Allen v. Farrow
Hudba:
Michael AbelsHrajú:
Mia Farrow, Ronan Farrow, Dylan O'Sullivan Farrow, Woody Allen (a.z.), Tisa Farrow, Dick Cavett (a.z.), Soon-Yi Previn (a.z.), Howard Stern (a.z.)Epizódy(4)
Obsahy(1)
Allen vs. Farrow, čtyřdílný dokumentární seriál HBO od oceňovaných investigativních filmařů Kirbyho Dicka, Amy Zieringové a Amy Herdyové, odhaluje za desetiletími senzačních titulků intimní příběh jednoho z nejnechvalněji proslulých hollywoodských skandálů všech dob – obvinění Woodyho Allena ze sexuálního zneužívání jeho tehdy sedmileté dcery Dylan, jejíž matkou je Mia Farrowová; následný soudní proces, odhalení Allenova vztahu s dcerou Miy Farrowové Sun-Yi, jakožto i kontroverzní dohru v následujících letech. Životy kdysi slavného filmového páru Farrowové a Allena byly nenávratně zničeny a jejich rodina se rozpadla na základě veřejného odhalení údajného sexuálního zneužívání a bouřlivých sporů, které následovaly. (HBO Europe)
(viac)Videá (2)
Recenzie (35)
Já vždycky když narazím na vyžadování pojetí dokumentaristiky "mluvící hlava 1 řekne A, mluvící hlava 2 řekne B, pravdu zprůměrujem na půli cesty, hezký večer", a především na divácké skřeky, že zjevná jednostrannost nemůže z principu nikdy reprezentovat pravdu, tak si vždycky uvědomím, že holokaust bylo vlastně taky takový radikálně centristický řešení s kompromisem někde uprostřed a měli bychom ho slavit jako krok civilizované umírněné společnosti. Kdo ostatně může s jistotou říct, jak to s těma židobolševikama bylo. ()
Respektuju to jako jednostrannou výpověď o tom, co tvůrci věří, že je pravda. Není to přesvědčivý soubor důkazů, ale taky nutno podotknout, že není povinností filmařů chovat se jako před soudem, není jejich povinností předstírat objektivitu a není jejich povinností dávat prostor oběma stranám. Vlastně bych považoval za horší, kdyby cokoliv z toho dělali z pocitu nějaké povinnosti. Samozřejmě by neměli říkat lži, ale jak to mám já posoudit, že jo? Obě strany jsou schopné předat narativ znějící jako pravda, s tím se nedá nic dělat, a já nakonec můžu věřit hlavně intuici. Nejsem ve věcech morálky nějaký hodně velký relativista - nemám problém většinou říct, co považuju za správné a co za špatné. Ale je jasné, že tady nikdy nebudu mít informace k tomu, abych si mohl udělat názor, jehož ukotveností v realitě si můžu být jistý. Můžu vždycky jen někomu věřit... A doufat, že lidi a instituce, co jsou tomu blíž a můžou s tím něco dělat, to udělají. Je to vlastně hrozná situace, protože na jednu stranu chce člověk říct: "Co po mně chcete? Co s tím mám jako dělat, když nemám žádnou možnost opravdu to posoudit?" Jenže jestli jsou ta obvinění pravdivá, tak je adekvátní snažit se za každou cenu upoutat pozornost a vzbudit zájem veřejnosti. Allen vs. Farrow je každopádně velký krok kupředu oproti Leaving Neverland, protože se tu v té jednostranné výpovědi daří nalézt nějaký přesah, smysl a kontext. Čtyři hvězdy jsou možná maličko moc, ale zatím je dám. Tenhle přístup má samozřejmě svoje limity, jako každý přístup, ale taky má svoje pozitiva a má svou autenticitu - autenticitu názoru, který nepředstírá, že není názor. ()
Odpudivá manipulativní sračka (pokud ty citace z Allenovy knihy měly v dokumentu zastoupit jeho "verzi", tak to působí ve skutečnosti přesně naopak), která si jde za svým až se strašidelnou dokonalostí - svým způsobem mě vlastně fascinuje, jak profesionálně je to natočeno (ta hudba, kamera, střih, práce se zdroji!) a jak dovedně si to klestí cestu předem očekávanými námitkami z druhého břehu. Lidé, kteří jsou na straně Woodyho Allena - který je zde vylíčen v podstatě jako pedofilní arciďábel s neomezenými finančními zdroji, armádou právníků, PR poradců a vlivných známostí, a který své filmy "vlastně" točil jen proto, aby jimi "ospravedlnil" svou údajnou celoživotní náklonnost k výrazně mladším ženám - mu jsou dle dokumentu buď osobně zavázáni (v případě slavných osobností typu Diane Keaton, která za Allenem stojí po celou dobu), nebo si odmítají sundat růžové brýle před geniálním filmařem, s kterým se na základě projekce částečně identifikují, a ve své naivitě odmítají připustit, že by se mohl dopustit čehokoli nezákonného. Naopak Mia Farrow je zde vykreslena v podstatě jako živoucí světice (dvojí metr na slavnou osobnost par excellence), která svůj život zasvětila adopci sirotků z celého světa a která si nikdy nepřestane vyčítat, že do své rodiny přivedla někoho, kdo ji tak děsivě zklamal, když si dovolil zamilovat se a oženit se s její adoptivní dcerou, navzdory věkovému rozdílu 35 let mezi oběma partnery (což odstartovalo pozdější obvinění Allena ze sexuálního zneužití Dylan). S tím, že Allen je zde dáván do stejného ranku jako již "usvědčení staří predátoři" typu Weinstein, Polanski nebo Cosby, a Dylan Farrow, která byla Allenem údajně v 7 letech sexuálně zneužita, je zde prezentovaná jako neobyčejně srdnatá žena, která navzdory veřejnému mínění nakloněnému jejímu celosvětově populárnímu otci, nasedla na vlnu hnutí #MeToo a pomohla nastartovat svržení vlády bílých (hetero)sexuálních predátorů, kterým do té doby vše procházelo. Přijde mi opravdu děsivé, jak daleko zašlo něco, co bylo kdysi původně jen čistě mezi Allenem a Farrow, což je vlastně druhý důvod, proč touto sérií tak opovrhuji - a sice kvůli tomu, jak se přiživuje na - veřejností milovaném - propírání soukromých záležitostí veřejně známých osobností. Ctím odjakživa právo každého na soukromý život a nikdy jsem neprahnul po pikantériích ze života slavných - ta mediální štvanice mi vždy přišla nevkusná, nemravná a odsouzeníhodná. Ostatně série nijak nezastírá snahu o co největší sledovanost tím, že se zaměřuje na celosvětově proslulé celebrity - každá epizoda je uvozena nezbytnou informací, že "toto je příběh dvou hvězd světového formátu, slavného spisovatele, scenáristy, režiséra a herce, a matky jeho 3 dětí, kterou zajímá výhradně ochrana jejích dětí" (sic!). Občas mi přišlo až komické, jak se dokument snaží na Allenovi démonizovat cokoli, co je přitom na první pohled zcela nevinné (např. jeho něžná náklonnost k malé blonďaté Dylan, nebo jeho zcela korektní telefonáty s Farrow, které si ona bez jeho vědomí nahrávala), což vydatně podporuje početné defilé mluvících hlav - většina z nich proti Allenovi očividně zaujatých - z nichž mnohé jsou prostě jen po americku hloupé, a jiné se bohužel bona fide propůjčily něčemu, co považovaly za správné, protože celý ten aparát odborných názorů, soudních tahanic, novinových, televizních a internetových bitev je už natolik nepřehledný, že se člověk v podstatě může přiklonit na libovolnou stranu sporu, dle svých individuálních preferencí, kdo je mu sympatičtější. Aby dokument divákovi jeho rozhodování "usnadnil", rozhodl se ho v závěru dorazit statistikami, dle kterých jsou podobná obvinění bývalých partnerů ze sexuálního zneužívání záměrně nepravdivá jen v okrajových případech, a přesto jsou děti vraceny do péče bývalých trýznitelů, kteří je dále sexuálně zneužívají, zatímco příčetnost jejich matek je zpochybňována odvěkými odkazy na jejich hysterii, kvůli níž neunesly rozpad vztahu (což je i Allenova "verze"). A to mi na tom celém přijde nejhorší. Že něco, co bylo kdysi vypuštěno do světa jako lež, je tak dlouho omíláno, až tomu spousta lidí začala věřit - zcela v duchu toho příšerně idiotského tvrzení, že na každém šprochu je pravdy trochu - a z Woodyho Allena, který až do 90. let vedl bezúhonný život a měl za sebou normální heterosexuální vztahy s dospělými ženami a za nímž stále stojí celá řada lidí včetně několika jeho dětí a manželky, která tvrdí něco diametrálně jiného než Farrow - se takřka přes noc stala nežádoucí osoba, od které se najednou všichni odtahují a jehož životní dílo se najednou ocitá v ohrožení, že podlehne cenzuře. Cítím na tomto místě potřebu se tomu šílenství postavit a říct, že jsem zcela na jeho straně, a tento dokument mě v tom jen utvrdil, jakkoli jsem se na něj snažil dívat nepředpojatýma očima a hledat v něm něco pozitivního - nenašel jsem nic. To nerespektování presumpce neviny je hrozné, na druhou stranu si myslím - po přečtení Allenových memoárů Mimochodem - že člověk by mohl po zhlédnutí té série propadnout dojmu, že se Allenův život musel zhroutit a už nikdy nebude jako dřív, ale to podle té knihy není pravda, a Allen má naštěstí stále kvalitní osobní život, navzdory pokročilému věku, ale to nespravedlivé obvinění mu už nikdy nikdo neodpáře. () (menej) (viac)
Nemám silný názor na ne/vinu Woodyho Allena, nevím, jestli udělal něco nemravného, či nikoli, zda někomu ublížil nebo porušil zákon. Neměl jsem ho před týdnem a nemám ho ani teď po zhlédnutí Allen vs. Farrow. Jestliže totiž tato dokumentární série něčím není, pak upřímným hledáním pravdy. Není vlastně ani prezentací pozice jedné strany ve známém sporu, není ani zpovědí oběti a rekapitulací argumentů obžaloby v procesu, který (bohužel?) nikdy nebyl. I jednostrannost může být vůči divákovi poctivá... Tato série je v mých očích pouze nástrojem ve válce dvou osobností, Allen vs. Farrow je bitvou o sympatizanty v prostředí, kde na tlaku veřejnosti záleží. Od začátku může divák s otevřenou myslí leda zkoumat, jak je jím manipulováno, které techniky na něj už byly použity a jak silný účin mají. Právě to vědomí, že je mnou poměrně nepokrytě manipulováno (umocněno faktem, že prostor nedostal nikdo, kdo by Allena přímo hájil nebo jeho směrem rozšířil kontext - opakované zdůrazňování, že Allen nabídku k rozhovoru nevyužil lze také považovat za způsob manipulace), mi znemožňuje brát sérii jako relevantní zdroj informací pro utváření názoru o tomto konkrétním případu (o obecnějším fenoménu nemluvě). Nezpochybňuju Dylanino trauma (její výpověď patří k nejautentičtějším momentům - subjektivně cítěno, to se dost dobře měřit neda...), ale o jeho skutečném původu mě tento dokument nepřesvědčuje. Celek tohoto audiovizuálního díla připomíná velmi promyšlenou a vykalkulovanou frontální ofenzivu po letech mlčení, kdy Allen byl v před-#MeToo éře v mnohem silnější pozici (která mu dozajista umožnila manipulovat veřejným míněním podobně, jak činí tvůrci zde). Trochu se nabízí srovnání s Leaving Neverland o možných mravnostních lumpárnách Michaela Jacksona. Ač podobnost končí u jednostrannosti pohledu na obvinění ze sexuálního zneužívání dětí celebritou, troufám si tvrdit, že Leaving Neverland je přesvědčivější, autentičtější, s větším přesahem na obecný fenomén (paradoxně méně osobní/útočný) a s mnohem menší mírou manipulace divákem. ()
Ano, snaží se to v nás vzbudit emoce. Který film taky ne. Ano, dokument vyznívá celkem jednoznačně. Jenomže to, že tak vyznívá, není chyba tvůrců, ani chyba Miy nebo Dylan, ale je to chyba Woodyho Allena. On měl možnost se vyjádřit, měl možnost do dokumentu vstoupit. Jenomže to odmítl, asi se bál, že by výsledek neměl pod kontrolou. To, co z něho v dokumentu máme možnost vidět i slyšet, dává celkem jasnou informaci o tom, jak to tenkrát bylo. A to i když odhlédnu od srdceryvných vyjádření, tklivé hudby a smutných pohledů. Beru v potaz jen fakta, co kdo řekl u soudu, co kdo řekl v nahrávaných telefonních rozhovorech, to, co je v oficiálním spisu prokurátora, to na čem se shodla většina svědků, to, kdo měl rozpory ve vyjádřeních i to, co se objevuje na dobových videích (ačkoliv si jsem vědom, že lze vše sestříhat tak, aby něco nějak vypadalo). Všechno to vede k vině Woodyho Allena, i když to samozřejmě nemůžeme vědět jistě. Jsem celoživotním lehkým fanouškem Woodyho Allena. Miluju jeho styl, humor, myšlenky v jeho filmech a mnohokrát jsem nad jeho názory slastně pokýval hlavou, zároveň se ale extrémním způsobem opakuje, kvantita zvítězila nad kvalitou, jeho filmy samotné často nejsou tak dobré, jak by mohly být a závěr kariéry už je jen smutným dozvukem jeho dřívější tvorby. Přesto mi byl Woody vždycky strašně sympatický a měl jsem ho rád. Tenhle dokument mě ale donutil na něj změnit názor a nejde jen o to, co pravděpodobně dělal, ale i to, jakým způsobem se následně choval. To, že je tenhle klíčový dokument (fakt, že Woody Allen je vlastně prapůvodním případem, kvůli kterému se rozjelo hnutí Mee Too, pro mě byl dost šok), tak špatně hodnocený, vlastně dokonale vysvětluje čtvrtý díl. Strašná spousta lidí prostě striktně odmítne to, že by jejich hrdina něco takového mohl dělat a změnit názor je pro naše mozky extrémně těžké. Nevylučuji, že se nepodívám někdy na nějaký film Woodyho Allena a že se mi bude líbit (stejně jako si klidně poslechnu Michaela Jacksona), ale jako člověk je Woody Allen bohužel s velkou pravděpodobností odporný sráč, alespoň ve chvílích, kdy mu jde o vlastní krk a prospěch. ()
Galéria (10)
Fotka © Home Box Office (HBO)
Zaujímavosti (2)
- „Tihle dokumentaristé neměli zájem poznat pravdu. Místo toho strávili roky utajovanou spoluprací s Farrowovými, aby společně poskládali dílo plné lží a pomluv,“ ocitoval slova Woodyho Allena server Hollywood Report. (klukluka)
- Tvůrci měli Allena a jeho manželku požádat o vyjádření pouhé dva měsíce před dokončením filmu. Na reakci údajně dostali jen několik dní, což „pochopitelně odmítli“. Podle producentky dokumentu Amy Herdy ale žádost o rozhovor s Allenem zaslali dvakrát už v červnu 2018. Tehdy ovšem z jeho strany žádná odpověď nepřišla. (klukluka)
Reklama