Společnost mrtvých básníků
Dead Poets Society
Dead Poets Society
Réžia:
Peter WeirScenár:
Tom SchulmanKamera:
John SealeHudba:
Maurice JarreHrajú:
Robin Williams, Robert Sean Leonard, Ethan Hawke, Josh Charles, Gale Hansen, Dylan Kussman, Allelon Ruggiero, James Waterston, Norman Lloyd, Kurtwood Smith (viac)Obsahy(1)
Není snadné vystoupit z davu a slyšet křičet svůj vlastní hlas! Začíná další školní rok a na chlapeckou akademii ve Vermontu přichází nový učitel John Keating (Robin Williams), aby zdejší studenty učil anglické literatuře. John praktikuje velmi nezvyklý způsob výuky, čímž si své studenty nejen získá, ale hlavně je naučí mnohem více, než by se mohli dočíst v knihách. Stane se jejich vzorem a oni se rozhodnou, že budou pokračovat v tradici Společnosti mrtvých básníků, které byl John dříve také členem. Nemají však tušení, jaké následky to může mít… Další z nenápadných filmových klenotů režiséra Petera Weira získal Oscara za scénář a obdržel další tři nominace za film, režii a nejlepší herecký výkon pro Robina Williamse. Kromě něj můžeme v dojemném příběhu o svobodě ducha a nepodrobení vidět také začínající hvězdy Ethana Hawkea a Laru Flynn Boyleovou. (Česká televize)
(viac)Recenzie (809)
Carpe diem!!! Takového učitele literatury (jako Keating) bych unesla a držela ve škole v zajetí, dokud bych nevyčerpala veškeré jeho "znalosti", které umí tak zajímavým způsobem předat. Robert Sean Leonard (kámoš Hausův) je výtečný a tu jeho citlivou osobnost mu věřím. Konečná scénka filmu, kdy se chlapci vzepřou a vylezou na lavice a s rukou na srdci řkou: O můj, kapitane - kapitane - mě dohnala k pláči. A to u filmů moc nepláču. ()
Filmy ze školního prostředí mám velmi ráda, zvláště s dobrým námětem a obsazením - viz Robin Williams a Robert Sean Leonard (představitel budoucího doktora Wilsona z Dr. House... :) ). Kdyby obdobně vyučovala většina nejen češtinářů, tak bych se opravdu nebála o budoucnost mladých lidí... ale jestli se stále bude jen praktikovat memorování a nebude se podporovat kritické myšlení, uvažování a volný duch (který taky musí mít meze), tak opravdu nevím, kam dospějeme... Leč společnost a jednotlivci nemohou podchytit všechny a v tom je krása =) ()
„Ó kapitáne, můj kapitáne!“ Kto by nechcel mať učiteľa akým bol John Keating. Učiteľ dávajúci prednosť kreativite pred konzervatívnosťou, hovoru pred mlčaním, skutku pred apatiou, láske pred necitlivosťou, duši pred prázdnom a životu pred smrťou. Alebo žeby radšej tú smrť? Krásny príbeh o voľnosti ducha a myslenia, o prebúdzaní jednej unudenej a nevyužitej generácie. O hľadaní samého seba a boji proti konvenciám spoločnosti, ale i rodiny. O tragickej ceste bezmocnosti a dokonalému odovzdaniu sa svojim ideálom. O pochopení mladosti, túžbe, ale najme o pochopení sily života. Nádherná hudba, nádherná krajina, nádherná atmosféra a nádherné slová. A Robin Williams doviedol tento snímok k dokonalosti. ()
Film, ve kterém do sebe všechno dokonale zapadá. Film, u kterého nechcete, aby někdy skončil. Film, do kterého se zamilujete. Film, s nejkrásnějším koncem. Film bez jediné chybičky. To všechno je Dead Poets Society. 100% 5*****PS: Carpe diem! ()
Tento film má prostě nejemotivnější závěr ze všech filmů, které znám. Doposud to byla smrt Winnetoua, ale tento film to překonal. "Kapitáne, můj kapitáne" pro mne zůstane legendou. ()
Tento film řadím mezi mých TOP 10. Jedná se příběh mladých studentů z chlapecké internátní školy Ameriky z poloviny 20. století. Když jsem viděl tento film poprvé, tak mě osobně velmi dojal. Vyučovací praktiky profesora Keatinga mě přišla naprosto fascinující, film má krásné prostřihy na krajinu na jaře, na podzim, v zimě. Líbí se mi na filmu jak ukazuje styl učení mladých bohatých mladých lidí na soukromé škole, jak jde všechno podle tabulek až do chvíle, kdy přijde učit nový mladý učitel se svým novým způsobem výuky. Je asi bohužel jasné, jak to může celé dopadnout. Ještě bych dodal, že jako zastánce původního znění + titulky, tak v tomto případě mě tento film baví více v českém znění. Viktor Preiss skvěle dabuje Robina Williamse. CARPE DIEM! ()
Pekný a nenápadný romaticko - melancholicko - poeticko - dramatický film. Postupne si ma získal na svoju stranu. Aj keď som myslel, že to "tou" udalosťou skončí, som rád, že to išlo ďalej, lebo záverečná scéna je jedna z najkrajších, aké som v poslednom čase videl. Pochopil som, čo mi chcel film povedať, zhrnúť sa to dá do omieľaného, ale výstižného Carpe diem. Robin Williams skvelý ()
Velmi silné drama s vynikajícím Robinem Williamsem. Není třeba na tento film chrlit samé superlativy, když už se o to postarali mí předchůdci, ale přesto bych chtěl dát najevo, že se mi tento film opravdu hodně líbil. ()
O dobré učitele je sháňka a rebelujícího Robina Williamse, který opravdu válí, bych bral jako třídního všema deseti. Závěr by mohl alespoň několika zakomplexovaným rodičům otevřít oči a přimět je, aby si přes své děti přestali plnit sny. Díky Petere a Robine. ()
Dodnes som vedela, čo výrok Capre diem znamená. Ale pravý význam chápem až teraz. Dokonalosť. ()
Ó kapitáne, můj kapitáne! ()
Úžasný film Petera Weira nový učitel na chlapecké akademii získá srdce žáku ale u ostatních učitelů a hlavně rodičů je totálně nepochopen příběh ne nepodobný mnoha osudům ze skutečného života, výborná režie Petera Weira a herecké výkony v čele s Robinem Williamsem, mladým Robertem Seanem Leonardem a Ethanem Hawkem je zárukou zábavy a když na konci Hawke vleze na stůl a začne říkat Ó kapitáne ...... jsem nadšen chtělo by to více takových filmů. ()
Nádherný film! Mám ráda filmy ze školního prostředí jen se většinou bojím, že to pro ty studenty nedopadne dobře. A tady jsem se bohužel nespletla. Myslím, že způsob jakým se literatura učí na školách (mluvím z vlastní zkušenosti - právě jsem dostudovala gymnázium) není zrovna nejlepší. Ničivý příběh dětí od kterých se očekává tak moc a přesto mohou dělat tak málo. Robin Williams je myslím si ten jediný kdo tuto roli mohl hrát. Jeho postavy mají v sobě vždy jakési kouzlo ať už je to u Krále Rybáře či v Melodii mého srdce. Je radost se na něj dívat. Poslední dobou mám problém vydržet film bez zastavování. Speciálně když je přes dvě hodiny dlouhý ale zde mě příběh úplně pohltil a najednou zbývala jen půl hodina do konce. Musím si to ještě rozmyslet ale je možné, že se tento film dostane do mé Top 10. ()
Robin Williams a jeho neuvěřitelné charisma a neskutečná dobrota vyzařující z jeho modrých očí, to vše smísené s neotřelými způsoby výuky literatury. A já se ptám, kdo by si nepřál takového učitele? Kdo by aspoň jednou nechtěl být členem tajného spolku? Neskutečně reálně působící film, který jde aplikovat na všechna období dějin, kdy se mísí konzervatismus s novotou, a v tom je jeho síla. "Nechci, až budu umírat, zjistit, že jsem vlastně nežila". ()
Záverečná scéna ma dohnala k slzám. John Keating sa snažil plávať proti prúdu a dostať z každého to najlepšie, čo v sebe má. Takého človeka stretnete raz za život. ()
No nehnevajte sa na mňa ale Dead Poets Society je strašne pomalé, miestami nudné. Ponúka 2 výrazné momenty medzi ktoré patrí aj emotívny koniec. Úprimne ale nechápem, prečo má tento film tak vysoké hodnotenie. Za myšlienku a Robina Williamsa dávam 4*, aspoň som konečne zistil odkiaľ je "O captain, my captain". ()
Musím uznat že film a především jeho konec mě dostal do kolen......Kapitáne, můj kapitáne......na to se jentak nezapomene. ()
Carpe diem. Z latinského rčení přeloženo jako "Užívej dne". Slovo vyšší se výborně hodí ke slovním spojením, jako je vyšší moc, vyšší matematika, vyšší princip, nicméně v tomto případu by se nejvíce hodilo do spojení vyšší film. Tohle je opravdu zážitek s poezií na druhou. Krásný důkaz toho, že učitel má daleko vyšší poslání, než jen předávat pouhé informace načmárané někde na papíře. Správně by měl v člověku vybudit zájem a touhu o danou věc. K tomu skvěle slouží Carpe diem, jelikož s tímto spojením není problém získat svou vysněnou holku, věnovat se naplno a hlavně s vášní dané profesi a hlavně žít! Velká bravura od Robina Wiliamse, který se svým typickým úsměvem skvěle zapadl do třídy chlapců a mě opět otevřel oči. Kapitáne, můj kapitáne! ()
Lidi si holt umí všechno překroutit tak, aby to vyhovovalo jim a vina se dá hodit na každého. A mít vlastní názor je ne vždy dovoleno. ()
Súvisiace novinky
Komu letos poputují čestné Oscary?
Americká Akademie filmového umění a věd (AMPAS) každoročně kromě známého a mediálně ostře sledovaného předávání Oscarů na přelomu zimy a jara organizuje o pár měsíců dřív i menší ceremoniál předávání… (viac)
Zemřel herec Norman Lloyd
Z kalifornského Los Angeles přišla smutná zpráva. V úterý zemřel americký herec, režisér a producent Norman Lloyd. Bylo mu neuvěřitelných 106 let. Zprávu o úmrtí médiím potvrdil Lloydův dlouholetý… (viac)
Zemřeli Robin Williams a Lauren Bacall
Dvě hollywoodské legendy během dvou dnů? Smutnější týden letos filmový svět ještě nezažil a snad už ani nezažije. Nejdříve jsme přišli o třiašedesátiletého komediálního génia Robina Williamse, který… (viac)
Když jsem tenhle film viděla kdysi, líbil se mi, ale nejspíš mi závěr připadal kapku přehnaný. Příběh se jeví jako klasika ze školního prostředí, ale to není celé jeho kouzlo. Závěrečná gradace je součástí roviny, kterou jsem tehdy nemohla chápat. Jde o snahu nonkonformity zvítězit nad konformitou, která je nutně vždy neúspěšná. V reálu by tento boj trval trochu déle než půl roku, ale filmu jde o koncetraci faktů, které pak působí ještě hrozivěji a pro nás stále platné, přestože děj zachycuje minulost, snad 50. léta 20. století na americké internátní škole. Generační konflikt mezi pedagogy a rodiči na jedné a žáky na druhé straně zde dostává podobu politického souboje idejí. Kdo není s námi, je proti nám. Škola zde představuje nástroj společnosti, kterým se občanům vtiskuje poslušnost, disciplína a pořádek. Kdo vystupuje z řady, je potrestán. Jiné smýšlení je pro morálku kolektivu horší než krádež či fyzická inzultace. Na amerických školách podobné schéma už nejspíš úplně stoprocentně neplatí, zato na těch českých určitě. Horší je skutečnost, že v každé, ať už americké či české společnosti konformita představuje významný prvek soudržnosti, který nemůže být jen tak pominut a nahrazen. Pouze úroveň společnosti má vliv na to, co se za konformitou a soudržností skrývá (nacionalismus či vlastenectví? / autoristářství či s respektem volená vláda?). Keating ve filmu měl krásný ideál, naučit své studenty myslet samostatně. Na první pohled samozřejmost, o kterou se snaží každý dobrý učitel. Ale tak úplně to neplatí. Ještě než poprvé vkročíme do školy, jsme rodinou a nejbližším okolím usměrňováni ke konformitě, abychom zapadli mezi ostatní. Výchova má zpravidla na všechny, tedy i na učitele, stejný efekt. Přímo se bojíme udělat něco jiného, než co by udělali ostatní. Podobní idealisté, jako byl Keating, zpravidla dávkují své revoluční metody poněkud rozumněji, s mírou a musí jich stále existovat víc, když už dnešní systém nemá tak diktátorskou podobu. Ono ostatně vzdělání, ať už v jakémkoliv oboru, samo o sobě obnáší jakýsi hlubší vhled do tajů a krás života. A naše společnost se přece prohlašuje za vzdělanou, tedy s hlubším vhledem oproti minulosti. Základním znakem skutečného vzdělání je poznat, kdy se nám nepředkládá úplná pravda, případně že by mohla mít poněkud odlišnou podobu. Málokdy jsme poznamenáni jen záměrně myšleným. Proto je i závěrečná obžaloba nonkonformního učitele, kterou se snaží konformní prostředí zamaskovat a setřást ze sebe své vlastní selhání, tak tristní. Často víme, kde je pravda, ale jak ji té většině, která žije v mylném přesvědčení, vysvětlit?! Tak alespoň vylézt na stůl a projevit člověku-oběti účast. Nakonec to není tak úplně prohra, když podstatou nonkonformity je její minoritní postavení. Hlavně když alespoň v těch několika málo duších hoří zažehnutý plamínek. Největším zadostiučiněním oběti je to, že není obětována zbytečně. Jen v ojedinělých případech dokáže učitel předat své znalosti a zkušenosti celé třídě, zato těch pár, kteří pochopí a nedej bože začnou myslet sami za sebe, to je málem veledílo. Proto je to stále řehole, nelogická pro pragmatiky a krásně smutná pro idealisty. () (menej) (viac)