Mille milliards de dollars
A Thousand Billion Dollars
Réžia:
Henri VerneuilScenár:
Henri VerneuilKamera:
Jean-Louis PicavetHudba:
Philippe SardeHrajú:
Patrick Dewaere, Michel Auclair, Caroline Cellier, Charles Denner, Anny Duperey, Jeanne Moreau, Mel Ferrer, Jean Mercure, Jean-Pierre Kalfon, André Falcon (viac)Obsahy(2)
Patrick Dewaere jako neúplatný novinář rozkrývá miliardové machinace nadnárodní společnosti... Anonym oznámí Paulu Kerjeanovi, redaktorovi La Tribune, že má kompromitující materiály o známém politikovi. Ambiciózní novinář bez váhání „odhalí“ politika v novinách. Příliš pozdě zjišťuje, že byl zneužit v aféře, která přesahuje hranice Francie a jejíž kořeny sahají téměř do historie. A nad všemi těmito událostmi je lidský a profesionální imperativ publicisty, člověka, který má v rukou jednu z nejsilnějších zbraní tohoto století. (Česká televize)
(viac)Recenzie (34)
Tak takhle uměl režisérskou taktovku držet jen Henri Verneuil a jeho představy uskutečňovat Patrick Dewaere, v roli žurnalisty Paula Kerjeana. Snímek na mě velmi zapůsobil, především z hlediska těžko ovladatelné globální ekonomiky, mnohdy sloužící k bezskrupulóznímu obohacování hrstky "vyvolených" této planety a zároveň ukazuje moc médií v tomto a předchozím století. Tento velmi nadčasový snímek to jasně dokazuje a do zpěvu mi zrovna moc nebylo. Snad jen jsem se nedokázal zbavit určité drobné naivity (ale možná jsem jen skeptik). Totiž připadlo mi, že současný reálný svět s nejrůznějšími tlaky a lobby by Paula Kerjeana vyřídil v okamžiku, kdy "splnil" svou špinavou práci, ale rozhodl by se, že chce vědět víc. Možná je to tím, že snímek je skoro třicet let starý. Nicméně Patrick Dawaere opět dokázal, jak velkým byl hercem a jak rozličné postavy byl schopen přesvědčivě ztvárňovat (vzpomeňme pro kontrast třeba film Hlavička). Jednoznačně plný počet hvězdiček. ()
Překvapeně objevuji nadčasovou tvorbu Henri Verneuila! Nikdy by mě nenapadlo, že za politickým či novinářským thrillerem klasické staré francouzské školy se bude skrývat tak perfektní a místné rozkrývání mocenských uzurpačních praktik růstové ekonomiky a globalizace trhu pro sociální politiku států a občanů, pro lidská práva, pro morálku a etiku a povšechně pro tzv. demokracii.*** Co bylo Verneuilovi nad slunce jasné už v roce 1982, o tom se dneska, kdy už je ve jménu trhu rozvrácená celá planeta a většina chudých lidí neúprosně chudne na úkor několika nejbohatších mocipánů, hádají novináři obhajující růstovou ekonomiku stále pofidérnějšími argumenty dnes. To je fakt blbý vývoj, každopádně film je perfektní - atmosférou, tempem, herectvím, vizuální stránkou, a hlavně to tentokrát ve scénáři ani nezaskřípne, a tak je tím vyznění třikrát podtrženo, kde to dnes už máme sečteno. Doporučuju tenhle parádní biják jednoznačně i ve jménu všeobecného kulturního i společenského rozhledu všem. *~ ()
Dlhé a preto miestami už aj nudné. Holdingy, veľké peniaze, kapitalizmus v plných obrátkach a jedinou snahou je zisk bez škrupúľ. Zaujímavé však je, že pred 40 rokmi sa natočil film o americkej nadnárodnej spoločnosti, ktorá chce ovládnuť francúzsky priemysel. A bolo to považované za škandál. A dnes? Normálna vec. A nielen vo Francúzsku. ()
„Velké věci často vznikly, když se na sebe dva lidé často podívali a zachytili tu neurčitou vteřinu, která vzbudila důvěru.“ Krásný výrok, který výstižným způsobem podtrhuje výjimečnost náhody a společných setkání mezi lidi, určitě nejen během rozsáhlého pátrání složitého politického případu. Tento film z novinářsko-politického prostředí mě nesmírně bavil, asi nebude mnoho režisérů, kteří mi nabídli opakovaně film mnohem delší než 2 hodiny a já se u něj ani na vteřinu nezačal nudit. Ale Henri Verneuil si tak dlouhé filmy může dovolit, z tohoto mám stejný zážitek jako z režisérovy 25. hodiny či Prezidenta, tohle je opět film s precizní výstavbou rozsáhlého příběhu, přesně načasovanou délkou scén, odhalování záhad zapeklitého případu i navrstvování jednotlivých dílek přesahu (od stále přítomných dosahů válečné historie až po třeba komorní vztah mladých, čerstvě rozvedených manželů). V popředí filmu s nadčasovou kritikou machinací nadnárodní společnosti se skrývá silný lidský příběh člověka odvážného a hrdinského, ale zároveň i zranitelného, milujícího, který řeší během své životní kauzy i prosté obyčejné problémy. Což krásně podtrhl zejména komorní závěr, neboť Paul v nezapomenutelném podání Patricka Dewaera hledá nejen cestu k objasnění politického případu, ale zároveň k závěru stále víc se u něj objevuja cesta k tomu hlavnímu osobnímu východisku v podobě „pokusu stát se člověkem“. 95% ()
Mě se hrozně líbilo, jak se film snaží ve své úvodní fázi nastolovat paranodiní atmosféru za vydatné pomoci hudebního mága Sardeho, aby se postupně měnil v dokonale padnoucí politický thiller s jehož rozuzlení se ti bude chtít blejt jak je to ve světě nastaveno a to bylo tenkrát, jak je to asi teď to radši ani filmy netočit. Patrick Dewaere je fenomenální a celej film táhne na svým talentu a charisma jedničkovým způsobem. Jo a mistr Verneuil opět nezklamal, jak také jinak ()
Reklama