Vstanou noví bojovníci

Film mě příjemně překvapil, čekal jsem velkou hrůzu. Ale postavy nebyly schematické (např. Kováříkův duchovní byl jednoznačně kladnou postavou), herecké výkony nebyly prkenné (Krejča v roli krejčího nesklouzl do patosu a sentimentality, Brzková překvapila ne úplně hodnou babičkou), děj působil realisticky a pouze ke konci trochu uměle. Je také nutné si uvědomit, že na konci 19.stol. byla sociální demokracie jednoznačně kladnou, pokrokovou silou, takže je hloupé se filmu z ideologických důvodů vysmívat. My dodnes užíváme plody jejího úsilí, jako je osmihodinová pracovní doba nebo všeobecné hlasovací právo. (31.07.2012)

Nie až taký ideologistický blábol ako Rudá hvězda nad Kladnem, ale aj tento komunizačný snímok má toho dosť na rováši. Pravda, prekrútené, čiernobiele a patetické scény sú tu niekedy doplnené realistickejšie pôsobiacimi momentami zo života jednoduchých ľudí a jednotlivé postavy nepôsobia až tak plocho. Dialógy a monológy o robotníckom revolučnom hnutí a vzletných socialstických zajtrajškoch sa však počúvať nedajú. (09.09.2017)

Rudá chátra so vzdelaním mentálne nižšieho rangu sa stretávala, kula pikle a zničila krajinu na 40 rokov a dekády vopred. Smutné, že zatiaľ stále nič lepšie neprišlo, ale filmy z roku 1950, kedy začínali už obludné monstr procesy a tváriť sa ako bojovník za slobodu, to je ešte väčší grc, ako keď sa Naď hrá na generála alebo Heger na triezveho. (31.03.2023)

Morální schizofrenie ve své době mezi obyvatelstvem oblíbeného komunistického prezidenta Antonína Zápotockého je mezi zasvěcenými pověstná. Muž, který patřil do nejužšího kroužku justičních zločinců padesátých let, si sám pro svou sociálně demokratickou minulost nemohl být jist životem. Týrané svědomí uklidňoval psaním nikoliv nezajímavých próz, jež stylisticky uhlazoval pravidelným kontaktem s řadou československých spisovatelů. Základní osnova románu vznikala ještě za druhé světové války v koncentračním táboře Buchenwald. Ze zhruba pěti vydaných Zápotockého próz je nejméně ideologizována. Přestože režisérem filmu je jedna z největších osobností českého fimu Jiří Weiss, tlak prezidentského autora, scénáře i cenzury nebylo možné překonat. Původní patos je redukován na stalinistickou mytologii a živé postavy na mluvící plakáty. I při těchto mínusech si film uchoval relativně velkou autentičnost a zcela nezanikla ani jeho věrohodnost. Dnes by k jeho shlédnutí bylo nutno uspořádat informativní scénář, aby zejména mladý divák byl s to se v látce i tématu a zpracování tohoto filmového výstupu orientovat. (28.08.2007)

Jiří Weiss je dobrý režisér. Už nás o tom přesvědčil v Uloupené hranici. Nicméně zde jeho talent nic nezmůže, protože celé to vychází z pera Antonína Zápotockého, který nám opět dokazuje, že dokonce už v 10ti letech bojoval za socialismus a že jeho táta byl největší myslitel světa. Zahrané to neni špatně (obvzlášť Smolík hraje docela přesvědčivě), ale mě ten film prostě nijak nezaujal. Pokroucené vykreslení toho, jak se zakládaly dělnické spolky mě fakt nezajímá. Navíc celou dobu jsem čekal na tu známou píseň, která se však dostavila až na konci a to už jsem byl jednou nohou v posteli. Celkově dávám, přes veškerý nezájem se nad tím zamýšlet, 2 hvězdičky, protože mi to příjde tak nějak na úrovni Nástupu a dát tento film s jednou hvězdičkou na úroveň Zítra se bude tančit všude mi příjde kruté. (21.07.2010)