Reklama

Reklama

Patrick Dewaere

Patrick Dewaere

nar. 26.01.1947
Saint Brieuc, Côtes-du-Nord, Francúzsko

zom. 16.07.1982 (35 rokov)
Paríž, Île de France, Francúzsko

Zaujímavosti (18)

  • Jeho bratrem je Jean-Pierre Maurin. Jeho děti jsou Lola Dewaere (*1979) a Angèle Herry-Leclerc (*1974). (sator)

Ahoj, tajtrlíku! (1983)

  • V době natáčení procházel sám Coluche osobní krizí. Jednak byl v roce 1981 rozveden se svou ženou Véronique K. Colucci a také se cítil vinný za sebevraždu herce Patricka Dewaere. Ten se zastřelil krátce poté, co jej v roce 1982 opustila jeho žena Elsa právě kvůli jeho nejlepšímu příteli Coluchovi. (Namaste)

Paradis pour tous (1982)

  • Patrick Dewaere hraje ve svém posledním filmu Alaina Durieuxe, který trpí depresemi a pokusí si vzít život. Měsíc před premiérou filmu si Patrick Dewaere vzal život. (sator)

Čierna séria (1979)

  • Pusté pozemky, schátrané domy na predmestí mesta a ich interiéry sú obrazom duševného zdravia postáv. Franck (Patrick Dewaere) žije so ženou Jeanne (Myriam Boyer) v byte, v ktorom je obrovský neporiadok. Keď sa s ním Jeanne rozíde, on uprace, pootvára okná a vpustí čerstvý vzduch, čo signalizuje zmeny v jeho živote. Jeho život je síce uprataný, no vybavený starými, vyradenými predmetmi, pre ktoré on ešte nachádza aké-také využitie, napr. stará chladnička slúži ako knižnica. Nový život je tak len recykláciou starého. (Biopler)

Sudca zvaný šerif (1977)

  • Postava soudce Fayarda dit Le Shériffa (Patrick Dewaere) byla inspirována skutečnou vraždou soudce Françoise Renauda v roce 1975 v Lyonu. Vyšetřování bylo neúspěšné, několik lidí si přesto myslí, že tato važda souvisí s některým ze spisů, na nichž Renaud pracoval. Mohlo jít o tajnou dohodu mezi SAC (Service d'Action Civique) a Lyonským gangem. (E.R.E.)

Au long de rivière Fango (1975)

  • Scénář tehdejší manželky Patricka Dewaere, Sothy (Catherine Signaux), odráží do velké míry osobní příběh Patricka Dewaere, jeho skutečný původ skrývaný rodinou a důsledky, které  to pro něj mělo, vedlo až k rozhodnutí dobrovolně odejít ze života. (sator)

Buzíci (1974)

  • Po smrti Patricka Dewaereho (Pierrot) 16. července 1982 se film v následujícím týdnu vrátil do první třicítky nejnavštěvovanějších filmů ve Francii, když již překročily hranici 5 milionů diváků, a v posledním červencovém týdnu 1982 se dostal do první patnáctky. V první třicítce se udržel až do poloviny září 1982. Buzíci nakonec zaznamenaly obrovský úspěch a ve Francii se na ně prodalo 5 726 031 vstupenek, z toho 1 148 239 v Paříži, což z nich učinilo třetí největší hit roku 1974 po Emmanuelle a Robinu Hoodovi. Ve Spojených státech a Kanadě film vydělal 771 540 amerických dolarů. (classic)

Buzíci (1974)

  • Některé pasáže z knihy, která vyšla v roce 1972, nejsou ve filmu uvedeny. V knize jsou uvedeny další informace o postavách: pětadvacetiletý Jean-Claude (Gérard Depardieu) se jmenuje Jean-Claude Beau stejně jako jeho otec (velmi pohledný muž v černém saku, vězeň, kterého nikdy nepoznal); rodiče jeho matky byli obchodníci na dělnickém předměstí (prodejna rádií, žehliček atd.) a ona je prostitutka (měla ho, když jí bylo 16, jeho otci 18). Pierrotovi (Patrick Dewaere) je 20 let a je o 15 kilo lehčí než jeho kamarád a sám se narodil „neznámé matce“. Marie-Ange (Miou-Miou), narozená v roce 1947, je dcerou Victoire a Grégoira Bretêcheových, hodinářů v Le Puy. Je hubená a má velmi malá prsa; své rodiče neviděla pět let, mezitím její otec zemřel. Pierrot je na rozdíl od filmu nejzdatnější v posteli a také on v jedné části příběhu sodomizuje Jeana-Clauda. Marie-Ange jim ostříhá vlasy nakrátko, aby je nikdo nepoznal. Ukradnou Porsche. (classic)

Buzíci (1974)

  • Původně byl závěr filmu temnější, stejně jako v románu: Jean-Claude (Gérard Depardieu), Pierrot (Patrick Dewaere) a Marie-Ange (Miou-Miou) jeli v DS (kadeřníkově DS, které koupili Jacquelinini rodiče), když se pravé přední kolo, které Pierrot nechal upilovat, aby se kadeřníkovi pomstil, utrhlo a auto se zřítilo do rokle, kde postavy zahynuly. O zhlédnutí filmu požádal americký distributor, kterému se film velmi líbil a chtěl ho koupit pro americký trh pod podmínkou, že změní konec tak, aby byl šťastnější, protože mu postavy připadaly roztomilé. Střih byl změněn, a protože kopie ještě nebyly vytištěny, měl být všude stejný. Film tedy končil tím, že postavy projížděly autem, dokud neprojely tunelem, který pravděpodobně označoval hranici, a závěr ponechal na divákově představivosti. Bertrand Blier se tak vyhýbá vysloveně morálnímu konci a později prohlásí, že distributor měl nakonec pravdu. V době uvedení filmu do kin však Blier zdůvodňoval závěr takto: „Líbil se mi konec románu, protože jsem si myslel, že je filmový. Jakmile byl natočen, připadal mi pro film velmi literární. Tak jsem ho vystřihl. Každý divák si může dát takový konec, jaký mu vyhovuje.“ (classic)

Buzíci (1974)

  • V roce 2014 Brigitte Fossey uvedla, že se při natáčení své scény hodně smála: Gérard Depardieu (Jean-Claude) a Patrick Dewaere (Pierrot) byli dva klauni. Bylo těžké udržet vážnou tvář. Patrick hrál v Café de la Gare a byl zvyklý improvizovat. Gérard je rozený improvizátor, vymýšlí si život, každá jeho věta je rabelaisovská, zelená, chamtivá. Smáli se jeden druhému nahlas a celý tým, dokonce i Blier, se smál nahlas. Takže natáčení této scény, která jde velmi rychle, nám zabralo tři dny.“ (classic)

Buzíci (1974)

  • Ve scéně, kdy postavě Brigitte Fossey Pierrot (Patrick Dewaere) saje prsa, se herečka, která do role vklouzla, „nebála“, ale Bertrand Blier vzpomínal na okamžik, kdy se herečka trochu vyděsila, protože se jí trochu zatočila hlava, když se ocitla mezi dvěma muži, z nichž jeden ji sál a druhý ji zezadu dráždil. (classic)

Buzíci (1974)

  • Ačkoli bylo natáčení velmi profesionální, bylo plné nepředvídatelných událostí. Gérard Depardieu (Jean-Claude) a Patrick Dewaere (Pierrot), kteří se chovali značně bezohledně, se po natáčení scény, v níž měli odjet, vybourali. A co víc, nekontrolovatelné chování obou herců vedlo k dvoutýdennímu zpoždění v harmonogramu, což vyústilo v hrozbu produkce, že natáčení zastaví. (classic)

Buzíci (1974)

  • Na roli Pierrota (Patrick Dewaere) uspořádal Bertrand Blier konkurz s herci z Café de la Gare, včetně Colucheho a Patricka Dewaereho. Dewaere se Blierovi velmi líbil a absolvoval s ním několik přesvědčivých kamerových zkoušek, ale hledal jiné představitele, protože se mu zdálo, že herec je stejně silný jako Gérard Depardieu (Jean-Claude). Produkční společnost navrhla Francise Hustera a Jacquese Webera, ale Blier se obrátil na Colucheho, s nímž natočil postelovou sekvenci s Depardieuem a Miou-Miou (Marie-Ange). Ale nepřesvědčen Colucheho výkonem se Blier vrátil k Dewaereovi a obsadil ho, přesvědčen o jeho talentu a charismatu pro tuto roli. Byl to dokonce Dewaere, kdo přišel s argumentem, jak zdůraznit výškový rozdíl mezi ním a Depardieuem, a řekl režisérovi, který nápad přijal, že se postaví za Depardieuovo rameno, aby „vypadal menší“. Před začátkem natáčení se Dewaere a Miou-Miou pojistili a řekli Blierovi, že jsou pár. (classic)

Buzíci (1974)

  • Obsazení Jeana-Clauda (Gérard Depardieu) a Pierrota (Patrick Dewaere) se ukázalo jako obtížnější, protože Bertrand Blier chtěl duo „à la Laurel a Hardy“ s vysokým a nízkým mužem. Pro roli Jeana-Clauda chtěl Blier „jemného herce, křehkého darebáka“. Gérard Depardieu, jehož filmová kariéra se skládala z vedlejších rolí, právě četl román a snažil se vnutit jeho autorovi. Blier však měl pocit, že herec neodpovídá jeho představě o postavě kvůli své „drsné“ stránce. Depardieu přesto dělal vše pro to, aby ho přesvědčil, denně navštěvoval producentovu kancelář a přesvědčoval ho, aby mu roli dal. Přestože se mu to producent snažil rozmluvit, Blier si nakonec Depardieua vybral. (classic)

Hibernatus (1969)

  • Tehdy mladý začínající herec Bernard Alane (Paul Fournier) měl být pro francouzský svět kinematografie velkou senzací. Jenomže po uvedení filmu se žádný velký úspěch nekonal a herec tak „proplul“ takřka bez povšimnutí a dokonce se musel začít věnovat divadelnímu a muzikálovému herectví a především pak dabingu. Po dlouhých letech mlčení uvedl, že musel skončit dřív, než začal, jelikož tehdejší producenti a režiséři hledali jiné typy filmových herců (fyzicky zdatné a vyzařující jistou sexualitu), jako byl například rovněž tehdy začínající Gérard Depardieu nebo Patrick Dewaere. (Lynette)

Jean Gabin

  • V roce 1981 mu filmový svět z iniciativy Louise de Funèse vzdal hold založením ceny Prix Jean-Gabin, která se každoročně udělovala nejlepším mužským nadějím francouzské kinematografie. Po neshodách mezi organizací a dcerou Jeana Gabina byla cena v roce 2008 nahrazena cenou Patricka Dewaereho. (classic)

Herec

Skladateľ

Hosť

Reklama

Reklama