Django střílí první

Líbí se mi určitá snaha o realističnost příběhu a držení jej v mezích logiky. To mi někdy u raných spaghetti-westernů chybí. Ani není překombinovaný, narace je přesně vedená, a dokonce se dořekne naprosto všechno, co se jen nakouslo. Což rovněž bývá málo vídané. Velmi dobří herci. Jen mi trochu vadí některé scény, kde není jasné, jaký přesně mají smysl. Vtipných hlášek není mnoho, ale když se objeví, pobaví ("všichni jsou na mé straně. - To proto, že jsi lepší.") Dokonce i ženské role jsou šikovně napsané a zahrané, nejde o žádné vzdychající puťky. Snad jen herec v roli Djanga (Glen Saxson) mi přišel nemastný neslaný, jako by sám nevěděl, jak přesně svou postavu hrát, a zastínil ho představitel Doca (Alberto Lupo). Závěrečná bitka už předznamenává Hillovky a Spencerovky. (16.09.2013)

Takřka od začátku, co začne hrdina rokovat se svým mrtvým otcem o problematice jeho pohřbení (po čemž dojde k překvapivému rozhodnutí, že ho vůbec nepohřbí) se začalo zdát, že to nebude vážně braný western a postupem času mě utvrdil, že jde vlastně o časnou parodii. Hrdina je vlastně Gemma zveličelý na N-tou a jeho přehnané projevy a machry jsou konkrétně parodií na Gemmovky (zejména Arizonu). Hrdina hraje toho floutka parádně, kámoš Fernando Sancho (v poněkud vodnickém oděvu) svého Gordona na kladné straně též zajímavě a všichni (a chvílemi snad i záporáci) to berou vyloženě parodicky. Ida Galli, které konečně umožnili ne jen zbožně čekat s rukama v klíně na svého hrdinu je vážně dobrá, přidejme nepopsatelné bitky, tak trochu nekonečnou akci ve tmě s postřeleným hrdinou, drsného záporáka, hrdinku alá Arizona Colt a podivného mladšího bratra. Ovšem všechny ty gemmovské vrtochy jsou vyhnány do takových extrémů, což způsobuje, že hrdina Django (objeví se tu i Ringo) je, coby parodie na otravný originál, vlastně sympaťák (ale nesmíte ho brát vážně), svými kousky chvílemi připomíná spíš kaskadéra, přičemž Nicolai tuhle parodičnost ještě ze všech sil podporuje. Nezvyklá, ale krásná přímořská či jaká to krajina, nenáročná zápletka, vážně povedená zábava, čtyři hvězdičky jasné. Ale za ten závěr prostě musím dát plný počet. (01.03.2013)

Podle cizince v podání holandského Clinta, častého terče nakládaček Ricarda Pizzutiho a charakteristické zvukové stopy úderů pěstí při tanečcích v saloonu to vypadalo na trénink k Podivnému dědictví, ale nakonec šlo jako vždy o majetek, sex a trochu té vendety. Přiměřená porce nadsázky, hojná akce různé kvality, pro žánr tradiční hudební motiv, který si můžete pískat a potměšilé finále, které to zase stočí na ty dvě největší hybné síly, než přijde čas déjà vu.. Rok vzniku 1966 nabízí otázku, jak pak by asi dopadl pistolnický souboj Django vs. Django.. (28.08.2023)

Příjemně nadsazená kovbojka ála italiano, vymykající se tehdy stále ještě spíše americkým pojetím inspirovaným kouskům. Ani náhodou se nejedná o stěžejní dílo žánru, ale nesmírně mu prospívají často a pravidelně se objevující akční scény, Nicolaiův skvělý soundtrack a báječná a nevyzpytatelná Ida Galli, která potvrzuje pravidlo, že záporné postavy často nejlépe ztvárňují představitelé notorických klaďasů. Ke konci mě mrzelo, že tvůrci jaksi nevěděli, kdy mají film utnout, ale na druhou stranu se jim to nakonec povedlo nadmíru stylově a vtipně, přestože onu finální scénu asi docení jen ti, kteří už mají ze spaghetti westernů něco nakoukáno. Já se bavil a to je hlavní. (03.03.2013)

V první části mě svým výkonem nejvíce zaujal Djangův otec. To vážně vydržel cca 10 minut nehybně ležet jakoby mrtvý na klusajícím koni? Nebo si režisér vypůjčil nějakou skutečnou mrtvolu? Je fakt skandál, že jméno toho herce, popř. název půjčovny mrtvol, nevidím v seznamu "hrají". Nad čím jsem ještě dlouho uvažoval je, jak se tehdy ověřovala totožnost? Mladej si přijde, prohlásí "jsem syn toho a toho" a zdědí né půl statku, ale půl banky, hospody, vily a celou krasavici (později se ukáže, že u té poslední jmenované není o co stát, páč pod krásným pozlátkem se skrývá veskrze shnilé jádro). Neukáže žádný občanský průkaz, nebo fotky z mládí, nebo dopisy od otce, nebo kakaovou skvrnu velikosti mexického dolaru, a přesto mu všichni věří. Já být tím majitelem druhé půlky banky, hospody, vily a žádné krasavice, tak mu nenaletím, pošlu ho pro chybějící doklad totožnosti na matriku na druhý konec států a mezitím zpeněžím veškerá aktiva a mizím. (26.08.2023)