Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Otto von Stierlitz je hlavní hrdina ruské románové série Juliana Semjonova Sedmnáct zastavení jara. První kniha vyšla v roce 1970), a stejnojmenný televizní seriál, byl natočen v roce 1973. SS-Standartenführer Otto von Stierlitz byl ve skutečnosti plukovník Maxim Isajev, tajný agent KGB, který před infiltrováním SS Sicherheitsdienst operoval v Paříži a v Šanghaji. Podobně jako v románech Iana Fleminga o Jamesi Bondovi byly knihy inspirovány skutečnými událostmi. Stierlitz v nich například potlačil fiktivní Churchillův plán uzavřít mír s nacistickým Německem a zaútočit na Sovětský svaz. Také po svém návratu do Ruska byl Stierlitz/Isajev zatčen sympatizanty Beriji a před gulagem jej zachránila Stalinova smrt. Protože knihy poskytovaly poměrně přesný náhled na KGB a její operační metody, vyskytly se spekulace, že Semjonov sám byl agentem KGB. Dílo poprvé publikováno v době, kdy se sovětský režim pokoušel obnovit reputaci KGB, která značně utrpěla rolí vykonavatele Stalinových excesů. Má se za to, že popularita Stierlitze vnímání KGB v Rusku pomohla. Stierlitz/Isajev byl považován za ideálního agenta. Narodil se ve středu Rusi a byl to renesanční člověk, schopný dokončit všechny mise, ale současně znalý i kultury a umění. Mluvil všemi evropskými jazyky vyjma irštiny a albánštiny. Nedával přednost násilí – má se za to, že ve své padesátileté kariéře agenta zabil pouze jednou. Podobně jako James Bond měl svůj oblíbený nápoj, kterým byl koňak. Jezdil automobilem značky Horch a na rozdíl od svého západního protějšku neměl slabost pro ženy. Na svých cestách Evropou se Stierlitzovi stýskalo po rodném Rusku a často snil o návratu. Vypravěčem v ruské verzi TV seriálu "Sedmnáct zastavení jara" byl herec Kopeljan. Jeho úkolem bylo divákům se sníženou chápavostí objasňovat Stierlitzovy hluboké psychologické úvahy a vychytralé intriky. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (71)

zelvopyr 

všetky recenzie používateľa

Nejslavnější ruský seriál, velmi inteligentní špionážní intriky v intrikách. Skvělé je fundované vykreslení charakterů reálných postav bez toho, že by měl člověk dojem, že do něj někdo horem dolem rve historii. Fascinuje drobnokresba velmi schopných mužů, kteří měli v rukou říši, že to prostě nejsou karikované ploché figurky, se kterými se vypořádává übergeroj jako ve střílečce Wolffenstein... Také neúprosně logické diskuse například o svědomí z teologického úhlu pohledu kněze a další těžká témata. Dílko velmi zdvihlo morální kredit KGB, o čemž by mohl vyprávět i soudruh Putin, pro nějž je Tichonovova postava vyloženě alter ego... P.S. má nejdražší dostala z typicky ruské zadumanosti s romantickou hudbou a divokými husami na obloze atd. záchvat smíchu, ale já mám tyhle velmi dlouhé scény, kdy se buduje atmosféra, na sovětské tvorbě upřímně rád, bez žertů. ()

drankeryth 

všetky recenzie používateľa

Mna tento serial skor pomalicky zabijal, akoby som to mal sledovat v napati. Bolo to nejake nudne a nie nie pohnut sa zo zacarovaneho kruhu dalej. Len jedna cast bola dobra a to konkretne ta, kde ta zena utekala prec s jednym Nemcom a toho nakoniec aj tak zabili. Len tato cast bola k svetu a ostatne ma nudili, ako som uz pisal vyssie. Podla mna je tento serial az moc precenovany a neviem preco dostal az take vysoke hodnotenie. ()

Reklama

gjjm 

všetky recenzie používateľa

Nejčastější srovnání, a zároveň poslední, které by mne v souvislosti se Sedmnácti zastaveními jara napadlo, je srovnání s Jamesem Bondem. Jednak Vjačeslav Tichonov je lepší herec než kterýkoliv z představitelů agenta 007, druhak tohle není žádná dobrodružná špiónská akce. Nabízí se také srovnání s Kapitánem Klossem, který má sice velice podobný příběh a některé dílčí motivy, ale je pojatý úplně jinak. Sedmnáct zastavení jara je spíše poeticko-psychologický obraz posledních dnů Třetí říše – výstižný obraz doby, v níž byl neskutečný rozdíl mezi tím, co se říkalo, tím, co se dělalo, tím, v co se věřilo a tím, co se říkalo, že se věří. Špionský příběh slouží spíše k rozehrání komplikované psychologické hry než k předvádění skvělosti našich skvělých rozvědčíků (jak se říká – špioni jsou jejich, rozvědčíci naši). Pro využití psychologické hry využívá Taťána Ljoznova mnoho originálních a zajímavých filmařských postupů (Hitler snímaný z perspektivy stenotypistek v prvním díle, závěr třetího dílu - asi vůbec nejlepší seriálová smrt -, skvělý závěr celého seriálu...) a snad poněkud příliš také postavu vypravěče, který neustále komentuje psychologii postav – na druhou stranu, mnoho replik vypravěče je sice zbytečných, ale většina z nich pomáhá k pochopení poněkud složité psychologické struktury seriálu. Ze začátku mne vypravěč štval, pak jsem si na něj zvyknul jako na součást koloritu a mnohdy důležité doplnění příběhu. Kvality seriálu podtrhují také skvělí herci (samozřejmě především Vjačeslav Tichonov, ale i Rostislav Pljatt v roli pastora, Nikolaj Prokopovič v roli Himmlera, Jurij Vizbor v roli Bormanna, Tabakov v roli Schellenberga, poněkud orwellovsky děsivá Olga Sošnikova jako Barbara Krein) a vynikající hudba (zvlášť klavírní úvodní skladba, u závěrečné písně se mi sice líbí melodie i text, ale ne interpretace). Samozřejmě, je to ideologicky zabarvené, ale o nic víc, než jsou válečné filmy západní produkce (mávání stárspringldbannerem a přísahy věrnosti vlajce jsou úplně stejně nechutné) – a v rámci ideologického zabarvení si seriál dovolí leccos, co si sovětské filmy normálně rozhodně dovolit nemohly – například kněze jako jednu z hlavních kladných postav nebo onu geniální scénu v prvním díle, kdy se u Himmlera postupně prolínají tři propagandy, aniž by mezi nimi byl jakýkoli rozdíl v pravdivosti a klamavosti... Pro tuto originálnost a působivost a bez jakékoli nostalgie u mne seriál jde do Top 10. Charaktěr nordyčskij, tvěrdyj. ()

golfista 

všetky recenzie používateľa

Seriál běžel na našich obrazovkách v dobách hlubokého socialismu a byla to ta světlejší chvilka. Byť z nenáviděného Ruska, byl kvalitní jak obsahem, tak formou. Otto von Stirlitz, který se svými schopnostmi dostává v hierarchii nacistické armády až k samotným špičkám, je ve skutečnosti příslušník ruské výzvědné služby. Neustálý tlak na osobu ruského kapitána podávat co nejčerstvější informace do ruska a zárověň se neprozradit nedodržením oddanosti k německému zřízení je stěžejní osou celého výborného seriálu. Účast ruských hereckých špiček jenom podtrhuje kvality snímku. ()

kkarx 

všetky recenzie používateľa

Skoro geniální seriál o sovětském agentovi v týlu SS. Pro vychutnání si špičkového herectví nutno vidět v originále a nejlépe znát i jazyk. Jediný problém toho seriálu je, že jednotlivé epizodky jsou mnohem zajímavější a silnější, než celý příběh o jednání nacistů se západem. Dnes je to sice také velmi aktuální, že se západ paktuje s nacisty proti Rusku, ale ve filmu je to ke konci už trochu nudné. Scéna ve vlaku je geniální. Povětšinou špičková konverzačka se sem a tam lehkou dávkou naivity. ()

Galéria (68)

Zaujímavosti (23)

  • Jediný z nacistických pohlavárů, jehož vzhled a životopis se výrazněji odchyluje od skutečnosti, je SS-Gruppenführer Heinrich Müller. Filmaři totiž neměli ani jeho fotografii, ani žádné informace o něm. Müller se proto na jednom místě seriálu zmiňuje o tom, že je o deset let starší než Stierlitz, přestože jak skutečný Müller, tak i fiktivní Stierlitz se narodili v roce 1900. (gjjm)
  • Podle knihy má Stierlitz jezdit limuzínou značky Horch, v seriálu má ale z technických důvodů Mercedesem 230. (gjjm)
  • V edici ESO byla vydána brožovaná kniha „Sedmnáct zastavení jara“, později v časopise „Květy“ tentýž titul vycházel na pokračování v atypickém formátu 13×17 cm. Byly zde uvedeny snímky ze seriálu. (Robbi)

Reklama

Reklama