Delikatesa

Filmy, jejichž ústředním tématem je vaření, nemám zrovna moc v oblibě, ale tohle lehce komediální drama na mě opravdu zapůsobilo a i když si říkám, že to nejpodstatnější tady už bylo napsáno, stejně mi to nedá, abych něco nepřipsala. Podle mého mínění Delikatesa nabízí vybrané pokrmy, které nasytí a uspokojí nejen tělo náhodných poutníků (mezi něž se počítám), ale také jejich duši. A aby toho nebylo málo, tak zároveň lahodí oku. (80%) (17.04.2023)

Pro všechny budoucí diváky zde píši upozornění a zároveň je varuji před tímto gurmánským zážitkem a to hlavně z důvodu nepřeberného množství delikátních lahůdek, jaké nám gastronomie osmnáctého století ve francouzských državách mohla přinést. Hlavně doporučuji, ať se všichni připraví na budoucí hostinu, která je čeká a na kterou se nedá koukat s prázdným žaludkem nebo byste si po chvíli mohli připadat jako slintající bernardýn Bohouš, kterého všichni známe z československé filmové klasiky šedesátých let a nebo ještě hůře budete shánět potraviny během tohoto filmu a nic si neužijete. Já sám jsem při této nečekané žranici ve velkém stylu spořádal neskutečně mnoho francouzských kachen ke kterým jsem se dožíral francouzskými bramborami ke kterým jsem přikusoval žabí stehýnka, které byli z místních žab, které byly čerstvě vylovené z mého zapáchajícího bazénu a jako třešňičku na dortu jsem sousedovi šlohnul  pár nejapných šneků, které jsem do sebe narval pěkně na syrovo i s přečnívajícími ulitami. Tento příběh měl být komediálním kouskem a po pravdě musím přiznat, že jestli jsem se za celý film zasmál tak třikrát, tak to bylo až moc, ale asi to bylo tím, že jsem se soustředil spíš na shánění surovin než na eventuelní šprýmy. Kdo čeká, že v tomto snímku uvidí nějaké kuchařské kibice a šikanátory typu Pohlreicha nebo Ramsayho, tak se nedočká, ale zato se dočká vyvaleného a možná i trochu zabržděného cvalíka, kterému než docvakne, že se má omluvit svému páníčkovi, tak uběhne spousta času a on si balí kufry a společně se svým synem opouští lukrativní zámeckou kuchyň ve které dělal šéfa. Náš kulaťoučký koblížek se nevzdává a společně s jednou ženštinou, která se na jeho pozemku objevila jako blesk z čistého nebe rozjede byznys, kterej by mu mohl závidět nejeden dnešní michelinskej restauratér. Zatímco se vévoda a jeho přiteplení kumpáni oddávají na zámku takzvanému militantnímu obžérství, tak se v podzámčí rodí první francouzská restaurace s několika zajímavými podpříběhy, které samozřejmě neprozradím, jelikož bych spoileroval, ale můžu garantovat, že všichni milovníci dobrého jídla a pití si zde přijdou na své a kromě mnoha známých francouzských specialit jako jsou foie gras, lanýže, křepelky, omelety a slané koláče nazývané quiche zde uvidíme pro mně i neznáme pochutiny jako třeba ovocné želé, které vypadalo fakt dobře. Překrásná krajina francouzského venkova s přijatelnými hereckými výkony herců, které jsem vůbec neznal mně naplno oslnila, že jsem tomuto přijemně ubíhajícímu snímku musel dát zasloužených 70%. (26.05.2022)

Musím přiznat, že jsem se na tuto trnitou cestu za historicky první michelinskou hvězdou těšil. Výsledný dojem ale za mými očekáváními výrazně zaostal. Tvůrci sice poukázali na vztah šlechty k poddaným, ale kromě toho vypadalo všechno ostatní jako naivní selanka. Život prostého člověka v předrevoluční Francii skýtal mnohem strašlivější obraz. Tam nešlo o to, že měli chudí lidé chleba jen tehdy, když ho ukradli, problém byl v tom, že ho neměli kde ukrást, a proto často spásali mech, kůru a kořínky. No, ale zase mohli jíst ty koláče, že ano? Což o to, zboží by bylo, ale aby se dostalo na místo určení, musel by za něj někdo zaplatit. A ať jsem Dumas, jak jsem Dumas, nevydumal jsem, kde bral hlavní hrdina na to své vyvařování prostředky (zvlášť, když k tomu všemu ještě vedl svůj sociální program). Tvůrci se ale v rámci zachování hybnosti svého projektu rozhodli ignorovat takové podružné detaily a pustili se do příběhu restauratéra- průkopníka a skutečného otce- zakladatele reklamního průmyslu, který se neváhal postavit vrchnosti a položil tak základy Velké francouzské revoluce. Nemuselo to být špatné, ale tato forma byla poněkud chabá. / Poučení: Řekni to bramborou. 2*+ (20.01.2023)

Určite lepšie ako buzeranti a iné kreatúry v Bez servítky. Pekné prostredie, super kostýmy a trocha ukážky toho, aké hovädá vládli za feudalizmu. A hoci sa naozaj zdá, že celý film je o gurmánoch a krásnych jedlách, je to presne opačne. Jedlo a varenie je tu len ukážkou toho, prečo spoločnosť potrebovala revolúciu. Práve to nespravodlivé zaobchádzanie s chudobnejšími ľuďmi ma riadne sralo a škoda, že nebolo ukázané viac, to by bolo možno aj za plnú paľbu. Takto ostávam v priemernom úsudku. (29.05.2022)

Velice příjemný komorní historický film s absolutně perfektní kamerou (tak nádherné záběry jsem dlouho neviděl) a dlouhým ale poutavým a zajímavým příběhem. Co je luxusní, tak že si všechny postavy a místa zapamatujete, že po polovině filmu si budete připadat jakože jste tam už doma. Rozhodně ending byl moc fajn a potěšil a osobně si myslím, že je škoda že se dnes takové komorní historické filmy netočí. Téma šlechty mi hned připomnělo anime Moriarty the Patriot a kámo, oba snímky to zvládli historicky skvěle. 7,5/10 (14.05.2023)