Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Michal David, pravým jménem Vladimír Štancl, chlapec s napůl cirkusáckým a napůl buržoazním původem, vyrůstal v pražské Krči sám s maminkou kabaretní tanečnicí a bez tatínka emigranta. Hudební talent v něm v jeho osmi letech objevila matka představená v klášterní škole poblíž Milána, kde malý Vladimír strávil dva roky během matčina uměleckého turné po Itálii. Po návratu do Československa dostali Štanclovi od příbuzných darem klavír a o tom, co z Vladimíra jednou bude, bylo rozhodnuto. V pubertě hrál v jazzových a rockových kapelách a na konzervatoři kromě hry na piano studoval skladbu. Osudovým dnem pro jeho profesní dráhu bylo vystoupení jeho amatérské skupiny „Čtyři“ na Pražských jazzových dnech v roce 1976, kde kapelu porota ocenila titulem Talent roku. Z kariéry uznávaného jazzového pianisty ale sešlo dřív, než vůbec začala, jelikož v tentýž den a na stejném místě dostal nabídku od skupiny Kroky Františka Janečka. Tehdy se začalo jeho přání – živit se muzikou – měnit ze snu ve skutečnost. Následovala éra popové hvězdy, krále diskoték a idolu dívčích srdcí let osmdesátých. Po ní přišla pro Michala Davida coby symbolu normalizační zábavy dekáda mediálního zatracení a života v ústraní. V roce 1998 se odehrál jeho velký comeback spojený s triumfem hokejistů v Naganu. Od té doby se opět těší přízni svých fanoušků. V posledních dvaceti letech je navíc úspěšným autorem muzikálů, které plní nikoli pouze jeho domovské Divadlo Broadway, ale také například hlediště v Jižní Koreji... Nejen o těchto zlomových momentech a obdobích Davidovy kariéry hovoří v dokumentu kromě samotného protagonisty také jeho příbuzní – matka Edita, sestra Michaela, manželka Marcela, dcera Klára, ale i ti, kdo je spolu s ním prožívali – Rudy Linka, Karel Vágner, Sagvan Tofi, Monika Absolonová a další. Dokument o Michalu Davidovi vznikal v roce 2020, v roce jeho šedesátých narozenin. Plány na velkolepou oslavu jubilea na vyprodaných koncertech v pražské O2 aréně však musel kvůli koronavirové pandemii odložit. Bilancujícího umělce se podařilo zachytit například při práci v Divadle Broadway, či na jednom z jeho mála povolených letních open air koncertů. Tvůrce dokumentu nechal zpěvák nahlédnout také do svého soukromí. Role průvodce příběhem Michala Davida se ujal textař a hudebník Lou Fanánek Hagen, jehož se slavným kolegou pojí dlouhodobá umělecká spolupráce na písních a muzikálech, ale také hudební a ideový antagonismus pankáče a popíkáře z dob předrevolučních. (Česká televize)

(viac)

Recenzie (63)

Bozvav 

všetky recenzie používateľa

Nejsem sto posoudit, zda Michal David žije tak, jak se má, ale dokument to byl rozhodně zajímavý. Lehce zidealizovaný (konec konců, kdo by o sobě chtěl natáčet něco hnusného), trochu populistický, ale jako celek docela obsyžný. Michal má zajímavou rodinnou minulost, jeho vkus světské rozhodně nezapře, ale ať se to někomu líbí, nebo ne, svůj velký podíl v české pop kultuře rozhodně má a není vůbec malý. Nejsem fanoušek jeho písniček, stejně jako jsem nikdy nebyla příznivec filmů s duem Vaculík a Tofi, ale lidem se to zjevně líbí a znám mnohem horší protagonisty organizovaného řevu, jenž se hřejí na výsluní, takže proč ne David. Navíc jeho muzikály jsou dobré, také ne všechny, ale třeba právě Kleopatra se fakt povedla. A ten fon na čarodějnice po revoluci si zjevně nazasloužil. Za mne jen jedno, škoda, že nezůstal u toho jazzu, protože ten mu fakt sluší víc. ()

Karp 

všetky recenzie používateľa

Vzpomněl jsem si na Vlastu Buriana, který když si koupil nové auto, tak o tom musela vědět celá Praha, a který velice rád svůj úspěch a majetek vystavoval na odiv. A to se neodpouštělo v minulosti a neodpouští se to ani dnes. Asi bych souhlasil s tím, že M. David má skutečně tu smůlu, že byl vybrán jako ten nejhorší prorežimní zpěvák a jako takový byl postaven na ten nejvyšší stupínek. Přičemž důvody jsou asi prosté, byl často hraný a jeho hudba byla, řekněme, jednodušší. Přesto stvořil pár hitů, které přežily svou dobu. A to možná není tak úplně samo sebou a nelze si myslet, že takovou píseň napíše úplně každý. I k tomu je zapotřebí talent. Ono, když se dnes zaposloucháme do některých českých hitů hraných v rádiích, tak ta kritika M. Davida není úplně objektivní, protože se na člověka hrnou rýmy "jak noha" na podkresu trochu barvitější flašinetářské melodie. To, co bych vyčítal, nesouvisí s M. Davidem, ale se spojením M. Davida a F. Janečka, který se rozhodl hudební hvězdy vyrábět jako na výrobním pásu bez toho, že by vstupní suroviny měly potřebnou kvalitu. To M. David talent skutečně měl. Oddělil bych také od sebe M. Davida osmdesátkových let a M. Davida dnešního. Tady bych si dovolil popsat jistý úpadek zapříčiněný spokojeností ze sebe sama. Což podle mého dobře dokumentoval náhled na jeho tvůrčí dílničku v jakémsi úklidovém koutě jinak rozlehlého domu s pár neškodnými proprietami připomínajícími spíše muzikantský koutek teenagera, který se občasně zkouší vypsat z bolestných proměn dospívání... Dnešní M. David zdá se, žije z podstaty. Proto paradoxně lépe vyznívá jeho éra účinkování v Krocích F. Janečka než dnešní svobodná a nesvázaná tvorba ve svobodném režimu. Shrnul bych vše asi tak, že M. David není tak hrozný, jak si mnozí myslí, ale není zase tak dobrý, jak si o sobě myslí on sám. ()

Reklama

ForGump 

všetky recenzie používateľa

Ten film je nudný a nezajímavý stejně jako většina dokumentů o známých lidech, byť někdy to dokáže být edukativní (Meky) nebo vtipný (Suchý), Michal David je nudný, svou nabubřelostí skrytou pod vousami, ehm a tady to mám a to bych měl kdyby tady nebyly komouši. Nemám prostě Michala Davida rád a bohužel je mi až odporný svými řečmi především. Hodnocení se ale tady od toho odprosťuju, nemění nic na to, že to je významně podprůměrné. 30% ()

mira007 

všetky recenzie používateľa

Míša David masírovanej u bazénku ve své vilce na Teneriffe - takhle vypadá úspěšnej život borce jehož písničky, které složil před pětatřiceti rokama si notujou i dnešní náctiletý, ať si o něm člověk myslí cokoliv, tak tohle je prostě ryzí úspěch. Celkem komplexní dokument, který je k Davidovi hodně hodnej a jediný jakože nejobjektivnější je hudební kritik Josef Vlček, ale i ten se mi zdá nějak smířlivej. PS: Ono je asi těžký vytahovat kartu normalizačního protekčního zpěváka, když dneska je premiérem estébák, kterýho držej komouši u moci, to se pak zdá zpěvák, co prodal kdysi hodně desek jako prkotina. ()

klukluka 

všetky recenzie používateľa

Nehodnotím hudbu/ dílo Michala Davida, hodnotím dokument. A ten mi přišel zábavný a velmi dobře udělaný. Nejslavnější éra Michala Davida mě zastihla jako kluka 10+ a tehdy jsem ho fakt baštil. Posledních 30 let se s jeho tvorbou snažím pokud možno míjet, na Color Music Rádiu, které máme rádi oba dva, mi ho naštěstí nenaservírují. Tenhle dokument mě ale utvrdil v tom, že ho mám rád jako člověka. On by mě pravděpodobně rád neměl, protože ze svého života vytěsnil odpůrce a kritiky, což se mu ale vůbec nedivím- pokud by to neudělal, musel by se zbláznit. A zbláznit se z lichometníků je určitě příjemnější, než se zvencnout z permanentní negace lidí, kteří mu vyčítají i věci, na které je právem hrdý. Mám teď na mysli jeho cirkusácký původ. On si nevybral, že se narodí zrovna do této rodiny, ale když už se to stalo, byl by blázen, kdyby se za to styděl. Jeho předci byli mimořádně schopní, a když nás provázel tím činžovním domem, který kdysi postavil jeho dědeček pro rodinu, tak mi bylo jasné, že by měl pestřejší a zábavnější život než většina z nás už jen proto, kolika příbuznými byl od malička obklopen. Chválit Michala Davida se nenosí. Davové psychózy nesnáším a i proto ho teď pochválím. Kdyby nebyl tak neprakticky hodný člověk, ušetřil by si v životě spoustu trápení. On ale podle mě lidem nikdy vědomě neubližoval, proto se ho tolik dotýkala kritika a nevraživost a nikdy se jim nenaučil dokonale čelit. Ještě pořád má tendenci vysvětlovat a obhajovat se. Ještě pořád nepochopil, že některým lidem se nezalíbí, i kdyby byl prokazatelně nejlepší hudebník na světě. Ode mě má body za svůj vztah k rodině. A měl by je, i kdyby na něj prasklo, že si po každém vystoupení dopřává tři grouppies. Tomu vnukovi a konec konců i manželce to může být úplně jedno, protože tenhle člověk umí dokonale oddělit pracovní od soukromého. Mám rád i pocit, že Michalu Davidovi rozumím. Přijde mi jako v dobrém smyslu slova jednoduchý, nezáludný, snadno čitelný člověk. Pravý opak Fanánka, kterého jsem ze stejného důvodu (a kvůli jeho kolaboraci právě s Michalem Davidem) už před mnoha lety lidsky i umělecky zatratil.///P.S.: Něco mi říká, že o tom, jestli Kroky prodaly 4 milióny desek (Davidova představa 30 let poté), nebo 20 (!) miliónů desek (Janečkovo přiznání v rámci stařecké chlubivé) ještě uslyšíme. Vsadil bych se, že zaplaceno dostali jen za čtyři. ()

Galéria (31)

Reklama

Reklama