Kabinet doktora Caligariho

Tohle je fakt tezky hodnotit, na jednu stranu 89 let starej film a na takovyhle archivni kousky ja fakt bezne nekoukam, tudiz me to nejak zvlast nebralo, na druhou stranu i pres stari snimku to porad ma co nabidnout. Pribeh sice pusobi dojmem, ze by se i pres svou 70 minutovou delku moh zkratit na polovinu, vyhazet zbytecny sceny a tim tak predejit misty silny nude, na druhou stranu je vcelku zajimavej a i kdyz nepatri k nejslozitejsim a nektery vysvetlivky typu "je noc" byly mimo, nabizi docela fajnovej zaver. Co se tyce hercu, ty hrajou docela solidne, coz v tomhle pripade znamena, ze se nastesti netvari jak blazni a zurive negestikulujou, coz je u techhle nemejch filmu spis vyjimka. Hudbu nema cenu hodnotit, to zalezi, kdo ji zrovna hraje, film je nemej. No a ted k tomu asi nejvetsimu lakadlu filmu, kulisy. Kdyz postavy prochazej ulicema, domama a podobne, tak to pusobi fakt hodne atmosfericky. Na druhou stranu, nejaky vetsi zabery na mesto, krajinu a podobne, spis vypadaj jak z kreslenyho Vecernicku. Takze celkove tohle rozhodne neni typ filmu pro me, ale je docela atmosferickej a i kdyz jsem se misty nudil, rozhodne to stoji za skouknuti. Ale kdo ma tyhle filmy rad, at si klidne jednu hvezdicku k mymu hodnoceni prihodi. (27.08.2009)

Perla německého expresionismu s chytlavou hudbou, stylovými ateliérovými pokřivenými kulisami, bizarně groteskními líčidly a kriminální zápletkou s hororovým podtextem. Jakožto horor má otevřený konec, nikdo vlastně nezvítězil, jen ono prozaické na závěr "vím, jak vás vyléčit". Herecké výkony jsou obstojné, ale právě mizanscéna tvoří z Kabinetu ono skvostné dílo. Vidět to na filmovém plátně (díky Projektu 100) byl obrovský zážitek a jak jsme odcházeli, byl přede mnou jeden stařík, které říkal nadšeně projekční: "Vynikající!". No nemohu jinak, než souhlasit. Subjektivní realita za objektivní, psychologická symbolika, mimonarativní poetika a stylistická expresivita. Kabinet Dr. Caligariho zkrátka rozjel vlnu dodnes tak populárního a obdivovaného žánru horor a to mu již dnes přes značně groteskní ráz nikdo nevezme. (04.03.2008)

Du musst Caligari werden. Německý bazar bizarností, jehož iluzorní cejch šílenství dal světu zásadní přelom v dějinách kinematografie. V kontrastu s historickým významem tohoto mezníku snad nikoho nepřekvapuje, že mamutí vliv "postcaligariovské" tendence pociťujeme do dnešních dnů, speciálně v osobě líbivě morbidního Tima Burtona. Zvrácený, ambiciózní, stísňující, nastavující nelichotivé zrcadlo realitě - tj. Kabinet doktora Caligariho. (12.09.2008)

Kabinet dr. Caligariho je v určitém směru opakem svého "bratra" Upíra Nosferatu, ale i tady je děj zahalen příjemně mrazivým tajemnem a nadpřirozenem. Herci v hlavních rolích, především Conrad Veidt a Werner Krauss, odvedli nezapomenutelné výkony a jejich postavy prakticky táhly celý děj filmu a nepůsobili tak unyle jako ostatní herci. Narozdíl od Nosferata je Caligari celý natočený v ateliérových dekoracích. Autory dekorací byli tři němečtí expresioničtí malíři H.Warm,W.Rohrig a W. Reimann, kteří vlastně měli na vytvoření atmosféry Caligariho větší podíl než samotný režisér. Svět Caligariho pokroucený, zpřelámaný a pomatený, viděný očima hlavního hrdiny-blázna, diváka šokuje svou podivnou bizarností, křivá okna, světla namalovaná na zdech, úzké, křivolaké uličky města. Filmem Kabinet dr.Caligariho Robert Wiene položil základ jednomu z nejkouzelnějších a nejtajemnějších směrů ve filmu, německému expresionismu. (17.06.2006)

Kabinet doktora Caligariho som videl pred pol storočím a bol som oprávnene zvedavý, ako na mňa zapôsobí v súčasnosti. Ako obvykle, stálo ho to hviezdičku. Naďalej ho považujem za významný príspevok do histórie filmu, aj teraz som obdivoval jeho výtvarné riešenie a posun z kategórie mimoriadnych filmov medzi nadpriemerné lepšie vyjadruje môj vzťah k hodnotám, ktoré pretrvali. (06.11.2016)