To

TO a o čtyři roky starší STůJ PŘI MNĚ jsou pro mě celoživotními srdcovkami - poprvé jsem je viděl v pubertě, okamžitě si je zamiloval a následně mě navedly na dráhu autora hororů s dětskými postavami (nebýt jich, nebyla by žádná TŘÍDA SMRTI). Filmový rok 1990 byl rokem Stephena Kinga - do filmu bylo adaptováno nejen To, ale také Misery, tedy hned dva z jeho podle mě nejlepších románů (plus povídka Noční směna). Komorní MISERY měla výrazně lepší startovní pozici - vzhledem k střízlivému rozsahu knihy a minimalismu příběhu s de facto jen dvěma postavami představovala podstatně menší výzvu a přitom nafasovala prvoligového režiséra Roba Reinera, který se už dříve blýsknul právě vynikajícím STůJ PŘI MNĚ. Oproti tomu zhustit epickou symfonii hrůzy se sedmi hlavními postavami (zachycenými navíc v dětství a dospělosti), nepočítaje Pennywise a samotné Derry s jeho pohnutou historií, do jednoho tříhodinového televizního filmu byl vpravdě herkulovský úkol (stejně jako u později zfilmovaných, podobně rozmáchlých a špalkovitých Nezbytných věcí) a i když výsledek za MISERY nutně zaostal, nemusel se za něj béčkař Tommy Lee Wallace (režisér mého nejoblíbenějšího, třetího HALLOWEENU) zas tak moc stydět. Košatý děj je nezbytně, ale citlivě a smysluplně redukován a přepsán, první, reminiscenční polovina s dětmi je velmi příjemná a připomene STůJ PŘI MNĚ, dětští herci včetně představitele Henry Bowerse byli dobře obsazeni a dobře hrají (a Tim Curry je skvělý Pennywise) a film tasí několik kvalitních hororových momentů (scény s krví, výrostek mizící v rouře, odvrácená stařenka mluvící klaunovým hlasem). Film sice není tak drsný jako kniha, což mi ale osobně nevadí, ale s odstupem času vidím, jak levně a naivně to působí, i díky přehrávajícím dospělým hercům a zatmívačkám, po kterých v americké televizi zjevně nastupovaly reklamní bloky. Jelikož jde ale o jednu z mých největších nostalgických srdcovek, nemůžu jít pod čtyři hvězdičky. Jinak popularitu tohoto snímku v českých luzích a hájích ilustruje i song skupiny Plexis To ("TO se zase vrátí, TO nás neopustí... Chceš balónek? Chceš balónek?" :) (03.10.2005)

Kingovy hororové romány mají jedno společné. Jsou takřka nezfilmovatelné a jejich kouzlo na plátně zachová jen málokterý filmař. Tommy Lee Wallacemu se mu jej nepodařilo zachovat ani omylem. Vědom si toho, že právě Kingovo dílo To je tak obsáhlé, a tedy takřka nezfilmovatelné, to riskl a pokusil se natočit horor, jehož myšlenka děsit sofistikovaným způsobem nebyla špatná, ale výsledek je opravdu žalostný. Wallace osekal "kingovku" tak neskutečně necitlivým způsobem, až je mně z toho smutno. Neuvědomil si, že hororový divák chce, aby mu byla hrůza servírována nápaditě, a pokud možno s hororovou atmosférou, ale zde je hrůza sterilní a atmosféra nulová. Herci nehrají, klaun moc děsu nenažene a Wallace pohřbil Kingovo stěžejní dílo dobrých pět sáhů pod zem. A nevykope jej ani garda hrobníků s bagry. (20.01.2009)

It je opravdu nářez, myslím však časový nářez. :) Tři hodiny je opravdu moc. První polovina je celkem ucházející, dětští herci jsou celkem přirození a i to spojení děti-vraždící klaun je tak trochu znepokojivé. V polovině ovšem přichází zlom, na scénu se dostávají především dospělí a jejich naprosto toporné výkony. Chovají se jako pubertální blbečci. Dokonce můžu říct, že mě opravdu štvali. Závěr je neskutečně natahovaný a trapný, doplněný o příšerně nezvládnuté speciální efekty. Přesto mě film neodradil od knihy, kterou mám určitě v plánu si přečíst. (27.10.2008)

První polovina filmu zaujme a je docela i zábavná, hlavně když se tam objeví Pennywisse a cení svoje zoubky nebo když všechno zacákává krví, ale ta druhá polovina je už opoznání horší a klaun se tam objevuje velice pomálu a to je myslim docela škoda a když už to vypadá že bude pořádná finálová bitka tak tam vleze nějakej ubohej pavouček, kterej i na dobu vzniku je hodně špatně zpracovanej a vypouští nějaký debilní světýlko, opravdu nevim kde mohli páni tvůrci přijít na takhle ubohej konec bez Pennywisse, kterej provází celým příběhem jako ten hlavní nepřítel a pak ho předělaj na nějakýho pavouk, tim si to u mě pěkně rozházeli, takže jenom 3* (02.03.2005)

Od doby, kdy jsem ještě jako malá dívka TO prvně viděla, uplynula již pěkná řádka let. Mezitím jsem také přečetla literární předlohu Stephena Kinga. Tlustou knihu o tisíci stránkách, kterou považuji za jakousi "Bibli zla." Pro mě se jedná o téměř nadpozemské mistrovské dílo a jeden z nejlepších hororů, jaké kdy kdo vůbec vytvořil. Kingova představivost je fascinující, děsivá, nekonečná a nepopsatelná. Po letech dávali To v TV, takže jsem jej zhruba po více jak deseti letech kompletně celé zhlédla. Jakkoli je film pro spoustu fanoušků možná slabým přepisem jedinečného díla, i přes znatelné nedostatky je zde celá řada věcí, kvůli kterým na něj nedám dopustit. Především je zde Tim Curry. Jeho kreace "Pennywise, the Dancing Clown" je naprosto dokonalá, originální a děsivá, stejně jako zábavná. Pennywise nepostrádá smysl pro humor a tak dokáže vzbuzovat hrůzu, stejně jako úsměv na tváři. Dále tu máme výborné obsazení, jak dospělých, tak především dětských rolí. Už teď si nedokážu představit, že by Billa "Koktu" Denbrougha, Richieho "Beep, Beep!" Toziera, Bena Hanscoma, Eddieho Kaspbraka, Stanley Urise, Mike Hanlona a Beverly Marsh ztvárnil, zejména v dětských "verzích", někdo jiný. Jonathan Brandis patřil mezi ty mladé talenty, které zahubil mocný Hollywood. Dalším silným prvkem je "pouťová" hudba. Scéna, v níž Beverly navštíví svůj rodný dům a setkává se s paní "Kershovou" mě spolehlivě děsí ještě dnes a moment, kdy se "To" promění ani po letech nedokážu sledovat. Kdo ještě nezná a neviděl, mohl by být slušně vyděšen:) Masky vyzní ve filmu spíše lacině, než děsivě. Rozhodně v něm není obsáhnut celý děj knihy (což snad ani nejde). V knize monstrózně vytvořené závěrečné epické finále je ve filmu převedeno do nějakých bídných deseti minut. A ten směšný animatronický pavouk, který jako by vypadl z Cesty do pravěku, coby jedna z podob "To", které má i v této své podobě stále představovat to nejmocnější zlo ve vesmíru, je v podstatě nakonec poraženo tak, že se do něj Bill, Richie a Beverly "pořádně opřeli", povalili jej na bok a vyňali z něj orgány. Myslím, že celkové finále je asi nejvíc zpackané. I přes všechny tyto neduhy má To specifickou "devadesátkovou" atmosféru a já osobně tento filmový přepis budu považovat vždy za ten nejlepší a jediný. Ten jedinečný (ne)dokonalý "feeling" nedokáže nahradit žádná digitálně vystajlovaná, vysokorozpočtová a "moderní" verze. Natočit film, který by byl věrohodně přesně srovnatelný s literárním mistrovským dílem o tisíci stranách snad ani nejde. Spousta filmů podle Kinga této kvality dostála, jenže pro mě je To možná jediná kniha, která se od jeho ostatních něčím liší. Neokážu přesně popsat čím, jen vím, že je to něco, co ji dělá prakticky nezfilmovatelnou. Protože to, co King v tomto díle vytvořil a popsal svými myšlenkami, slovy a fenomenálně propracovanými charaktery, to, jak jsem se při jejím čtení cítila a co ve mně vyvolávala, nedokáže nikdo ukázat ve filmu. "Beep, beep, Richie!" (05.01.2006)