Otto Rubík

Otto Rubík se narodil 21. května 1898 v Ponětovicích u Brna. Původně začínal jako operní tenorový zpěvák. Jeho prvním angažmá byl operetní soubor v Národním divadle v Brně (1919 – 1921). Zde byl také obsazován do činohry. Poté přešel do Prahy a již navždy byl angažován do činohry Národního divadla v Praze (1921 – 1951), kde působil až do své předčasné smrti. Původně měl být však obsazen do operetního souboru, a to díky svému tenorovému zabarvení hlasu, který využil i v činohře.

Díky své vysoké a statné postavě, skvělé fyzické kondici, vypěstované sportem a výbušnému a ohnivě prudkému temperamentu, hrál nejčastěji role dobyvačných mužů a salonních milovníků v konverzačních komediích či dramatech („Jánošík“, „Chroust“, „Tajemství“). V nichž nejčastěji vytvářel dvojici s Jarmilou Kronbauerovou. Kromě milovníků dokázal skvěle a ironicky zahrát různé nedůtklivé, nedůvěřivé a vnitřně nevyrovnané muže se životním smutkem a se skvělým příjemným i jasným konverzačním herectvím. Ke konci života se vypracoval na skvělé charakterní, často záporné, postavy jak komické, tak i tragické. Skvělé a legendární kreace předvedl ve hrách „Lišák Stavinohov“, „Je veliká láska na světě?“, „Ideální manžel“, „Film“, „Křídový kruh“, „Tatík dětina“, „Alžběta Anglická“, „Diktátor“, „Lucerna“ a zejména „Lištičky“.

Přestože ve filmu debutoval již po svém příchodu do Prahy v roce 1921, filmové herectví nedosahovalo jeho osobě tolik uplatnění jako divadlo. Hrál nápadníka Dr. Prokopa Novotného v komedii ADAM A EVA (1922) a v dramatu CHUDÁ HOLKA (1929) mlynářova synka JUDr. Klementa Bořického. V obou filmech mu byla partnerkou slavná hvězda němých filmů Suzanne Marwille.

Ve zvukovém filmu, ve kterém se poprvé objevil roličkou strážmistra Prokopa v milostném Fehérově dramatu KDYŽ STRUNY LKAJÍ (1930), hrál zezačátku různé milovnické role mužných a mladých mladíků, a později menší dramatické a často záporné postavy.

Takový byl ředitel divadla Bernard ve komedii ON A JEHO SESTRA (1931), lehkomyslný Jiří Zlatník v komedii TO NEZNÁTE HADIMRŠKU (1931) režisérů Karla Lamače a Martina Friče, malíř Filip v RŮŽOVÉM KOMBINÉ (1932), Rudolf Hora ve filmu DĚVČÁTKO, NEŘÍKEJ NE! (1932), lehkomyslný Viktor v melodramatu ZA ŘÁDOVÝMI DVEŘMI (1934), hostinský Konrád v dramatu POZDNÍ MÁJ (1934), žárlivý Eddy ve Fričově MAZLÍČKOVI (1934), Strada v HUDBĚ SRDCÍ (1934), hrabě Georg ve Vávrově FILOSOFSKÉ HISTORII (1937), maršálův pobočník v BÍLÉ NEMOCI (1937) Hugo Haase, princ Alamír v Innemannově báchorce podle J. K. Tyla STRAKONICKÝ DUDÁK (1937), nový manžel Klenka v Haasově filmu KVOČNA (1937), Jan Dačický z Heslova, bratr bohémského frejíře Mikuláše Dačického z Heslova (Zdeněk Štěpánek) ve Vávrově kostýmní a nacionální komedii CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH (1938), protivný Lariš v dramatu KOUZELNÝ DŮM (1939) Otakara Vávry, Pavlínin otec v RUKAVIČCE (1941), divadelní herec v PRELUDIU (1941), Hurt ve SKALNÍM PLEMENI (1943), herec Helbich v Holmanově melodramatu BLÁHOVÝ SEN (1943), správce v MLHÁCH NA BLATECH (1943) či brusíř ve Vávrově ROZINĚ SEBRANCI (1945).

Po válce hrál Rubík pouze v pěti filmech. Hrál detektiva Pobožného ve TŘINÁCTÉM REVÍRU (1946) Martina Friče, strážníka v Cikánově LAVINĚ (1946), horníka v PRŮLOMU (1946) a četníka Feketeho Imreho v Krňanského NIKOLOVI ŠUHAJOVI (1947). O pět let později se jako handlíř, zvaný Černokudrnáč v muzikálu DIVOTVORNÝ KLOBOUK (1952) Alfréda Radoka zahrál naposledy. Premiéry (3. července 1953) svého posledního filmu se již bohužel nedožil (uskutečnila se až dva roky po jeho smrti).

Jako jeden z předních členů činohry Národního divadla byl často také využíván rozhlasem („Faust“ či „Kristus“). Za své dlouholeté účinkování na prknech Národního divadla byl poctěn titulem Zasloužilý člen Národního divadla. Otto Rubík předčasně zemřel 26. listopadu 1951 v Praze ve věku pouhých padesáti tří let.

Jaroslav "krib" Lopour