Dotyk zla

Ústup obsahu v prospech formy? Možno áno, možno nie. Jedno je isté - filmová reč sa dotýka dokonalosti, Welles dosahuje vrchol modernizmu 40. a 50. rokov a rovnako vrchol noirového filmu. Keď chcete vidieť film, ktorý sa aj po dlhých rokoch drží na rovnakej, až nehanebne vysokej úrovni (Welles bol na pľaci známy svojim tyranským prístupom; možno by sa dokonca dal v tomto smere prirovnať ku Kubrickovi) a drží krok s dobou, pretože v tej svojej bol natoľko nadčasový, až je to pre niekoho nepochopiteľné. Režijná genialita je jedno z mnohých podobne extrémnych označení, ktoré ma v tejto chvíli v súvislosti s filmom napadá. Temný príbeh sa rozvíja prakticky po celý čas v dvoch rovinách, strieda postavy, pohráva sa s očakávaním a ženie napätie až na neúnosnú mieru, rovnako ako závratné tempo, pri ktorom si divák nemá čas vydýchnuť. Tento efekt umocňuje Welles dlhými nestatickými zábermi bez strihu, častými širokouhlými zábermi, geniálnou prácou so svetlom a tieňom. Grotesknosť spoločenských relácií a absurdnosť situácie, zneužívanie všetkých dostupných prostriedkov vo vlastný prospech, toto Welles dokonale ovláda. Bombový atentát, gangy, mexicko-americké pohraničie, korupcia, "pomáhanie spravodlivosti", vraždy, zastrašovanie, dynamické jazzové melódie, Charlton Heston s fúzikmi, Janet Leigh, odpudivý Orson Welles a cigánka Marlen Dietrich. Každý pohyb kamery, každé gesto, každý čin, každé slovo vychádzajúce z úst postáv som sledoval so zatajeným dychom ako prikovaný. Ešte zaujímavejšie je však sledovať tunajšie hodnotenia, ktoré odrážajú mnohé a delia užívateľov do niekoľkých kategórií - filmových znalcov, ktorí plne pochopili genialitu tohoto filmu, filmových znalcov, ktorí nepokladajú jeho status za oprávnený, filmových fanúšikov, ktorí ho dokážu doceniť a filmových fanúšikov, ktorí len dokazujú (a stvrdzujú primitívnymi komentármi) svoj nevkus. Sám sa radím do tretej skupiny a som len rád, že som sa tentoraz trafil so svojim názorom na toto skvostné dielo do nóty mnou najuznávanejších miestnych odborníkov. A teraz mám na mysli tých skutočných. 100% (02.05.2014)

„Come on, read my future for me.“ - „You haven't got any. Your future is all used up..“ Přelety jeřába kamerového, low angle záběry vskutku zemitého charakteru, expresionistické prvky, nepřirozené stíny plížící se po zdech a stropech a do toho Manciniho čitelný rukopis v hudební stopě. Forma je tak velkolepá, že by se možná vlezla do Orsonova laloku, ale co s tím obsahem, který vykazuje přirozenost Hestonova opálení? Zapomenout na něj, tu technickou brilanci už cítila Quinlanova chromá noha.. (20.11.2023)

Tak předně - viděla jsem 106 minutovou verzi z roku 98 a nemám nejmenší ponětí, čím se liší od předchozích dvou verzí. Po orgastickém začátku však přichází ničím vyjímečný příběh, který později dospěje k zcela průměrnému vyvrcholení. Po vizuální stránce je film totálně dokonalý, herci jsou výteční, ale něco tomu chybí. (18.09.2008)

Dotek zla... se mě nedotkl tolik, kolik bych si byl býval přál, protože Ramirez a noir, to se rýmuje. Ono natočeno je to velice kvalitně (jak jinak, když jde o dílo Orsona Wellese), ale mně osobně to přišlo celkově takové chladné, nedokázal jsem tomu věnovat pozornost, nedokázal jsem sympatizovat s padouchama a přát nehappy-end Hestonovi s krásnou Janet Leigh (jestli ta neměla z motelů noční můry, tak už nikdo :-). Ale každopádně se tento film může směle řadit mezi ty nejklasičtější díla, leč mě to krapet minulo, my bad :-) (17.11.2014)

Ak som si po The Third Man myslela, že nemám rada film-noir, tak Dotek zla mi moju vlastnú nekompetentnosť hodnotiť tieto staré čiernobiele vykopávky, jednoznačne vyvrátil. Orson Welles sa s tým režijne i herecky popasoval vynikajúco, snímke nechýba pravá noirová pochmúrnosť, temnosť a navyše sú do to toho zakomponované prvky rock and rollu perfektne dotvárajúce depresívnu atmosféru. Scenár je navyše na danú dobu zvláštne extravagantný, to, s akou otvorenosťou sa tu rozpráva o drogách a korupcii policajtov, ma prekvapilo v pozitívnom slova-zmysle a prinútilo udeliť jednu hviezdu naviac. Skvelý film-noir, ktorému Welles dodal šťavu a nič sa nevyrovná tomu, pozerať to v noci a za búrky. :) (14.08.2010)