Janina Lapinskaitė (1953 - Šiauliai) studovala v letech 1970 - 1975 televizní a filmovou režii na litevské obdobě našeho FAMU (Lithuanian Academy of Music and Theatre – Litevská akademie múzických umění ve Vilniusu). V letech 1975 - 1998 pracovala v Litevské televizi jako programová ředitelka TV pořadů a dokumentárních filmů. Od roku 1997 přednáší na Katedře filmové a televizní tvorby na Litevské akademii múzických umění. V roce 2001 se stala vedoucí této katedry. Je autorkou scénářů, dále pak dokumentárních i hraných filmů.
Janina Lapinskaitė ve svých filmech, jež balancují na hraně hraného dokumentu, často citlivě nahlíží do životů tzv. outsiderů. Sama o svém přístupu hovoří následovně: „Hrdinové mých snímků nevyhledávají ani nevyžadují pozornost, nestojí o reklamu. To já je potřebuju, a ne oni mě. Skoro všechny mé filmy končí tím, že se čísi postava vzdaluje k obzoru… Já zůstávám a hrdinové odcházejí…“
O svých elfech se nám rozepsala takto: "Často se mě lidé ptají, proč elfové. Totiž když jsem ty lidi viděla, nějak jsem si nedokázala představit, jak lidé jako oni opouštějí tento svět. Představovala jsem si, jak by se rozpouštěli a mizeli v mlze nebo za rozbřesku někam odlétali. Nebylo lehké získat si jejich důvěru. Nejtěžší bylo sblížit se s mlčenlivým Martinem. Ale pak jsme začali natáčet a porozuměli si, oni mi pomáhali, a když jednou ke mně Martin natáhl ruku plnou malin, bylo to znamení pravého přátelství. Ale nemůžu zapomenout na jednu zradu v tom našem krásném přátelství. Po skončení natáčení jsem se chystala odjet zpátky do Vilniusu a oni se mě ptali, kdy je zase navštívím. Podívala jsem se na zežloutlé listí jabloní a řekla, že až pokvetou jabloně. Odjela jsem, stříhala jsem film, bylo plno práce, ani jsem nevnímala čas, když jsem si jednou v novinách přečetla článek s názvem Přijede, až pokvetou jabloně. Novinář z těch novin navštívil moje filmové hrdiny a oni na mě pořád čekali, i když jabloně už odkvetly a měly jablka. Rychle jsem se vypravila a jela za nimi. Těšili jsme se ze setkání, které však trochu zastiňovala moje zrada. Nevím, jak dlouho si oni pamatovali můj slib nesplněný včas, ale já si ho budu pamatovat celý život.“
Litevská filmová přehlídka 2012
dasha "danliofer" vanova
