Sunset Boulevard

Wilder míchá filmovou historii se smyšlenými jmény a nebýt IMDB, doteď bych asi nevěděl, zda Max von Hayerling nebo Norma Desmond byly či nebyly skutečné postavy. Psaní o nesmrtelnosti snímku je nošením dříví do lesa. Pro mladého člověka, který je zvyklý na moderní komedie a akční filmy a chce se přiučit na starých klenotech, je tohle jistě výborný odrazový můstek. Ve své slavné režisérské době výstřední Erich von Stroheim vypadá i ve svých 65 letech dost tajemně a exoticky a pro svou roli se báječně hodil. Malé camea jistě potěší, i když musím uznat, že jména jako Anna Q. Nilsson nebo H. B. Warner mi nic neříkají. Alespoň Bustera "Friga" Keatona jsem poznal (sedí spolu s výše zmíněnými nad kartami v domě Normy Desmond). Jen škoda, že taktéž Wilderovo Někdo to rád horké u nás v televizi běhá zhruba 2x ročně a Sunset Boulevard se objeví jen výjimečně. Přitom je to podle mě mnohem lepší snímek, aniž bych snižoval kvality Někdo to rád horké. To, že Sunset Blvd. nezískal ani jednoho Oscara v pěti hlavních kategoriích, svědčí o ne zrovna nadšeném přijetí v té době. Gloria Swanson by si ho určitě za svůj "nepříjemný" výkon zasloužila. (21.04.2005)

Billy byl génius a sotvaco je toho důkazem než tenhle film který léty zraje jako víno.Holden si přál bazén,dočkal se ho,pro Glorii Swansonovou jsou teď filmy malé a její poslední sestup po schodišti a detail budou navždy zapsány do dějin filmu!Zkrátka a dobře:Genialita Sunsetu předčila má očekávání! (19.05.2003)

Zajímavá studie narušené lidské mysli, která díky životu ve zlaté kleci byla tak odtržena od reality, až své snové skutečnosti zcela propadla. A také smutný pohled na stáří a senilitu, která i z velkých a silných dokáže udělat malé blábolící blázny. Nepřidám se k nadšenému stavění Sunset Blvd. na piedestal jaké vidím v okolních komentářích - je to zajímavý a velice dobře natočený film, ale pořád je to jen snímek o bláznivé staré bábě, sluhovi který udělá cokoli aby se neprobudila ze svého snu a jednom glosujícím příživníkovi, nic víc. Ve své době nepochybně geniální a nedoceněné, dnes už ale psychologických dramat a mírně cynických náhledů na temná zákoutí lidské reality máme přece jen mnohem více. 8/10 (04.08.2008)

Norma Desmondová je převlečená smrt, slepě sobecká, lačná, všežravá. Jakmile kdo podlehne zhoubnému soucitu s jejím lstivým, avšak naivním bojem o zadržení běhu života v určitém bodě, tekuté písky se dají do pohybu a oběť jí propadá životem. ** Na skvostně budovaných scénách s jedinečnou mrazivou atmosférou, kde na všech frontách laskavá ironie bez boje ustoupila nemilosrdné jízlivosti, jež krutě stíhá předžvýkané zápletky ("S vámi lektory je ta potíž, že už znáte všechny zápletky.") jak z filmařského zákulisí, tak z milostného či manželského života, sledujete nejen působivou proměnu vyprávěcí perspektivy, ale spíše její dokonalé prozření, sledujete osvícení. A osvěcuje se tu smrt. ** V prvním záběru máte mrtvolu krátkozrakého nýmanda, o níž se s opovržením mluví ve třetí osobě jako o špatném scénáristovi, vydržované oběti laciného, tuctového skandálu. A pak se díváte, jak se z něj krok za krokem stává hrdina, který má vlastní zvučný hlas, který je nakonec schopen sám převzít uštěpačný komentář nad vlastním osudem, a avizovaný závěr, jenž na počátku vypadal tak obnošeně, získává v první osobě nečekaně silný obsah, smysl a význam. ** Je to otázka života a smrti: filmovým reflektorem si tu svítíme na to, kdo je doopravdy živý, oddělujeme živé od mrtvol. Jestliže mrtvý může s jistotou vyprávět příběh o živých, protože jsou to všechno zápletky, které už zná, pak nejen Norma Desmondová, ale všichni v tom děsivém dramatu, herci, režiséři, novináři, kriminalisté, lektoři i milenci, všichni, kdo prožívají jen předem známé zápletky, jsou mrtví, život jen kašírují. ** A v závěrečné scéně pak tito mrtví s hrůzným mrazením sledují Normu scházející po schodišti, jak zaměňuje natáčení obehraných filmových scén se životem, jak je uctívá jako jediný pravý život, a dívají se na ni jako do neúprosného zrcadla, jež jim všem odhaluje jejich vlastní mrtvolnost. ** Jediný skutečně živý člověk mezi nimi je tak ve skutečnosti Max, překvapivý režisér tohoto finálního dance macabre, s neokopírovatelným životním příběhem. A Norma Desmondová není mrtvá, Norma je smrt, hlavní hvězda Maxova dramatu, zrcadla, jež je namířené i z plátna ven, k vám, divákům natočeného filmu, kteří s mrazením v zádech sledujete ty pózující mrtvé. Co tam vidíte? Jak je to s obehranými tanečky ve vašem životě? Co ukazuje Norma (norma) vám? Toužíte dát se obsazovat do kašírovaných, předem známých zápletek? Nebo jste živí. (11.11.2011)

„Sláva je jako plamen ohně. Rychle se rozhoří a nějakou chvíli krásně hřeje a jasně září. Ale jednoho dne začne slábnout, až pohasne úplně a zůstane jen mrazivý chlad...“ Moudrá to slova, co říkáte? Pokud se ptáte, kdo za nimi stojí, jsem to já. Stejně bezvýznamný pisálek, snílek a zkrachovalec jako je Joe Gillis.. Z Wilderova Krasavce a pomateného zvířete vytéká jizlivost a i když už uběhlo více než 60 let, ten únik nejde zastavit.. (13.02.2017)