František Krištof-Veselý

František Veselý se narodil 12. dubna 1903 ve slovenské Skalici. Když byl malý, tak jeho otec odešel za prací do Ameriky a už se nevrátil. Matka se znovu vdala, za továrníka Krištofa z Budapeště. Matka s novým manželem odjela do Maďarska a malého Františka vychovávali její rodiče, protože nový otec o něj neměl zájem. Za nějaký čas však změnil názor a už sedmnáctiletý František se přestěhoval za rodiči do Budapeště. A přijal otčímovo příjmení Krištof (od té doby se psal jako František Krištof – Veselý).

Už od dětství vynikal pohybovými schopnosti (v pozdějších dobách výborně stepoval) a hudebním nadáním. Začínal zpívat jako sborista v Budapešťském operetním divadle, souběžně vystudoval Státní hereckou školu v Budapešti (1923). Od roku 1930 získal několik angažmá (ve městech Budapešť, Segedín, Debrecín, Miškovec aj.), po těchto dostal místo v Královském divadle v Budapešti.

Přešel do Slovenského národního divadla, kde byl sólistou – tenoristou a režisérem tamní operety (1931 až 1933, 1936 – 1938, 1940 – 1946). Působil v bratislavské Nové scéně (1946 – 1964), kde rovněž hrál, režíroval a byl uměleckým šéfem Hudební komedie na této scéně. V roce 1964 odešel na odpočinek.

Na přelomu třicátých a čtyřicátých let vystupoval pohostinsky taktéž v Praze (Varieté, Švandovo divadlo atp.). Velmi populární byly jeho šlágry a písně, které vycházely na gramofonových deskách (vydal například písně „Já som veselý“, „Krásna“, „Mamička“, „Milá moja“, „Pojedeme dnes“ či „Saigon“).

Na jevišti byl vynikajícím interpretem frakových tenorových úloh, postav mladých komiků, ale i žoviálních a mondénních figurek v klasické a současné operetě (například „Rose Marie“, „Veselá vdova“, „Země úsměvů“, „Polská krev“, „Netopýr“ či „Čardášová princezna“). Na jedné „štaci“ se seznámil se zpěvačkou Gizkou, se kterou se později oženil a která mu byla oporou až do smrti.

František Krištof – Veselý měl osobité kouzlo, hlas s maďarským přízvukem a příjemný zjev, díky kterému hrál většinou milovnické role. A není proto divu, že si ho vyhlédl i český film. Debutoval v něm roku 1936 postavou milionáře Bobíka ve Slavínského komedii ULIČICE. Právě režisér Vladimír Slavínský ho obsazoval nejčastěji a téměř v každém filmu zpíval Krištof – Veselý nějakou písničku.

Stal se oblíbeným například rolemi Járy Nerada (ROZKOŠNÝ PŘÍBĚH), sportovce Chládka (FALEŠNÁ KOČIČKA), profesora Čejky (SVATEBNÍ CESTA), Filipa Mušky (SLEČNA MATINKA), dědice Ladislava Tůmy (PÁN A SLUHA) nebo koktavého továrníka Kokošky (DĚDEČKEM PROTI SVÉ VŮLI). Jeho poslední rolí v Českém filmu byl Adam Kavalír v romantické komedii Karla Špeliny ADAM A EVA (1940).

Po válce byl Krištof – Veselý perzekuován, zatčen a nějakou dobu pracoval v pracovním táboře v Novákách. Pak se ale vrátil do veřejného života a do pouhých dvou slovenských snímků ŠTVORYLKA (1955; Rumplay) a SIEDMY KONTINENT (1966; starší pán).

Více příležitostí mu po válce nabídla slovenská televize v inscenacích (CHARLEYHO TETA, OKO ZA OKO, PASCA, PAST, KROMPAŠSKÁ VZPOURA, FRANCOIS VILLON, KRÁSKA A VÝLET) a také v zábavných pořadech (MARGARÉTY PRE F. K. VESELÉHO, ŠKANDÁL V MELODIAS BANKE), rozhlas a vzpomínkové estrády.

V roce 1963 byl prohlášen slovenským Zasloužilým umělcem. A na festivalu Bratislavská lyra získal Zlatou Bratislavskou lyru (1971) za celoživotní dílo. Byl rovněž jedinečným interpretem dobových slovenských šlágrů, tanečních písní a slovenských tang. V důchodu dostal nabídku od krajanů z USA, aby odjel vystupovat do Ameriky. Od komunistických úřadů však nedostal povolení.

Napsal také své memoáry „S úsmevom a veselo“ a „Moja cesta piesňou“ (2005). Tento dodnes oblíbený slovensko – česko – maďarský herec a zpěvák zemřel 13. března 1977 v Bratislavě. Jako poctu jeho pěveckému umění nazpíval Milan Lasica roku 2002 jeho šlágry na vzpomínkové CD „Ja som optimista“. Od roku 2005 vycházejí vzpomínkové a profilové CD, kde již Krištof – Veselý zpívá sám.

Jaroslav "krib" Lopour