Dracula

O triedu horšie od Frankensteina. Tentoraz to podám trochu subjektívnejšie, i keď hodnotenie je čisto objektívne, ale musím povedať, že začínam mať chuť s týmito hororovými klasikami z 30. rokov nadobro seknúť. Narozdiel od Frankieho má Browningov Dracula o jednu úroveň lepšie vyvedenú výpravu v celkoch, ale už má len jedného pomerne slušného herca, postráda tempo, chýba mu aspekt zábavnosti. Dej sa mimo aktívneho zapojenia Draculu vlečie paradoxne vzhľadom na to, aký je film po príbehovej stránke nadytočný kastrát. Expresionistické herectvo z nemej éry je ešte väčším negatívom - narozdiel od Murnauovho Upíra Nosferatu sú vraždy nechcene komické a herecké kreácie v detailných záberoch na tom nie sú omnoho lepšie. Tento Dracula má veľmi málo pozitív, ale môžem medzi ne zarátať práve Lugosiho (avšak taktiež nie každú scénu) a výpravu. Inak veľké sklamanie, tu už ani nijaký význam pre žáner filmu nepriznávam, pretože ho jednoducho nevidím. 30% (25.10.2014)

Já ten příběh o Drákulovi prostě nikdy moc nebaštil. Jednak mi sám o sobě nikdy nepředložil tolik hororových a děsivých momentů, kolik bych od takové látky očekával, a hlavně upíři jako filmová monstra jsou už zkrátka pasé. Jediné, co posouvá tento originál na pozici hororové klasiky, je démonický Bela Lugosi, který si transylvánského hraběte střihl s obrovskou chutí a dodal mu bezrozměrné charisma, kterému nemohl konkurovat ani úlisný Gary Oldman. Jinak technické zpracování ještě dost pokulhává, atmosféra funguje jen místy (jen když je v hledáčku kamery Lugosi) a odfláklé finále si Browning určitě za rámeček nedal. Film ale za ztrátu času zcela jistě stojí-už kvůli Lugosimu a jeho úvodnímu "I am.... Dracula", které si herec tak labužnicky vychutnal, jak se to vidí jen málokdy. 70% (13.08.2013)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení Stokerova stejnojmenného románu. Srovnávat film se Stokerovým textem snad ani nemá cenu, komplikovaný románový děj je zde tak brutálně redukován, že téměř nezůstal kámen na kameni. Můj údiv vyvolalo již to, kdy jsem v úvodu překvapeně zjistil, že se na Draculův hrad nevydal Jonathan Harker, ale Renfield! (A to je ještě změna, kterou považuji za celkem vtipnou zkratku původního děje). Stejně tak asi nemá cenu vysmívat se staromódnímu hereckému projevu celého ansámblu nebo předpotopním trikům (z nichž primát trapnosti pravděpodobně drží všichni ti směšně pískající netopýři, kteří vypadají jako debilní suvenýry z pouti). Co mi ovšem vadilo už notně, byla úmornost, s níž se celý ten film - navzdory své relativně krátké stopáži - nekonečně vleče. O nějakém napětí, nebo nedejbože strašidelné atmosféře, nemůže být ani řeč, celá ta letitá podívaná je spíš místy rozkročena mezi starosvětskou roztomilostí a bezděčnou směšností (místy jsem si skutečně nebyl jistý, zda nesleduji parodii). Proto nemohu jít se svým hodnocením výše - ke konci jsem si vážně už nudou zoufal. To je přece u hororu zásadně špatně. Za sebe nemám problém napsat, že tohle je klasika, která mě obloukem minula. (08.09.2014)

Nesmrtelná monster klasika Dracula s vynikajícím Belou Lugosim v hlavní roli, jehož uhrančivý pohled a neuvěřitelné charizma udělalo z transylvánského hraběte nezapomenutelnou postavu hororové kinematografie. Filmů o Draculovi jsem viděl minimum - vlastně pouze Upíra Nosferatu a Drákuloviny (což je vlastně parodie, ale dost věrná svým předlohám a celkem i dobrá), takže jsem pouze jen tak konfrontoval s oněmi předešlými snímky. Dracula má pěkný příběh, (jak už jsem řekl výše) dobré herce a perfektní výpravu, takže když pominu stáří snímku a faktory s tím související, tak jde o nadprůměrně natočený filmařský kousek. Zkrátka vedle Frankensteina a Frankensteinovy nevěsty další z řady solidních snímků třicátých let minulého století, kterým vévodí nadpřirozené monstrum. (05.09.2011)

Já vím, že přelom 20. a 30. let nebyl k filmu, zejména v přechodu na použitelná zvuková zařízení, nikterak přívětivý. Vím, že film je z velké části zápas s technologickým zázemím, realitou a představami, ale omluvte mě, nechci být u něčeho tak vzdálenému tradičnímu zážitku, jako je statický a ve všech směrech nemrtvý Drákula. Je přinejmenším úsměvné sledovat ateliéry připomínající divadelní jeviště, do nichž postavy vchází a odchází bez ohlášení, účelově a naprosto antiklimaticky. Nejpůsobivější jsou pak chvíle, kdy odchod z rámu obrazu, zabírajícího malou část pokoje, znamená automaticky odchod z celé scény. Ano, zvuk z počátku film skutečně zabil, minimálně pro ty méně zkušené (nic proti Browningovy, čistě ateliérová politika Universalu mu asi moc prostoru neposkytovala). (22.02.2013)