Vstanou noví bojovníci

Rudá chátra so vzdelaním mentálne nižšieho rangu sa stretávala, kula pikle a zničila krajinu na 40 rokov a dekády vopred. Smutné, že zatiaľ stále nič lepšie neprišlo, ale filmy z roku 1950, kedy začínali už obludné monstr procesy a tváriť sa ako bojovník za slobodu, to je ešte väčší grc, ako keď sa Naď hrá na generála alebo Heger na triezveho. (31.03.2023)

Na několika emblematických příkladech z vlastní rodiny stvořil Antonín Zápotocký novou beletrizovanou historii dělnického hnutí. V Rudé záři nad Kladnem pasoval sám sebe do role neomylného hrdiny, v Bojovnících tuto roli přenechal svému otci a sebe ponechal jen v dobrém vedení již od kolébky. Svým způsobem je mrzuté, že k filmovým adaptacím nedošla všechna Zápotockého díla, takto jsme svědky jen těchto dvou kapitol. Protože zažít optikou let 50. ještě Bouřlivý rok 1905 a Barunku, to by bylo jistě stejně nezapomenutelné ;) Rozbřesk nám musí postačit jako normalizační Paní Terezka a Čas lásky a naděje. Oč je tedy pozdější přepis Kladna bezradnější a plakátovitější, v Bojovnících vidím stravitelnější filmový příběh, který převlečen do revoluční výbojnosti, se chová takřka jako naivní pohádka o zlém mocipánu. Ten je potrestán a celá "chasa" se raduje z nadcházející převýchovy celého světa. Jen těch extrémních výkonů všeho schopného Krejči mohlo být méně. (18.02.2010)

Jiří Weiss je dobrý režisér. Už nás o tom přesvědčil v Uloupené hranici. Nicméně zde jeho talent nic nezmůže, protože celé to vychází z pera Antonína Zápotockého, který nám opět dokazuje, že dokonce už v 10ti letech bojoval za socialismus a že jeho táta byl největší myslitel světa. Zahrané to neni špatně (obvzlášť Smolík hraje docela přesvědčivě), ale mě ten film prostě nijak nezaujal. Pokroucené vykreslení toho, jak se zakládaly dělnické spolky mě fakt nezajímá. Navíc celou dobu jsem čekal na tu známou píseň, která se však dostavila až na konci a to už jsem byl jednou nohou v posteli. Celkově dávám, přes veškerý nezájem se nad tím zamýšlet, 2 hvězdičky, protože mi to příjde tak nějak na úrovni Nástupu a dát tento film s jednou hvězdičkou na úroveň Zítra se bude tančit všude mi příjde kruté. (21.07.2010)

Film mě příjemně překvapil, čekal jsem velkou hrůzu. Ale postavy nebyly schematické (např. Kováříkův duchovní byl jednoznačně kladnou postavou), herecké výkony nebyly prkenné (Krejča v roli krejčího nesklouzl do patosu a sentimentality, Brzková překvapila ne úplně hodnou babičkou), děj působil realisticky a pouze ke konci trochu uměle. Je také nutné si uvědomit, že na konci 19.stol. byla sociální demokracie jednoznačně kladnou, pokrokovou silou, takže je hloupé se filmu z ideologických důvodů vysmívat. My dodnes užíváme plody jejího úsilí, jako je osmihodinová pracovní doba nebo všeobecné hlasovací právo. (31.07.2012)

Sledujme film pozorně. Sice komunistická propaganda, pokřivení a zneužití husitů, jenže zde se nemluví o komunistech, ale socanech. To je legitimní strana ve všech demokraciích. Jen komunisti ji rozbili a připojili. Otomar Krejča je velmi dobrý a přesvědčivý, režie nadprůměrná. Pokud toto chcete sledovat bez emocí získaných v mládí v komunismu, je třeba vidět film Stalo se v Turíně. Nejde tam, stejně jako zde o komunisty sápájící se přes gulagy o moc. Jsou to socialisté, toužící po důstojném životě dělnické třídy. (11.07.2018)