Dáma zo Šanghaja

Welles sa podriaďuje žánru krimi (nehádajte sa že noiru, keď ten názov vtedy ešte neexistoval) a svoje trademarky vyťahuje iba v správne chvíle. Čiže príbeh sa v určitý moment poriadne rozbehne a až do konca je svojimi zvratmi na neudržanie. Niežeby sme sa v tých zvratoch vyznali, ale keďže prichádzajú tak skoro po sebe a casting je tak geniálny, záverečné autorskejšie fázy sú čistou lahôdkou. Mne Rita pripadala aj pri takomto image božská, možno je to aj tým, že som s jej červenou hrivou už dlho nič nevidel. Wellesov mierne "dowňácky" vzhľad tu nepôsobí tak monumentálne, ako inde. Čo je dobre. (25.03.2015)

"Někteří lidé nebezpečí vycítí. Já ne." Tak to jsme dva. Já bych tedy patrně nepodepsal přiznání, že jsem někoho zabil, ale Mike alias Černý Ir měl rád dobrodružství, peníze a paní Bannisterovou, takže si s takovou drobností příliš nelámal hlavu. Zavedl mne tím do zamotaného příběhu, který nějakou dobu vypadal napínavě, ale postupně napětí ubývalo a při šaškárně v soudní síni jsem zaplakal nad ztracenou atmosférou. Nicméně žraloci se nakonec sežrali, což je dobře, femme fatale mne tradičně okouzlila, což je potěšující, a k avizovanému konci světa zatím nedošlo, což nevím úplně přesně, jestli je dobrá nebo špatná zpráva. (20.06.2016)

Tento film je vyjímečný hned ze dvou důvodů. Za prvé, máme zde prakticky poslední šanci vidět Orsona na plátně předtím než přibral dalších sto kilo. Za druhé, toto je jeden z mála opravdu ŠPATNÝCH mistrových snímků. Na celém filmu je znát, že byl ušit horkou jehlou - od mizerného a místy nechtěně vtipného scénáře až po totálně zmatený střih. Přesto je zde několik scén a dialogů, které brání film jednoznačně hodit na smetiště kinematografických dějin. Za ty dávám dvě hvězdičky. A třetí pak za krásnou femme fatale Ritu Hayworth. (26.09.2005)

Chatrny scenar jest nejvetsi slabinou filmu, coz je velka skoda, nebot film mel potencial. A to nejen diky uzasne Rite Hayworth, ktera ani nemusi moc hrat…, jedna z nejkrasnejsich herecek v historii amerického filmu. Zajimave postavy a vyborna kamera, ktera si za zaverecnou zrcadlovou sin vybojovala ctvrtou hvezdicku. (29.09.2018)

Tímhle filmem prý Welles ztratili pět milionů fanoušků. Včetně mě. ____ Největší paradox a zvláštnost filmu vychází z přechodu mezi jednotlivými hladinami vyprávění. Tedy stav, když autor (nebo divák) sám zasahuje do fiktivního děje vyprávění nebo se naopak postava z této fikce vměšuje do vnější existence autora nebo diváka. Pozor, uvedu na příkladu: Jak může být postava O'Hara determinována okolím, jak je možné, že se octla v takových nepříjemnostech, když uvážíme, že O'Haraa je zároveň vypravěčem (strůjcem všeho dění), či spíše samotným režisérem, který tahá za nitky? To vůbec není otázka deus ex machina, ale toho, že tyhle přechody mezi vyprávěním jsou jen příjemnou výjimkou a to, co potřebujeme nejméně, je ustavit ji novým paradigmatem. ____ Welles postrádá smysl pro humor. Modelka Donna Feldman k tomu říká následující: „Kdo sám sebe bere příliš vážně, má problém. Chlap, který neumí sám sebe shodit, mívá nouzi o partnerky. Ženy vycítí, že je suchar, a bojí se nudy.“ (15.09.2008)