Proces

Důstojné zpracování Kafkovy klasiky. Je zde pár aktualizačních změn oproti originálu (Josef K. bydlí v paneláku, v práci má počítač, je zavražděn dynamitem...), ale duch předlohy byl zachován. Anthony Perkins je ve své roli perfektní - totiž dokonale bezvýrazný a zmítaný událostmi. Kromě dalších zajímavých herců zde můžeme vidět i velkého Orsona - v roli záludného Advokáta. (14.09.2006)

Proces je film, ktorý sa môže oháňať tým, že keď ho nepochopíte, tak si prečítajte knihu. Ja s tým zásadne nesúhlasím, film je film a mal by fungovať sám o sebe. Proces funguje, ale je extrémne náročný a treba ho vidieť asi viackrát. Každá druhá scéna je ako samostatný obraz, ktorý by som si dal zarámovať do zlatého rámu a mohol by som v kontexte s ďalšími obrazmi z filmu rozmýšlať nad jeho symbolmi. Orson Welles vníma kinematografiu ako Einstein vesmír. Čiže v nej vidí možnosti a súvislosti, ktoré iní nevidia a nechápu. Spoločne s Bergmanom a zopár ojedinelými režisérmi. Sfilmované výčitky podvedomia. (09.10.2012)

"Svět je bláznivý a postrádá smysl.." Vyznat se v onom bizardním/kafkovském případu obviněného úředníka Josefa K. je poměrně složité. Skoro tak složité, jako je pro samotného Josefa složité najít cestu z labyrintu chodeb soudní budovy, v níž jeho soud probíhá. I samotný film Orsena Wellese mi místy přišel jako takový labyrint, v něž se musí člověk chvíli rozkoukávat, než se v něm může začít dobře orientovat. Hodně na mě každopádně zapůsobila vizuální stránka filmu (ať už šlo o hru světel nebo nápaditou výpravu/architekturu). Trošku bych měl ale asi výhradu k hudební stránce filmu. Ač mám onen hudební motiv od Bacha velmi rád, zde bych spíše ocenil něco trošku smutnějšího. Něco co by podpořilo přeci jen asi tísnivější atmosféru filmu. Z herců se mi  asi nejvíce líbila Rony Schneider v roli advokátovy sekretářky. Jinak ony scény u advokáta (zejména ta posední) patří v celém tom příběhu/filmu mezi to nejabsurdnější, na co zde člověk může natrefit. Snad jen následná scéna, kdy Josef K. spěchá po točitém schodišti za portrétistou soudů, aby s ním pak mluvit v jeho půdním ateliéru, kde tu jejich rozpravu sledují před dřevěné mřížové dveře snad desítky ženských očí, toto vše předčí. Za mě asi nejpůsobivěji natočená scéna. K samotnému konci snad jen poznámka, že původní Kafkův konec (poprava Josefa K. za použití nože) by mi přišel asi tísnivější než filmový konec s použitím dynamitu. (21.05.2023)

V podstatě dokonalý film, který má pro mě osobně jednu jedinou chybu - předlohu. Už si zcela přesně nevybavuju děj knižního Procesu, ale způsob zpracování mi přijde precizní a pocitově a atmosférou film tomu, jak si předlohu vybavuji, odpovídá. Pokud bych neřešil obsah, ale pouze formu, a nehodnotil emocionální dopady filmu na moji osobu, bylo by to na 5*. Ale vzhledem k tomu, že hodnotím právě pocitově, je hodnocení, jaké je. Kafka obecně a Proces jako takový už vůbec není úplně pro mě. Na můj vkus je příliš odtažitý, strohý a absurdní a kromě bezútěšnosti a úzkosti z něj nic moc necítím. Konkrétně v případě tohoto příběhu mám problém se vcítit do hlavní postavy, spíše než jako příběh konkrétní osoby na mě působí Proces jako nějaké podobenství. A ten chlad, který na mě z toho příběhu dýchá, je důvod mého hodnocení. Pokud ale někdo má rád Kafku a jeho knihu, lze vřele doporučit. (23.08.2015)

Wellesova adaptace Kafkova románu Proces s sebou přináší hned několikerá překvapení. Zaprvé - tenhle příběh měl zůstat písmenům a stránkám. A přesto jej Welles zpracoval náramně, velkolepě a nadmíru poutavě - kamera kouzlí náramné obrázky, atmosféra postupně houstne a herci hrají lahodně. Zadruhé - I přes nesporné kvality filmu se potvrzuje první věta, měl zůstat knihám. První hodinu a půl je totiž zajímavou pouze ta filmařská stránka věci. To, co se ve filmu děje, už podstatně méně. Ovšem závěr dojem napravuje. (03.07.2013)