Pluj tiše, pluj hluboko

Tak mám za sebou první válečnej ponorkovej film (teda myslím, že první, už se v těch válečnejch filmech začínám trochu ztrácet :-)) Nový kapitán přichází na ponorku (oni tomu teda někdy říkají loď) s novými metodami a podivnými rozkazy. A posádka je nasraná, protože furt jenom cvičí, a když je možnost nějaké akce, tak se kapitán zdekuje! Ale on moc dobře ví, co dělá. Protože chce v kanálu Bungo (sektor 7) zlikvidovat japonský torpédoborec Akakaze, který už zničil 4 ponorky, včetně té jeho minulé. A oni vlastně trénujou na čelní zásah. Pak taky při ponoru zapomenou nahoře chlapa. To je mi komunikace, to bych jim asi poděkovala. Akorát mi teda není jasný, jak to, že oni tu loď vidí a ona je ne, i když jsou nad hladinou (že by mimikry? :-)). Taky jsem se dozvěděla, že torpédům se říká úhoř. Tak jsem zase o něco chytřejší! Ale pak to bylo vzrůšu, jak je tam bombardovali z Akakaze a z letadel zároveň a pak pod vodou hloubkovýma náložema. Kdybych tam byla já, tak při mým štěstí dostaneme zásah okamžitě a jdeme pod vodu. A já mám fakt štěstí, jak sviňa, protože po sekačce mi dnes ještě navíc odešlo auto! Ale naštěstí to výjimečně nebyla moje vina :-) Ale taky jsou to kluci fikaný, protože vypustí olej, deky a mrtvý chlapi nad hladinu a dělaj, jakože nic, jakože jsou zlikvidovaný. A já si nemůžu pomoct, ale mě se to zase líbilo! (20.05.2010)

Robert Wise už dělal Strážní loď Sand Pebbles a vzducholoď Hindenburg a dokonce nakoukl i na vesmírnou flotilu ve Star Trek: Film. Takže ponorka pro něj musela být vlastně docela nudnou záležitostí, ačkoli před všemi jmenovanými. Scénárista John Gay má na kontě zase Vzpoura na Bounty, na tu si ale musel 4 roky počkat. Takže je logické, že když to dali tito dva dohromady, přizvali si Hollywoodské herce a zvolili mistrovské napětí, perfektní exteriéry i interiéry, nemohlo to špatně dopadnout. Padesátá léta byla věnována historickým velkofilmům a pak tě válečným. Těch, kde vítězili hlavně Američané bylo pochopitelně více. Ale je zajímavé, že i v tomto se málem posádka vzbouřila a připravila kapitána o funkci. Ten si nakonec respekt a uznání zasloužil. Nedávno jsem viděl jiný válečný film, kde kapitán nakonec od kormidla odstaven byl. Zřejmě byla častá nespokojenost amerických námořníků běžná. (31.10.2022)

Mam rad ponorkove filmy a z tohto som skôr sklamany. Jak technickou strankou, kedze interierove sceny boli evidentne natacane v studiu a herci sa pri bojovych scenach kyvali do stran jak v pôvodnom Star Treku, co pôsobilo dost smiesne. Ale uplne najviac mi tu chybal zvuk praskajucej ocele pod tlakom vody, ktory dodava tymto filmom neskutocnu atmosferu. Po taktickej stranke to tiez nie je ziadna slava a nejaky komplikovanejsi a napinavy suboj sa koná az na uplnom konci s nepriatelskou ponorkou. Utoky na torpedoborec su dost jednoduche az primitivne. Takze film na solidny standard taha ustredne herecke duo. A aj v tomto ohlade dominuje hlavne Burt Lancaster. Clark Gable uz bol stary, roztraseny a uz mu evidentne vela casu neostávalo. Vysledkom je priemerny film na ktorom sa az prilis podpisal zub casu a ked mate chut na nejaky stary ponorkovy film, tak odporucam o rok starsi ale zato ovela lepsi Enemy Below. 6/10. (17.03.2016)

Stará klasika bola určite vzorom všetkých filmov, ktoré mali aspoň niečo spoločné s ponorkami. V podstate vo filme nie je nič , čo by ste už nevideli v podobných novších filmoch, ale mňa napriek tomu zaujal. Samozrejme v trikových oblastiach sa novším snímkom nemôže rovnať, ale vo všetkom ostatnom im môže skvelo konkurovať. Zaujala a aj pobavila ma scéna nácviku, kde pri ponáraní zabudli na vojaka, ktorý išiel vysypať odpadky a dobré bolo oklamanie Japoncov, keď na hladinu vypustili už mŕtvych členov posádky. Zamieriť...torpédo 2 , páľ! 80%. (24.05.2010)

Můj první film s Clarkem Gablem. Nedá se říct že bych byl přímo nadšen a možná bych musel chvíli přemýšlet, než bych odpověděl, jestli jsem spokojen. Režisér mnoha známých filmů různých žánrů si zkusil i ponorkové drama. Přestože mám pro tyto filmy slabost a mnohé jim odpustím, tenhle mě zklamal svou prostoduchostí a plytkostí. Chybělo mi víc rafinovanosti, větší napětí a především hutnější klaustrofobická atmosféra. Od Roberta Wiseho jsem čekal lepší zážitek. (04.10.2020)