Ztracený víkend

Geniální snímek o alkoholismu a jeho destruktivních účincích na lidskou osobnost. Scény se žadoněním o panáka či abstinenční přeludy, ale také flashbacky k událostem v životě hlavního hrdiny, jež se podepsaly na jeho závislosti a současné situaci, jsou perfektní a napětí během několika posledních minut je tak husté, že by se dalo krájet. Pro mě osobně po všech stránkách vynikající psychologický exkurz do duše notorika. (17.11.2014)

Zpověď skutečně poctivého (jak by řekl Bolek Polívka) alkoholika, která sice vinou zažité hollywoodské potřeby melodramatizovat stoprocentně nesouzní s realitou podobně vysokofrekvenčního vyprazdňování skleniček s whiskey, ale přesto dosáhne bezpečně svého "protialkoholického" cíle. Milland hraje výtečně a Wilder, byť má na svědomí obsahově zajímavější snímky, diktuje vyprávění přesně tak neodbytné a návykové tempo, abychom byli řádně nervózní, zda-li odejdeme jenom s kocovinou nebo skončíme rovnou v kómatu či s prostřelenou hlavou. Závěr sice v ohledu na průběh i očekávání trochu zklamal, ale na druhou stranu vyznění příběhu ani nijak výrazně nerozladil... Alkohol umí být fajn kámoš, ale jak s ním člověk vysedává dennodenně od rána, už je asi něco špatně. :) 80% (29.03.2016)

Perfektná štúdia alkoholického závisláka, silná a depresívna (až na ten koniec). Veľmi presvedčivý Ray Milland. A ten koniec by som až tak nezhadzoval, po tom všetkom, čím si prechádzal hlavný hrdina to chcelo nejaké svetielko na konci tunela, niečo pozitívne. Aj na ľudí s podobným problémom to lepšie zapôsobí, keď vidia, že existuje aj iná možnosť z toho marazmu než samovražda, ak sami chcú a stojí pri nich niekto, kto im chce pomôcť. (23.12.2015)

Keď niekto dlhodobo a intenzívne pravidelne pije alkohol, tak jeho tvár bude tým poznačená, t.j ksicht bude doslova svietiť na červeno, pričom herec Ray Milland je ako alkoholik Don Birnam presvedčivý, ale nie je možné sa s ním doslova a do písmena stotožniť, že vidím skutočne jestvujúceho človeka posadnutého touto takmer nevyliečiteľnou chorobou. Rayov výkon je dostatočne mrazivý, účinný, reálny, skrátka ukazuje človeka, z ktorého sa stáva TROSKA ! Hrá spisovateľa a darebáka zároveň, keď rozpráva barmanovi príbeh ako začal piť... Príkladná scená z opery. Vlastne pohárikom BOURBONU si myslel, že bude mať čisté myšlienky pri písaní, tak začal pravidelne popíjať, z čoho sa stala závislosť, bez ktorej si nedokáže predstaviť svoj život, lebo aj pri svojej novej známosti s atraktívnou Helen, s ktorou sa spoznal náhodou, lebo v opere sa im nechtiac vymenili kabáty, tak pri konverzácii mu vypadla fľaša, ktorá sa rozbila na franforce. Jeho brat Wick už ani nevie, ako ďalej. Nepomáha nič a nikto. Majú ísť spolu s Wickom na víkend k rodičom, bohužiaľ, namiesto toho volí deštruktívne zničujúce nasávanie, ktoré hraničí s debilitou, neváha žobrať, založiť písací stroj, len, aby mal čo chľastať. Tak posadnutý, že nebyť Helen, spáchal by samovraždu, na záchytke sa zdrží len na moment. Billy Wilder priniesol nekompromisnú štúdiu človeka posadnutého alkoholom, čo sa z neho stáva, kým bude, alebo ako dlho sa dá takto žiť. Nie je dobré byť totálnym abstinentom, ale zase nie je dobré kupovať každý deň BUTYLKU, áno, aj takých ľudí poznám ! Ja pijem minimálne, pri tomto filme som sa len usmieval, lebo nemám s tým problém, vďaka Pánu Bohu za to, že nie som ako Don Birman, alebo milióny iných závislákov, ktorí nemajú svoju mieru, lebo niekto by vypil aj Moldavu, pokiaľ ponúkaš, tak pijem - Vo svojej blízkosti viem rýchlosťou svetla určiť týchto jedincov, je ich tu plná riť. Film je dôkladným prispením do duše alkoholika, ktorý prepadol tejto chorobe a má jedno jediné šťastie, že mal oporu, ktorej nebolo jedno, čo praktizuje človek, ktorý nerozlišuje absolútne nič okolo seba ! Kvalitný scenár, réžia, Ray Milland, Jane Wyman, týmto snímkom si drzý Wilder dovolil dosť, ukázal skutočnú PRAVDU, a je parádne, že drzosť mu nechýba, lebo je správe servírovaná ! (29.09.2015)

Nejzajímavější na ZTRACENÉM VÍKENDU je jeho stylizace [film je “realistický”, co se týče jeho tematické otevřenosti, nikoliv stylu] někde na pomezí filmu noir a německého expresionismu. Nicméně, pokud bych měl vybrat nejlepší film klasického Hollywoodu na téma závislosti, volil bych spíš sinatrovku THE MAN WITH THE GOLDEN ARM. Preminger byl jednak lepší režisér a navíc do svých postav vkládal víc víry v jejich dobré vlastnosti, čímž získávaly na plasticitě – to ve srovnání s Wilderovým “osvědčeným” mixem cynismu, špatných vlastností a sebevražedných tendencí. (25.05.2006)