Réžia:
Michelangelo FrammartinoScenár:
Michelangelo FrammartinoKamera:
Renato BertaHrajú:
Claudia Candusso, Paolo Cossi, Mila Costi, Carlos José Crespo, Jacopo Elia, Federico Gregoretti, Giuseppe PizzatiObsahy(2)
V roku 1961 sa skupina mladých speleológov z priemyselného severu Talianska vydáva na juh krajiny. Neďaleko malej dedinky kúsok od Neapolu sa chce pokúsiť preskúmať jeden z najhlbších jaskynných systémov v Európe. Filmári bez slov a z odstupu sledujú striedavo scenérie hôr a krásu prírody a magickú tajomnosť neprebádaných čiernočiernych hlbín zeme. Malosť a pominuteľnosť človeka sa tak dostáva do kontrastu s majestátnosťou a zdanlivou nekonečnosťou sveta v podzemí. (Film Europe)
(viac)Recenzie (21)
Zachyceni doby, krasne scenerie. ()
Zíral jsem do díry, ona zase zírala na mě. Já pak zavřel oči, a už jsme si toho moc neřekli. ()
Poetický, rozjímavý, málomluvný [prakticky bez dialogů či monologů], a vizuálně překrásný film o díře. Příběhově možná (doslova) děravý, ale upřímně: co chtít k spokojenosti víc? ()
Doporucuji se pred sledovanim radne vyspat, abyste pri meditativnim tempu filmu neusnuli. Sam film zkrati zivot o hodinu a pul. Cinefilni dobrodruh by si tento psychoticky trip nemel nechat ujit na velkem platne. Slouzi jako obrazova kulisa pro odreagovani po trudnem dni. ()
Skupina mladých speleologů prozkoumává rozsáhlou trhlinu v zemi. Starý pastevec, který kolem ní celý život pásl dobytek, pokojně umírá. Účel, pokora, srovnání, radost, klid. Miloval jsem zde každou postavu. Klaustrofobici nechť si nicméně k žánru připíšou horor. ()
Vida, „drobnost“, plná souladu, klidu a jisker dění. // Dílo Díra se odpojilo od analytických obvodů, a přesto nepřestalo žít vibracemi zdroje, nechalo vyletět úsudek z klícky, a on přesto nefrnknul za obzor, nýbrž s obzorem splynul. Zkrátka Díra jenom dlouze nazírá; meditativně, a přesto realisticky, jemně, a přesto ostře snímá podmanivost čisté skutečnosti, nic z ní nesnímá, nic k ní nepřiřazuje, ostatně není co sejmout, co přiřadit, vpíjí-li se film přímo do ní, do hlubiny skutečnosti. Z hlubiny, která sama hledí jedním okem do útroby Země, druhým do nezměrnosti nebe, vyvstává klid, soulad a jiskry dění a speleologové, stařešina v paralelním výhonku filmu, a potažmo režisér nedělají nic jiného, než že to reflektují – osvětlujícíma, nikoli vysvětlujícíma očima. // Jenže oplotil film plaňkami slov je jeho rozpoložení vzdálené; příhodnější je představa slov jako důlků do země; ať do nich chvíli děcka cvrnkají kuličky a pak ať zarostou bejlím. ()
Tak jestli na něco nejsem, tak to jsou lyrické, poetické "filmy" o ničem. Tato děravá pastorála nenabízí nic jiného než jen pohled na krásnou italskou venkovskou krajinu a sem tam kukanec do jeskyně. Byla jsem svědkem toho, že na tento film si přišla spousta lidí zmožených festivalem, schrupnout a neumím si pro tento účel představit lepší volbu. KVIFF 2022 ()
Pořád přemýšlím, jestli si mám z filmu něco odnést, pokud si mám něco odnést. Jinak zpracování se mi velmi líbilo. ()
Film mi připomněl, kterak jsem jako malý hltal seriály o speleologii a jak mě ten svět plný v temnotě skrytých tajemství, podzemních jezírek, axolotloidních tvorů a slepých ryb fascinoval. Díra působí jako jakýsi polohraný observační dokument vyprávěný skrze naprosto úžasné obrazy italského venkova a přírody, které lákají k tomu, aby zde člověk, podobně jako starý pastýř krav, odpočíval pod starým stromem a kochal se výhledy do horských dálav. Nádherné, kontemplativní, lehce klaustrofobní, působivé, bez přečtení anotace zprvu lehce nepochopitelné, bohužel také celé včetně všech postav jaksi trochu sterilní. Pozorujeme jiné, jak jsou a pozorují. Třebas jsou i aktivní, ale jako roboti stroze vykonávající naprogramovanou práci. ()
[KVIFF 2022] Eeeeeeoooo, eeeeeoooo, tei, tei, tei, eeeeeooo, eeeeooo - bůůůů - cink cink - bzzzzz - huuuhuuuu - dupdup - kop kop - lez, lez - čvacht - omdl - kop, kop - fiiiiihuuu - šlus - pís pís - chcíp - Eeeeeeoooo, eeeeeoooo, tei, tei, tei, eeeeeooo, eeeeooo! ()
Óóóóó - oh...! Tej tej tej...! Nehybnost calábrijského horského městečka naruší příjezd speleologické expedice, která se chystá penetrovat panenskou krasovou díru. Jak jeskyňáři pronikají s osudovou nevyhnutelností embólie hlouběji do vlásečnic propasti, vrásčitý pastevec, který prožil společně s rodinou a stádem krav v sousedství díry celý život, umírá. Frammartino v příliš zřejmém souladu s představou o duchu doby ordinuje modernímu divákovi pečlivě komponovanými záběry statické tempo, pohyblivé jen někdy a v nepatrnostech. Záběry krajiny s líně kráčejícím oslem; stíny mraků plazící se pastvinou; pohyb ohryzku, vyjadřující nevyzpytatelné pohnutí neotesaného venkovana. Jeskyňáři nocující v sakristii společně se sochou z kříže sejmutého Krista; hořící list magazínu EPOCA s černobílou fotografií Sophie Loren, padajíc osvětlující dno propasti; venkované bavící se napodobování zvířecích zvuků poté, co podobně celý den signalizovali stádům na pastvinách kdo-ví-co. Jaké je optimální tempo filmu? Jaké je optimální tempo života? Sadistický film, maskující se lyričností. ()
Pokud počítáte s tím,že se ve filmu krom divného úvodu nepromluví,nevadí vám krávy a komunikace s nimi a rádi meditujete,Díra vás na velkém plátně pohltí. ()
Pomaly vzniká rozpor... Narušenie symbiózy, rovnováhy a čistého súžitia človeka a prírody. Rozpor sa plynutím času pomaly prehlbuje... Film teda paralelne sleduje skupinu speleológov zostupujúcu nadol, reprezentujúcu moderného človeka a prostého starca, ktorý postupne slabne a odchádza aj spolu s výnimočnou jednoduchosťou a nepoškvrnenosťou. Frammartinov ďalší zárez takmer výhradne bez slov, niekde na pomedzí dokumentárneho a hraného filmu. 80% ()
Film by měl spíše patřit k dokumentárním filmům. Skupina mladých speleologů snímaná dlouhými statickými záběry přijíždí do Kalábrie prozkoumat puklinu v zemi. Spouští se do nitra země stále hlouběji. Z protějšího kopce je pozoruje krásně popsaná tvář starého muže, pasáka krav. Sledujeme jeho zvyky, jeho denní rituály. Kamera jej snímá z blízka, užíváme si každý záhyb jeho kůže. K tomu krávy, slunce, hory, mraky….. Proč ne…. ()
Speleologové ve skále a ve ztišené krajině, kde je pozoruje starý muž. Pomalu plynoucí film ke kontemplaci.(50%) ()
Film aka Jak nas*at diváka. Celou dobu čekáte na to, co bude v té díře....odpověď zní: Vůbec nic! Ano, film má hlubší myšlenku. Speleologická mise se zde střídá s příběhem starého muže, který na konci filmu zemře. Tudíž je zde obrazné přirovnání mise k lidskému životu, ve kterém také dojděme na konec a většina z nás po sobě nezanechá nic slavného nebo vzácného. Snímek je postaven zejména na dobré kameře. Mezi klady a důvody, proč se na tento film podívat, patří zejména působivé záběry italských Alp a dokonalé snímání speleologické mise. Bohužel, film měl velice pomalé tempo a pomohlo by mu zkrácení stopáže. Celkově to byla nudná podívaná bez JEDINÉHO dialogu. 4/10 (KVIFF 2022) ()
Proč nenapsali DOKUMENT? O díře... Takhle podle mě nevypadá drama, když parta speologů prolejzá bez jedinýho slova jednou dírou v zemi a vedle umírá asi stoletej pastevec krav. ()
Tento snímok je skrytým klenotom pre všetkých milovníkov prírody, ktorý obsahuje úchvatné a miestami aj dychberúce zábery z objavovania jaskynných zákutí malebnej Kalábrie. Ja ako jemný klaustrofobik som mal čo robiť, aby som niektoré zábery predýchal a keď to spojím s čarokrásnymi zábermi miestneho prostredia, nemohlo to dopadnúť zle. Je to vlastne niečo medzi dokumentom a hraným filmom, ale veľa slov sa tam nedočkáte. V konečnom dôsledku to ale ani nie je treba. 75 % ()
V dnešní době naprosto zbytečný film bez jakéhokoli podnětného poselství. Film pro konzervy. ()
Krásný dokument. Překvapilo mě, že film o "objevování díry" může tak zaujmout. Krásná ukázka přírody italského venkova. Body navíc přidala příběhu i "vedlejší" linie se starším mužem. Lepších 70%. [KVIFF 2022] ()
Reklama