Matrix Revolutions

Kapky pořád padají, hrdinové zůstávají stejní, ale ten kód se nám nějak změnil. Je sice zelený, ale nepadá dolů plynule. Zadrhává se a místo po kvalitní dějové linii plyne po neopodstatněných proslovech, nevěrohodných dialozích a smutně nefunkčních akčních scénách. Když si při počínání v Sionu vzpomenu na dokonalost prvního dílu, na přesně definované postavy a na nezapomenutelné dvě hodiny, na které se dá dívat pořád dokola bez toho, že by ztratily kouzlo, je až nespravedlivý pocit, že mě Wachovskis fatálně podvedli a navždy mi zkazili jeden nezapomenutelný příběh. Morpheus se stal pouhou motivační figurkou, Niobe sama o sobě nemá roli, ať už zachraňuje kohokoli a jen hmatatelné pouto Nea a Trinity mi dává pocit jisté životnosti. A ani perfektní závěrečný souboj mi onen zkažený dojem nenapraví. Program provedl neplatnou operaci a bude ukončen. (13.07.2005)

Bohužel vždycky přijdu až po Civalovi, to je holt těžký tu potom napsat něco, co už by nebylo vyřčeno. Nechci tu rozpoutávat nějakou válku, ale s těma pseudokecama je to vážně trochu moc a komentáře některých zdejších uživatelů mi přijdou trošičku přehnané. No nic, hádat se s nima nebudu. Já osobně jsem převelice spokojený. Čekal jsem jen o trošku něco jiného, ale to už bych asi chtěl opravdu hodně. Takto si představuji dokonalé zakončení trilogie. Ještě aby se povedla Episoda III a už můžu v klidu zemřít. (30.10.2003)

75% - Pokud jsem přirovnal Reloaded k dezertu s chuťovými nedostatky, Revolutions bych charakterizoval jako víno, které zpočátku ne příliš výraznou chuť zákusku převezme, pak ale na jazyku ztrpkne, a nabídne nám chuť, kterou jsme po celou dobu hodování nezažili, a nečekali. Je to zatuchlá chuť zoufalství a beznaděje: Ve třetím díle totiž více méně opouštíme virtualitu a těžiště děje se přesune do opravdové války lidí a strojů. Na tomto kontrastu je mnoho kvalitního, zejména motiv „vykupitele“ a víry v proroctví zde graduje jak se patří. Dějově mi sice pár věcí nesedí, zejména logika chování strojů a programů, ale když od toho odhlédnu, mohu konstatovat, že se zde jedná o důstojné zakončení dílu Reloaded. Jsem totiž toho názoru, že první díl je svou kvalitou naprosto samostatný a soběstačný. Pokračování Reloaded a Revolutions fenoménu Matrix v mých očích jen uškodilo. Pravdou však zůstává, že celá trilogie má po stránce hudby, zvuku, a hlavně vizuálních efektů takovou úroveň, že ji hned tak nějaký ORIGINÁLNÍ sci-fi akčňák nepřekoná. (18.10.2006)

Závěrečný díl trilogie Matrix už nelze brát jako samostatně fungující film, ale jako přímé pokračování useknutého Reloaded. Wachowští se nezdržují zbytečným vysvětlováním, ale hází diváka do příběhu po hlavě a nechávají jej, ať se v hektické situaci na plátně i mezi postavami zorientuje sám. Ty mu to neulehčují, mluví v obvyklých hádankách a dvojsmyslech, zkáza se blíží a hlavní postava se ocitá někde mimo oba dosud známé světy... Obával jsem se, že tvůrci zabřednou do tenat zbytečného vysvětlování a prohlubování naznačených odboček a možností, ale naštěstí hned ze začátku eliminovali všechny komplikace a nechali závěrečnou část své trilogie řítit se kupředu jako rozjetý vlak v kolejích anime a videoher, kde lidé v bojových robotech bojují proti statisícům sentinelů a souboj hrdinů probíhá na nebi, mezi zdmi mrakodrapů i v obrovských přívalech vody, aniž by je nějak zdržovaly fyzikální zákony. Wachowští obracejí naruby mýtus superhrdiny, stejně jako se neobtěžují tím, aby diváka oblažovali nějakým ultrašťastným koncem... Snažím se příliš neupadávat do euforických stavů, ale Matrix Revolutions mi splnil sen fanouška science fiction a dosud se z toho zážitku vzpamatovávám. Trilogie Matrix pro mě bude jednou z nejgeniálnějších filmových ság, co jsem kdy viděl, možná geniálnější než Hvězdné války. Jen se bojím, že pro běžného diváka bude Revolutions velmi těžko stravitelný film... (31.10.2003)

Kdybych měl být upřímný, o žádné pokračování jsem nestál. Vše, co jsem potřeboval, se jedničkou uzavřelo a pocit dokonalého uspokojení jsem si nechtěl nechat vzít. Dialogy stejně jako ve druhém díle vypadají, jako kdyby si tvůrci z diváka dělali legraci. Asi by někdo namítl, že se všechno dá vysvětlit a vše má svůj smysl. Jenže já se chci u Matrixu bavit. Udržet v hlavě celý koncept je navíc poměrně obtížné. Filosofické cákance ze dvojky nejsou nikterak zúročené, prostě nabalujeme další scény a vrstvy, až se nám v tom všem nechce vůbec přehrabovat. Navíc mi přijde, že ve trojce jsme už v úplně jiném žánru, realistická sci-fi je pryč, Neo a spol. jsou v jakémsi fantasy patvaru, atmosféra je definitivně tatam, akce prakticky vůbec nestrhne. Co na tom, že na velký fight se připravují obří dvounozí roboti, kterým ubozí přihrávači rozvážejí na jakýchsi trakařích náhradní munici (ano, přesně tak). Za chvíli tahle pasáž omrzí, což se u jedničky u žádné akce říct nedalo. Ani finální monumentální souboj při přihlížení stovek agentů Smithů nestrhne. Žádná revoluce, průměrný kus, který nenutí se k němu vracet. Neříkám, že se třetí díl vyloženě nepovedl, ale prostě se neuvěřitelně vyvedla jednička. A od té se všechno odvíjí. (07.09.2016)