Lepší zajtrajšok 2

Násilná gangsterka a zároveň druhé pokračovaní série, která rehabilitovala mírně pohasínající kariéru asijského akčního specialisty. Vypiloval žánr „heroic bloodshed“, u jehož počátků v podstatě sám stál. V daném žánru se stal nepřekonaným klasikem, disponující náročnou choreografií a explozivními akčními sekvencemi. Lepší zítřek 2 sice skutečně obsahuje dialogy na úrovni nějaké lepšího pornofilmu, ale jak je obecně známo, první housle hrají zcela odlišnou melodii. A od té tu jsme!! (04.06.2007)

Po nadšení z prvního dílu jsem se pustil do pokračování krvavé akční podívané z dílny Johna Woo. Pokud bych měl oba díly srovnat, možná bych se trochu víc přiklonil k jedničce, která na mě zapůsobila přeci jen o něco víc zajímavěji. Dvojka už nemá tak realistický a propracovaný scénář, sází hlavně na bezhlavou akci a tuny vystřílených nábojnic. Zároveň však má lepší propracování postav, pěknou dávku hlášek a samozřejmě klišé, které k tomu všemu patří. Herce Yun-Fat Chowa jsem si v této sérii velmi oblíbil a jsem zvědav na jeho další snímky. Velmi povedené a akcí nabité pokračování skvělé jedničky. (18.02.2012)

Příslovečný krvavý balet se u Johna Woo objevil dle mého až ve dvojce Lepšího zítřku. Co na svého předchůdce ztrácí po stránce příběhu, dohání nadživotní akcí, hlavně v závěru. Některé dějové zvraty jsou však vyloženě na pováženou (už třeba to, jak se vyřešil návrat Chow Yun-Fata) a brání mi v pětihvězdičkovém ohodnocení. Na druhou stranu, kdybych měl tenhle film srovnávat s tím, co Woo natočil v Hollywoodu... (30.12.2006)

Jestliže byla jednička skvělá, dvojka je pak perfektní. Tedy alespoň v rámci možností Johna Woo. Kde trochu v jedničce chyběly herecké výkony, dvojka to napravila (skvělý Tsang), jinak chválím i slušnou hudbu. Kdo by řekl, že z jedničky lze vydolovat takto dobrý námět na dvojku, tohle v Hollywoodu neuměli a neumějí. Dávám zasloužených 100% = 5/5 (03.07.2010)

A better tomorrow II, tak trocha začína tam, kde končí prvý diel. Pár postáv nám ubudlo a pár pribudlo. Dokonca aj Chow Yun-Fat, ktorý si v tomto diely strihol Markové jednovaječné dvojčka Kena. Karty sú rozdané hneď od začiatku a od prvej zrady sa dáva do pohybu kolotoč událostí, ktoré pomaly ale isto smerujú k finálnej a nemusím dodávať, že pekne krvavej konfrontácií. Miera brutality, je tu omnoho väčšia ako v jednotke ale aj napriek tomu sa jedná o ľudskejší príbeha ako v jednotke. Zatiaľ čo jednotka bola akčná rezanica so skvelými postavami, dvojka posúva hranice ďalej a k nám sa okrem starých známych predstaví aj ďalší člen, ktorý bol najprv zlý, potom dobrý, potom blázon a nakoniec pomstichtivý. Nemusím dodávať, že aj keď táto hra mala veľa kladných hrdinov, nie všetci sa mohli pozrieť ako sa to celé skončí a aj ten koniec je tak trocha otvorený. Klady tohoto filmu nemusím spomínať, od úvodnej Straussovej melódie až po duel Silent Assasin a Ken, alebo súboj sekera a Katana, sú len malou ozdôbkou na tomto krásne krvavom a poctivo natočenom filme. Scéna strieda scénu s neuveriteľnou ľahkosťou, postavy ako obvykle dokonalé a príbeh, radosť o ňom hovoriť, aj scény v New Yorku boli podobne dychberúce ako tie z Hong Kongu. Síce je to všetko o niečom inom, ale akonáhle zaznie pieseň lepší zajtrašok, tak vám je hneď jasné koľko bije a finále si už len náramne užijete. Takéto filmy sú raritou a preto je dobré že tých pár, ktoré existujú máme stále možnosť vidieť. a my ich aj pozeráme (28.02.2009)