Allen v. Farrow
Hudba:
Michael AbelsHrajú:
Mia Farrow, Ronan Farrow, Dylan O'Sullivan Farrow, Woody Allen (a.z.), Tisa Farrow, Dick Cavett (a.z.), Soon-Yi Previn (a.z.), Howard Stern (a.z.)Epizódy(4)
Obsahy(1)
Allen vs. Farrow, čtyřdílný dokumentární seriál HBO od oceňovaných investigativních filmařů Kirbyho Dicka, Amy Zieringové a Amy Herdyové, odhaluje za desetiletími senzačních titulků intimní příběh jednoho z nejnechvalněji proslulých hollywoodských skandálů všech dob – obvinění Woodyho Allena ze sexuálního zneužívání jeho tehdy sedmileté dcery Dylan, jejíž matkou je Mia Farrowová; následný soudní proces, odhalení Allenova vztahu s dcerou Miy Farrowové Sun-Yi, jakožto i kontroverzní dohru v následujících letech. Životy kdysi slavného filmového páru Farrowové a Allena byly nenávratně zničeny a jejich rodina se rozpadla na základě veřejného odhalení údajného sexuálního zneužívání a bouřlivých sporů, které následovaly. (HBO Europe)
(viac)Recenzie (35)
Popravdě trošku nechápu to relativně nízký hodnocení tady. Allen vs. Farrow je skvěle natočenej dokument, s rozumnou stopáží, poutavými rozhovory, zajímavými informacemi i nerušivou podkresovou hudbou. Líbí se mi, že tvůrce nikterak nenadržuje jednomu nebo druhýmu táboru. Výsledkem zápasu je tak nejen poctivá remíza, ale taky prvotřídní dokument. ()
Dokument o dětské oběti sexuálního zneužívání není totéž jako dokument o kauze. Problém je tedy v názvu, který mylně slibuje objektivitu. Té nemohlo být dosaženo už jen tím, že druhá strana odmítla spolupracovat. Autoři mohli dokument nazvat třeba "Příběh Dylan" a podobně. Protože to, čemu se evidentně chtěli věnovat, byl příběh Dylan - jejímu pohledu. Pravděpodobně proto, že měli pocit, že jejímu pohledu nebyl zpočátku věnován v médiích dostatek prostoru. To, že neoslovili nikoho z druhé strany kromě Allena samotného a dalších dětí Farrow, jasně poukazuje na záměr dát prostor jen příběhu Dylan. Na tom není nic špatného. Někdo věřil Allenovi, někdo ne. Obě strany mohly natočit, co chtěly. Tato strana ale zvolila špatný název. Fakt, že zápisky z výslechů dítěte byly zničeny, lhaní Mosese Farrowa o tom, že na půdě nebyl žádný dětský vláček, výpověď chůvy u soudu, to jsou silné argumenty, které by příběh Dylan dostatečně podepřely, aniž bychom museli sledovat tklivé záběry na opuštěné hračky a houpačky. Ale tvůrci si zvolili méně věcný způsob vyprávění, chtěli na svou stranu získat diváka nejen argumetačně, ale i emocionálně, což se jim u určité části publika vymstilo. Já osobně jsem ocenila stručný rozbor některých Allenových filmů. Až doposud jsem se nezamýšlela nad tím, proč ztvárnil Allen dospívající dívky ve svých filmech tak stereotypně: "studentka" vždy svádí staršího "profesora". Nikdy jsem se také nezamyslela nad tím, že byť se Allen ve filmech rád prezentuje jako looser, v reálném životě objetivně looserem není. Zato jsem se zamýšlela nad tím, že v reálném životě si nedělal příliš starostí s morální stránkou vztahu s dospívající dcerou své partnerky. Nepokoušel se nejprve s partnerkou rozejít a až poté se případně ucházet o její dceru. A byť následně argumentoval láskou, takový argument neobstojí v kontextu zcela nemilosrdného jednání s někým, koho tvrdil, že miloval předtím. Jak moc mohla sexuální touha otupit smysl pro základní lidskou slušnost? Anebo tu máme co do činění s individuem, které žádnou morálku neuznává a pouze ji umí předstírat? Toto vše mohlo být v dokumentu rozpracováno. Seriózní dokument o kauze ale nebyl evidentně cílem tvůrců. Ti zkrátka chtěli natočit příběh Dylan se vším všudy včetně jejích bolestných emocí a emocí její matky a dalších blízkých. Depresivní sondu do světa někoho, komu bylo ukřivděno, kdo ztratil iluze a důvěru, kdo byl dehonestován. A to se jim povedlo. Jen tento příběh špatně nazvali, a tím proti sobě poštvali každého, kdo očekával seriózní dokument o kauze Allen v. Farrow. ()
Mínusy: Samozřejmě obsah. Zřetelná manipulativnost a snaha proti Allenovi použít i slabost pro mladistvé herečky a ženské postavy k vysvětlení sexuálního obtěžování 7iletého dítěte. Naopak u Mie opačné tendence v ohlazování (věkově nerovný vztah se Sinatrou) či opomíjení (osudy některých adoptivních dětí) plus vzhledem k tématu zbytečný prostor pro její humanitární činnost. V obecné rovině podcenění srovnatelných případů a vlivu hnutí #MeeToo. Nepovažuju za věrohodné ani to, že nic takového jako štvaní dětí jedním rodičem proti druhému neexistuje a vždy by se mělo bezvýhradně věřit obviněním ze zneužívání. Zvláště když skončili tím, co Allenovi na začátku vyčítali - že ne Mia, ale to on zmanipuloval a poštval proti ní její děti (Soon-Yi Previnovou a Mosese Farrowa). Plusy: Nehledě na manipulace a protimluvy tvůrců byl samotný příběh Dylan Farrowové srdcervoucí a ona sama byla tak přesvědčivá, že mě, očividně zastánce Allen, nahlodala, že by vědomě lhala. Závěrečné dilema mělo sílu antické tragédie ve znepřátelené rodině: musíme si vybrat, které ženě (Dylan nebo Soon-Yi) uvěříme a kterému zneužitému či týranému dítěti (Dylan nebo Mosesovi). Hodnocení: 60%. ()
Naprosto neobjektivní a jednostranný "hon na čarodějnice". ()
Filosofický zamyšlení nad možností dopátrat se pravdy a jak ji dokázat. Pro mě osobně nijak překvapivé, Allen je odporný slizoun bez sebevědomí, což je jasný ze všech jeho filmů, tímhle se to jen propojilo. Dylan Farrow měla tu smůlu, že jí nikdo kromě matky nevěřil. Podrobnosti, které uvádí, jsou natolik věrohodné a je konzistentní v běhu času. Doba ovšem nebyla nakloněna kritice preceňovaného režiséra. Teď je situace jiná a snad to něco změní. ()
Jakožto velký fanoušek Allena jsem na rozpacích. Dávám tři hvězdy za zpracování. Jedno vím jistě. Dokument je veden jen jedním směrem a tím je zdiskreditovat Allena. Samozřejmě vím, že chtěli jeho vyjádření a on to odmítl, ale vznikla z toho jen čtyř dílná filmová obžaloba jednoho z největších režisérů všech dob. Bohužel se pravdu asi nikdy nedozvíme, ale kdyby to co tvrdí Mia Farrow se ukázalo jako pravda, tak bych neměl problém Allena už nikdy nesledovat a vymazat ho stejně jako jsem to udělal s Nohavicou, ()
Jednostranne, tendecne, absolutne neobjektivne! Takmer som tej Mii a Dylan uveril. Mia neurotickost a hysterickost ani nemusi hrat. Katastrofa. Upravujem po druhom zhliadnuti. Dylan mi je luto, je autenticka, sympaticka, ale kludne mohla byt Miou zmanipulovana. Takze predpokladam, ze ano, Dylan je obet. Ale skor obet Mii Farrow. A verim aj tomu ze tie deti tyrala. Nie nahodou by to Moses tvrdil. ()
Rozbor reakcí zdejších uživatelů na tenhle seriál by byl na nějakou doktorskou práci z oboru sociologie, psychiatrie a česko-slovenské pedagogiky poválečných let, protože ta zjevně selhala. Po filmařské stránce musím uznat, že posledním díle to opravdu graduje, jak má, takže za mě OK. Pokud jde o obsah, resp. jakože poloha Woody nebo Mia, tak já samozřejmě odpovídám DYLAN. A po dlouhé době výborné titulky od HBO, protože to co tam někdy projde je fakt děsná rádoby umělecká inveční překladatelská tvorba. ()
Naprosto tendenční a na emoce zaměřený pseudokument, který prezentuje téměř výhradně argumentu v neprospěch Woodyho Allena a v závěru se z něj stane už jen ubulená limonáda, kterou jsem měl problém dodívat do konce. Jedno z dětí (Moses) na svém blogu celkem barvitě popisuje jiný úhel pohledu (přečíst to celé zabere asi hodinu, nicméně doporučuju, pokud vás příběh zaujal). Autoři tento blog sice zmiňují, ale vybrali z toho všechno jen dva argumenty, které je velmi snadné vyvrátit. Po světě běhá spousta lidí, kteří mohli mít podobný zážitek jako Dylan Farrow, ale jen Dylan Farrow si z toho udělala životní program a i po 30 letech ji to pořád dojímá k slzám (dlužno říct, že ona sama neumí přesně popsat, co jí Woody udělal, ale ví naprosto PŘESNĚ, že to bylo sexuální zneužití). A kromě životního programu si na tom Dylan založila i slušný kariérní růst, protože jinak by nikoho nezajímalo, jestli napsala nebo nenapsala knihu a kdy chystá pokračování. Nebo jinak - kdyby ten sexuální násilník nebyl Woody Allen, ale Jarda Galda od sousedů, veselý strýček s knírkem, tak by na tom nebylo nic tak motivujícího, aby se tím mohla Dylan zabývat celý zbytek svého života. Mimochodem, ona sama v posledním díle explicitně řekla, že ji vadí pozornost, která se dostává Woodymu, ale jí ne (!). A to, že Allen nereagoval na žádost o interview neospravedlňuje autory "dokumentu" k tomu, aby se nesnažili do příběhu vnést alespoň trochu objektivity. Celý tenhle příběh padá s jedním argumentem: porucha sexuální preference je systematická, tzn. pokud je někdo schopen dosáhout sexuálního uspokojení pouze s malou holčičkou, tak to bude dělat opakovaně - a bude to mít takřka obsedantní charakter (viz frajeři V síti, kteří tohle dělají opakovaně a dlouhodobě, byť teda tady nešlo o úplně malé děti). Ale kromě Dylan se nenašel nikdo jiný, kdo by na Woodyho ukázal prstem. A věřím tomu, že o tomhle věděly celé USA. Chápu dobrou pohnutku zabývat se tématem zneužívání dětí, ale prodat to na tomhle příběhu a tímto způsobem strašlivě smrdí touhou po box office úspěchu. ()
Nepopírám, oddělit Allena od jeho snímků je opravdu těžké, obzvláštně když jste ročník, který je měl možnost sledovat až po této kauze. Allen je pojem a jeho persona je neodmyslitelnou součástí jeho tvorby. Navíc, jak zaznělo v dokumentu, tento režisér opravdu dokázal vytvořit prostředí, ve kterém si divák se svými vlastními neurózami nepřipadal tak sám. Ale stejně tak nedokážu oddělit manipulativnost tohoto dokumentu od aktérů, kteří ho mají na svědomí. Proto mě ani tento dokument neodradí od úcty k tomu, co Allen vytvořil na stříbrném plátně. Proč? Netroufám si říci, jestli Allen Dylan něco provedl, nebo ne, ale soucítím s ní, ať už se stalo cokoliv. Z jednoho prostého důvodu, jakékoliv trauma v dětském věku (byť “jen” to, že dítě stojí mezi dvěma znesvářenými rodiči) může být pro život devastující. Násilí na dětech, obzvláště to sexuální, je hanebná věc. Odporná a zavrženíhodná, protože dítěti minimálně poznamená, možná i zničí celou budoucnost. Ale to, že HBO natočí prvoplánový dokument o režisérovi “predátorovi” a podporuje tak bojkot jeho tvorby, ale přitom na své vlastní platformě aktuálně uvádí jeho snímky (Deštivý den v New Yorku), je minimálně k zamyšlení. K zamyšlení o tom, že pro všechny aktéry dost možná větší roli hrají peníze, než samotné Dylanino trauma. ()
A bit off topic. No Woody Allen vede bezesporu kvalitní osobní život. S ženou, kterou pomáhal vychovávat a znal ji od dětství. Ty jo, neumim si představit, že bych začala pr*at s některým z mých někdejších otců a přebrala někoho z nich mámě... Už to samo o sobě prostě není zdravej vztah, i když to ze strany jeho dcery bylo konsenzuální. Že se podobné typy vztahů (které implikují pedofilii - extrémní věkový rozdíl, znal ji od dětství) v patriarchátu normalizují, mě nepřekvapuje. Ale normální to prostě neni. Pokud jde o potenciální zneužívání Dylan, nemělo by se brát vážně to, co říká ona sama? Pokud jde o to srovnání s Polanským... mě vlastně Polanski se*e míň. Jeho oběť mu odpustila. A nebyla to jeho dcera. Navíc za svůj čin zaplatil. A mám radši jeho filmy.___Kdyby můj přítel m*dal naší dceru, ať už konsenzuálně nebo nekonsenzuálně, tak se s ním nesoudim. Prostě bych mu uřízla hlavu. ()
Ani po shlédnutí čtyř dílů, nevím kde je pravda. To asi neví nikdo. Dylan si na tomto zážitku který si ani nemůže pamatovat, založila životní program. Stejně tak Mia. Je velice smutné že si ani jedna neuvědomuje jak jim opravdový život uniká. Co všechno neudělali, nezažili, jen se stále točí v kruhu. Tím samozřejmě neříkám že Woody je nevinný. To že je trošku zvláštní je všem jasný. Nejvíc o něm vypovídají jeho filmy. ()
Smrt patriarchátu a predátorům. ()