Jezábel

Na svou dobu zcela mimořádný film. Stačí vyjmenovat režie, kostýmy, hudba, herecké obsazení. Opravdu škoda, že film není v barvách, protože zde by tomu barva ještě hodně dodala. Postava Jezebel je svou povahou tak trochu Scarlett v podání Bett Davisové. Herecký projev Davisové ale převažuje všechno, co nám televizní inscenace Scarlett nabízejí. Nejsilnější momenty filmu: Návštěva plesu v rudých šatech a následná hádka, shledání Julie s Prestonem v momentě kdy je ženatý a ona to neví a samozřejmě závěrečná scéna, kdy Julie chce doprovázet Prestona na poslední cestu a prosí Amy o svolení.“ Poslední záběry, kdy Julia odjíždí s průvodem smrti, aby splatila své hříchy, mají silnou emocionální rovinu. Zajímavostí je obsazení mladého Henryho Fondy, hvězdy poválečné kinematografie. 83% (03.07.2011)

Poté, co Bette Davis nedostala hlavní roli v Jihu proti Severu, měla o důvod více, aby se soustředila na konkurenční jižanský velkofilm - Wylerovu Jezebel. A kam se na Bette Davis hrabe Scarlett? Bettina postava je zde mnohem radikálnější, svéhlavější, vášnivější a hlavně přesvědčivější. A pak - Henry Fonda jí sice zdatně sekunduje - , ovšem toto je hlavně a především film velké Bette Davis, která si svého druhého Oscara odnesla naprosto zaslouženě. Snímek je výborně zrežírovaný, krásně nasnímaný, velmi dobře hudebně podbarvený a dodnes nesmírně působivý. Omamných pohledů Bette Davis si užijete možná o něco více v Hořkém vítězství, její nejsložitější postavu doslova a do písmene biblické Jezábel nám ovšem nabízí tento Wylerův skvost. (25.08.2006)

Jsou klasiky, které nezestárly dobře a Jezábel k nim patří. Má sice na režijní stoličce Williama Wylera, který z ní chvílemi dělá až nezměřitelný velkofilm, má Bette Davis, která potvrzuje status legendy, když jen pozvednutým obočím přehrává i takového velikána, jakým byl Henry Fonda. Jenže má také nepříjemně povrchní pozlátko, zvrat založený na barvě šatů, který nejen vzhledem k černobílé paletě materiálu, ale i kvůli archaičnosti nezafunguje - a v první řadě má hlavní hrdinku, která se má kát ve chvílích, kdy se sošní muži okolo ní chovají daleko hůř než ona. Tenhle aspekt působí při sledování až fyzicky nepříjemně a protože paralely devatenáctého a dvacátého století už dnes nevyzní požadovaným způsobem, zůstávám u střídmějšího hodnocení. (29.10.2023)

Jezebel sa v biblickej terminológii hovorí nevychovaným, drzým a padlým ženám a presne takto bola pomenovaná Julie Mardsen ( vynikajúca Bette Davis ). Jej svojvôľa a tvrdohlavosť ju pripravila o životnú lásku a vlastná pýcha jej dovolila o ňu bojovať, až keď bolo neskoro. Sme v roku 1852 v New Orleans ( vačšia časť príbehu sa odohráva o rok neskôr ) a naškrobená spoločnosť nemá pochopenie pre živel akým je Julie. Wylerova réžia dokázala dokonale vykresliť vtedajšiu atmosféru, a jeho hlavná hviezda si za svoj výkon právom odniesla Oscara. Wyler je silný v komorných scénach, ak však prídu na rad "veľké" scény, dokážu vyvolávať mrazenie na chrbte. Jezebel je filmovou lahôdkou na aké sa veľmi dobre pozerá. (30.11.2013)

„Jezabel” = JULIE MARSDEN ? Väčšinou to tak i vypadá, že si táto atraktívna žena neustále koleduje o poriadny (duševný) výprask, aspoň Dr. Livingstone to takto nejako v "inotaji" popísal. Na americkom juhu, konkrétne v New Orleans, roku 1852, zjavne niektorým žienkam domácim chýbalo aj náležité (pre)vychovanie, inak by si zrejme len tak nedovolila vstúpiť do banky za svojim snúbencom Prestonom Dillardom, čo vyvolalo nemalé pohoršenie zo strany celej inštitúcie, zároveň ho vyrušila z obzvlášť dôležitého jednania, áno, je úspešným bankárom, čiže by ju isto bez akýchkoľvek väčších problémov dokázal finančne zabezpečiť až do konca života, no taktiež súčasne netreba ani podceňovať epidémiu žltej zimnice, ktorá začala už naplno úradovať, kedy nakazení putujú rovno do karantény na ostrov Lazarette, kde sa z nich vykľujú už iba (a)typickí malomocní, že tam trvalý pobyt ich určite neminie. Pohár trpezlivosti pretiekol asi až s blížiacim sa plesom Olympus, kam si Júlia obliekla (nevhodné) červené šaty, čo je ešte pre slobodné dievča čosi naprosto neslýchané, že všetky nevesty v bielom budú len tak čumieť... ! Pres sa počas „zábavy” cítil strašne trápne, čím v podstate iba priliala ďalší benzín do ohňa, že sa na konci tohto večera snáď už definitívne rozídu, alebo, kto dá komu vlastné kopačky, ak vôbec k tomu dôjde, keďže už tak narušený vzťah, visí na vlásku... ? Medzitým na dlhý rok odišiel na sever, že sa domov vracia aj s čímsi „vzácnym a cenným” a teta Belle z toho asi nebude úplne dvakrát nadšená... ? Vrátia sa potom k sebe ? Je to možné, aj po ročnej odluke ? Samé otázniky a nejednoznačné odpovede. / Môj extra obľúbený » herecký-režisér « Willy Wyler, vždy dokázal všestranne pracovať s tými najväčšími hercami všetkých čias, ktorí sa zvyčajne vybičovali do naprosto majstrovských výkonov, vrátane Bette Davis, alias „Prvou ženou amerického filmu“ , i keď by som si dovolil namietať, že až tak úplne nebol využitý jej, celkový potenciál, rovnako, ako réžia, ktorá sa miestami zasekávala, kedy si buď vypomáhala citovanou zimnicou, alebo i takým scenárom, aj Johna Hustona, kde nás zaviedol na rôzne odbočky, na ktorých nebolo núdze o prípadné napätie. Veľmi prospešná bola i čiernobiela kamera Ernesta Hallera, kde som si ale nevychutnal tie (ne)pestrofarebné kostýmy, ktoré ani nemali ako vyniknúť. Obsadenie je viac, než lahôdkové, ale ani taký-veľký Fonda bohvieako výraznejšie nevynikal. Výsledné hodnotenie sa pohybuje niekde na hranici 70 %, že miska váh sa nakoniec priklonila na tú pozitívnejšiu stránku veci, ale veľa nechýbalo, aby som udelil obyčajný (nad)priemer ! (17.09.2020)