Choď a pozeraj sa

Facka pre tých, ktorí si myslia, že najlepší vojnový film nakrútil Spielberg, Polanski, Kubrick alebo ktokoľvek iný. Choď a pozeraj sa znamená pre vojnový film to, čo Votrelec pre horor (v oboch filmoch kupodivu zaznie Mozart) - môžete nakrúcať, čo vám sily stačia, k takej nepozemskej dokonalosti sa nepriblížite. To, že nedospelý hlavný hrdina musel mať počas nakrúcania pri sebe cvokára hovorí za všetko. Kvalita tohto filmu zďaleka neplynie len z "vďačného" námetu (kľúčová scéna "Otváram verejnú schôdzu" prinúti každého prinajmenšom chvíľami pozerať mimo obraz) - taký Spielberg by ju určite nakrútil remeselne precíznejšie. To, čo je z filmového hľadiska zďaleka najhodnotnejšie je ohromne skľučujúca baladická atmosféra miestami prechádzajúca do strašidelnej gotickej fantázie, ktorá krajne efektívne pripraví (rašelinovú) pôdu pre poslednú polhodinu. PS: Najsugestívnejšie nasnímané oko filmových dejín nenájdete v Ejzenštejnovi, Buňuelovi či Hitchcockovi (a dokonca ani v Eli Rothovi), ale práve v Klimovovi (i keď nie práve ľudské). (06.05.2006)

Na svoji dobu místama neuvěřitelně psychiku deptající, zejména v 2.půli brutální (tuším že jediný sovětský film, který byl za bolševika nasazen do kin s ratingem "Mládeži do 18 let nepřístupno!"), nesmírně působivý film z doby nacistického vyhlazovacího tažení v Sovětském svazu. Malému chlapcovi vyvraždí rodinu a on se dává k partyzánům. Po úvodní, trochu rozvleklé půlhodince, to začne Klimov do diváka emocionálně hrnout s takovou razancí, že je to místama až na hranici snesitelnosti. Během natáčení byl po boku chlapeckého hlavního představitele neustále psychiatr, který dohlížel, aby se psychicky náročné natáčení nepodepsalo na jeho duševním stavu. Beztak neúspěšně. Režijně je to brilantní dílo. Nezapomenu na dvě scény. První, kdy hlavní hrdina prochází svojí rodnou vesnicí, která byla několik dní předtím vyvražděna nacisty. Nejsou tu naturalistické záběry, pouze nenápadné, děsivé náznaky a jediný letmý pohled kamerou, jen tak, jakoby mimochodem, osvětlí hrůznou skutečnost. A druhá scéna na konci, která vešla do dějin filmu - vyvraždění běloruské vesnice SS jednotkami, upálení jejích obyvatel v nedaleké stodole. Kam se hrabe scéna vyklízení ghetta ve Spielbergově Schindlerově seznamu. Nedá se popsat, musí se vidět. Nezapomenutelný zážitek. (08.05.2003)

Válka je vůl. Dělá z lidí bezcitné bestie, odevzdané trosky a celkově dokáže měnit lidský charakter zcela nepředvídatelným způsobem. Myslím, že naprostá většina německých vojáků oslavujících hořící stodolu plnou ruských civilistů byli před válkou normální slušní lidé, kterým dělalo problém zabít vánočního kapra. Příběh malého Fljora, který se nadšeně přidá k ruským partizánům aby vzápětí zpoznal ty nejodpornější válečné hrůzy, včetně osobní tragédie je rozhodně jedním z nejsilnějších a nejsugestivnějších filmových zážitků jaké jsem viděl. Brilantně zahraný a zrežírovaný snímek je skvěle a výpravně natočen (kamera bezmála geniální) ačkoli jde především o komorní psychologické drama mapující dopad válečného šílenství na zranitelnou lidskou duši. Společně se Schindlerovým seznamem by mělo být povinně promítáno ve školách, snad to přesvědčí většinu dětí natolik, aby si některé z nich časem neoholily hlavu, nenavlékly bombra a nešly za sborového hailování plivat na zeď židovského hřibitova. No, kdyby ne, alespoň budou po shlédnutí těchto dvou filmů vědět o druhé světové válce mnohem víc než většina současných nácků dohromady. (12.05.2008)

Jeden z filmů, na který jsem tak dlouho narážel, až jsem si ho koupil a jednou se mi hodil a zaujal mou pozornost a ejhle, zaujal mě. Sice si nemůžu pomoci a často vidím jak scény vznikaly, že je to celé i hrozná šaškárna, neb vše je jen hrané, proto se tomuhle říká i hraný film, ale tu a tam se mi daří představit si sebe na tom či onom postu, kdybych byl, což taky má film s člověkem udělat, tedy jak bych se asi zachoval, kdyby se to stalo mě? Film je pro lidi a o lidech a podobně jako kniha, tak by měl v člověku i evokovat představu co by dělal, kdyby se to či ono stalo jemu... (11.09.2011)

Na některé věci slova nestačí, někdy je mnohem výmluvnější to, co vidíme. V tomto filmu toho uvidíte dost, víc než byste vidět chtěli a nakonec ztratíte řeč, zcela oněmíte. Viděné hrůzy se vám vepíšou do tváře, sice ne tak výrazně jako šestnáctiletému Fljorovi, avšak vepíšou, budou tam a vy ztratíte chuť k jakékoliv činnosti. Vaše duše se neoctne ve stavu naprosté lhostejnosti k viděnému, naopak budete moc dobře vědět, co to znamená nenávist. Během sledování jsem měl i tendence zcela zavrhnout používání německého jazyka, ale člověk by měl hledět spíše do budoucnosti. Pro připomenutí minulosti jsou filmy jako Jdi a dívej se dostačující. 95% (13.01.2007)