Amadeus” (1979). Amadeus i řada dalších kusů, ve kterých vystupoval na jevištích, byla později zfilmována, ale do “jeho rolí” byli obsazeni jiní herci, výjimkami byly filmy ČLOVĚK PRO KAŽDÉ POČASÍ (1966) v režii Freda Zinnemanna a KRÁL LEAR (1971) a v obou Scofield zazářil. Stran filmových rolí byl extrémně vybíravý.

Mezi jeho další větší filmové role patří například Tobias v A DELICATE BALANCE (1973) s K. Hepburnovou, Mark Van Doren v Redfordově dramatu OTÁZKY A ODPOVĚDI (1994) nebo Thomas Danforth v Hytnerově filmové adaptaci románu Arthura Millera “The Crucible” ČARODĚJKY ZE SALEMU (1996) s Danielem Day-Lewisem a Winonou Ryderovou. Arthur Miller ho prý označil za nejlepšího anglicky mluvícího herce. Dvakrát se Scofield sešel ve filmu s Burtem Lancasterem: ve válečném thrilleru VLAK (1964) a ve špionážním ŠTÍR (1973), ve kterém hrál i Alain Delon. Zeffirelliův HAMLET (1990) ho zase na plátno přivedl spolu s Melem Gibsonem, který tehdy prohlásil, že hrát vedle Paula, to je “jako když vás hodí do ringu s Mikem Tysonem”.

Paul Scofield získal cenu Akademie pro “nejlepšího herce” (1967) a cenu BAFTA za vystoupení v dramatu ČLOVĚK PRO KAŽDÉ POČASÍ a za OTÁZKY A ODPOVĚDI byl nominován (“nejlepší herec ve vedlejší roli”). Na oskarové ceremonii v roce 1967 nebyl přítomný a když se dozvěděl o svém vítězství, tak prý prohlásil, že “doufá, že si se ženou a ještě jedněma otevřou láhev šampaňského” (film sám posbíral asi třiatřicet mezinárodních cen !). V roce 1969 se stal teprve šestým hercem, který získal “Trojitou korunu” hereckých cen poté, co mu připadla cena Emmy za “vyjímečné předvedení v hlavní roli” MALE OF THE SPECIES (1969), kde se sešel s takovými hereckými velikány jako byli nebo jsou Laurence Olivier, Sean Connery a Michael Caine. Byl jedním z osmi herců, kteří získali za jednu roli cenu Tony i Oskara (dalšími byli například Yul Brynner, Anne Bancroftová nebo Rex Harrison).

V roce 1997 byl nominován na divadelní cenu Laurence Oliviera pro „nejlepšího herce“ za hru „John Gabriel Borkman“ (1996). V roce 1956 mu byl udělen titul Velitel Řádu Britského impéria (CBE), následně třikrát při různých příležitostech odmítl rytířský titul. V roce 2001 byl jmenován Rytířem cti (Companion of Honour, CH). V roce 2002 obdržel čestný titul Univerzity v Oxfordu a v roce 2004 byl hlasováním herců Královské Shakespearovské společnosti (mj. Ian McKellen, Ian Richardson nebo Corin Redgrave) jeho “Lear” (1962) zvolen nejlepším shakespearovským předvedením vůbec (na druhém místě skončila “Lady Macbeth“ (1976) v provedení jeho dobré přítelkyně Judi Denchové v produkci Trevora Nunna).

"Jestliže toužíte po titulu, co je špatného na ´Pan´? Když jste jím vždycky byli, nač jej nyní ztrácet? Mám titul, stejný, který jsem měl vždycky. Ne, není to o politice. Mám již titul CBE, který jsem přijal s velkou vděčností.“

Byl zvažován do role Marka Antonia v Mankiewiczově snímku JULIUS CAESAR (1953). Nakonec ho ale hrál Marlon Brando. Byl také zvažován do role Hercule Poirota v krimi VRAŽDA V ORIENT EXPRESSU (1974). Byl obsazen do postavy O'Briena v adaptaci slavného utopického románu 1984 (1984), ale poté, co si zlomil nohu, se musel z filmu stáhnout. Nahradil ho Richard Burton. Paul Scofield se objevil se v mnoha rozhlasových hrách pro stanici BBC (jedna byla napsána speciálně pro něj). Svůj hlas propůjčil i animované postavičce Boxera (FARMA ZVÍŘAT, 1999).

K poskytování interview se stavěl odmítavě, vždy si ale vážil přízně publika. V roce 1943 se oženil s herečkou Joy Parkerovou, která stála po jeho boku až do jeho smrti. Syn Martin (1944) vyučuje na Univerzitě v Kentu anglickou literaturu 19. století. Dcera se jmenuje Sarah (1951). Byl dobrým přítelem herečky Judi Denchové. Paul Scofield zemřel v březnu 2008 ve věku 86 let na leukémii v nemocnici nedaleko svého domu v Sussexu. Filmových rolí v životě neztvárnil moc, jen něco přes třicet, ve světě filmu a zvláště pak divadla však zanechal obrovskou stopu.

Marek "džanik" Janík

Herec

Hosť

Reklama

Reklama