Člověk do každého počasí

Když nechcete ani ve vysokých politických kruzích přijít o svědomí, počítejte s tím, že dříve nebo později nejspíš přijdete o hlavu. Vím, že žijeme v cynické době v níž je machiavellistický přístup k věci považován za standart a možná i ideál. V době, kdy jsou lidé s upřímností a morálními zásadami považováni často za hlupáky a naivky, kteří v životě prostě neumí chodit a nikam to nedotáhnou. A přesto (nebo právě proto) je tak strašně potřeba připomínat odkaz takových lidí, jako byl Thomas More. Lidí, kteří se nenechají zastrašit neúspěchem, posměchem ani většinovým názorem. Lidí, kteří ve své don quijotovské snaze možná přicházejí o život, ale jejich duch a ideál zůstává nezlomen a dodává odvahu dalším a dalším poctivým lidem s rovnou páteří... (20.05.2018)

Dialógovi film ( predsa len ide o prepis divadelnej predlohy ), ktorý na seba strháva pozornosť hlavne hereckým výkonmi ( čo sa aj zobrazilo na Oscaroch ). A úprimne povedané, je to možno aj chyba. Veď čakať, akú skvelú kreáciu nám ten onen herec, či herečka ponúkne a pritom zabúdať o čo vlastne ide, je trochu bludné. A o čo tu vlastne ide? Že až do dnešných dní ostáva kombinácia štátnej moci a cirkvi jednou veľkou zhnitou korporáciou, ktorá už tisícročia nedbá na hodnoty a humánnosť. A stojím si za tým podobne skalopevne, ako hlavná postava tohoto filmu. (05.08.2015)

Sv. Tomáš More ukázán především jako právník. Přestože film je poměrně dlouhý, chyběl mi tam alespoň náčrt psychologie, myšlení a vztahů ostatních postav. Ale celkově, pěkné. Rozhodně film, který má stále co říci, ochota ke kompromisům s bezpravím a karierismus stále kvetou - a co se týče k nerozlučitelnosti manželství, má říci dnes víc než kdy jindy přímo k Církvi... (22.06.2014)

Lidé bývají fascinováni příběhy jedinců, kteří se ničím neprovinili, a přesto byli za své jednání popraveni. Sókrates byl odsouzen k smrti za to, že si dovolil mluvit až moc, Thomas More naopak za to, že mluvit odmítl úplně. A Man For All Seasons sleduje poslední roky života toho druhého, který je z pohledu člověka žijícího na počátku 21. století známý především tím, že pro svou knihu o ideální politické společnosti vymyslel název "utopie". Je přitom zajímavé, že zatímco Morova kniha svým potlačováním lidských svobod připomíná z dnešního hlediska spíše opak utopie, tzv. dystopii (tedy nejhorší politické zřízení), na popsání konce Morova života by se s jistým přihmouřením očí dalo použít slovo dystopie také. Jeden můj univerzitní profesor s odkazem na tento film prohlásil, že osobně za jeden z hlavních rozdílů mezi dystopií a tyranií považuje moment, kdy lidé nejsou nespravedlivě odsouzeni kvůli vůli tyrana, ale zákonnými prostředky. Hm. Těžko říct, proč sem tuto myšlenku vlastně píšu. Asi proto, že lepší pohled na tento Oscary ověnčený film, který věrně reflektuje proces s Thomasem Morem (ačkoliv se nezachoval žádný transkript procesu, historici se shodují, že to byla křivá výpověď Richarda Riche, co Mora stálo život) a který by si dle mého zasloužil lehce modernější zpracování (tedy menší divadelnost, lepší lokace, dramatičtější hudbu, rychlejší tempo), poskytnout neumím. (31.01.2013)

Divadelní hry na filmovém plátně, většinou působí zdlouhavě , nudně a kulisovitě. Tenhle film je velmi solidní výjimkou. Příběh Thomase Moora, který si vysnil svou Utopii a s nasazenými růžovými brýlemi věří v sílu zákonu, ideu pravdy a vlastní schopnosti a tvrdě narazí na církevní hodnostáře a politiky, kteří jdou přes mrvoly a když chtějí dosáhnout svého, tak si vždycky najdou nějaký způsob, je nadčasový a mohl by se v jiných souvislostech stát i dnes. Paul Scofield v hlavní roli působí sice trochu moc jako "hodný strýček", ale zato sledovat "lovce žraloků" Roberta Shawa jako bohémského krále, nebo Orsona Wellse jako pletichářského pámbíčkáře je radost pohledět. (26.12.2007)