Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Po biografickém Horoucím srdci z roku 1962 je Veronika již druhým filmem režiséra Otakara Vávry, jenž čerpá námětově ze života největší české spisovatelky 19. století Boženy Němcové. Proti předchozímu filmu, zachycujícímu poměrně široký obraz české vlastenecké společnosti v letech 1851-1856, je záběr Veroniky, natočené podle stejnojmenné novely Miloše V. Kratochvíla, podstatně užší a časově jej vymezuje období pouhých několika měsíců zimy 1854 a jara 1855. Jde tedy o epizodu ze života spisovatelky, literárni historií málo připomínanou, jejíž tragickou hrdinkou je mladá dívka Viktorie Paulová, vystupující ve filmu pod smyšleným jménem Veronika PavIitová. Tato vlastenka se stala nedobrovolnou konfidentkou rakouské policie a svou bezděčnou zradu Němcové a jejích přátel zaplatila životem. Na okraji v podstatě psychologického příběhu jejího utrpení zachytili autoři životní situaci Boženy Němcově v období, kdy začala psát Babičku, zejména pak její nenaplněnou lásku k mediku Hanuši Jurenkovi. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (34)

TroiMae 

všetky recenzie používateľa

Jana Hlaváčová v roli vášnivé Němcové a Taťjana Medvecká v roli zamilované a naivní vlastenky Veroniky… Jen bych k popisu jejich příběhu nepoužíval zkratku o homosexuální a lesbické lásce – současný vynález a nálepky, které by ony dvě ženy pro pojmenování svého vztahu a sebe samých zřejmě nepotřebovaly… ()

HonzaBez 

všetky recenzie používateľa

"Podívejte ta nevinná tvář. Co by ji mohlo tížit?" Příběh o tom, jak jednoduše se může někdy člověk dostat do spárů "ďábla". Hlavní postava filmu Veronika je sice trošku naivní dívka, zároveň je však ve velmi tíživé existenční situaci. Obojího dokáže rakouský policejní ředitel hravě využít. A pro Veroniku již není cesta zpět. I když Tatjana Medvecká není v roli Veroniky rozhodně špatná, nejsilněji z celého filmu na mě zapůsobila Jana Hlaváčová coby Božena Němcová. Její výraz byl neskonale oduševnělý a v jejích očích bylo něco přímo nadzemského. "Krásná to žena," říká paní kněžna o babičce ve stejnojmenném románu Boženy Němcové. "Krásná to žena," chce se mi říct po zhlédnutí tohoto filmu o Boženě Němcové i o její představitelce ()

Reklama

Disk 

všetky recenzie používateľa

První český film s lesbickou zápletkou. Něco takového bych od tak kontroverzního tvůrce, jakým je Otakar Vávra, vůbec nečekal. Jana Hlaváčová je sice výtečná, ale prim zde hraje naivní (de facto hloupá) lesba Veronika v podání Taťjány Medvecké. Jeden z nejlepších Vávrových filmů, škoda, že je tak málo znám. ()

Bluntman 

všetky recenzie používateľa

Pět let před Troškovým ZKOUŠKOVÝM OBDOBÍM se Otakar Vávra vrátil k životu Boženy Němcové, který už dříve mramoralizoval v HOUROCÍM SRDCI, aby podvrátil nejenom legendu kolem inspiračního zdroje pro literární postavu babičky, ale aby si navíc uzmul i prvenství "prvního českého (československého) filmu s homosexuální tematikou"._____ Již ze samotného názvu je patrné, že hlavní postavou není Božena Němcová, vylíčená jako feministka, ale naivní lesbička Veronika, jejíž optikou sledujeme veškeré dění. Zvolená optika nahlížení ospravedlňuje patetičnost a sentimentálnost celého díla, zjednodušující pohled na mužské autority, které jsou vylíčeny vávrovsky karikovaně, a prostoduchost dialogů. Ta postava přece taková je, myslí a mluví tak; film je "pouze" důsledný ve svém konceptu. Taťána Medvecká navíc hraje mimikou, očima, držením těla... a škodí jen nadužívání voice-overu._____ Výsměch, který Veronika i VERONIKA vzbuzuje, je dán divákovou mentální i sociální převahou nad postavou, což pro mnohé stačí k odsudku. (Čapkovská adaptace KRAKATIT ztvárňuje paranoiu a schizofrenii hlavní postavy vysokými uměleckými prostředky, zatímco viktorkovská variace záměrnou jednoduchostí sklízí negativní hodnocení, ts, snobové.)_____ Navíc se jedná o jeden z mála Vávrových snímků, který není ideologicky problematický a dobově podmíněný, protože se nehraje na pravdu prostřednictvím faktografických titulků se jmény postav či se neodkazuje k pramenům pro posílení zdání pravdivosti. Přesah není podmíněn ideologické doktríně, naopak se naráží na to, že v normalizaci někteří nemohli tvořit, resp. se museli autocenzurovat či publikovat pod pseudonymem. A i když odhlédnu od narativní strategie a ideologie (a raději se nebudu zabývat problematickým vyobrazením lesbické hrdinky), zůstává mi realizačně velice zdařilý, bohužel zapadlý Vávrův opus, u kterého nechybí ani povinná davová scéna. P.S. "Boženo, nekaž děti." ()

Fingon 

všetky recenzie používateľa

70% Nač to zastírat, drtivá většina Vávrových filmů je pro mně synonymem nekoukatelné nudy a mám tak problém přistupovat k jeho snímkům, které jsem dosud neviděl, nezaujatě. První záběry Veroniky ve mně vzbudily dojem, že to bude zase to samé, že tu zase bude jediným výrazovým prostředkem transfokátor a tak dále. Pak Medvecká poprvé uslyšela o Boženě a začala svůj obličej tvarovat do nových a nových podob. Tak mimicky zahranou postavu (místy hodně přehnaně) jsem snad ještě neviděl. A co teprve, když se poprvé setkaly tváří v tvář a panna Veronika k Božce zahořela lesbickou láskou... Pomiňme oblíbené defilé historických postav (tentokrát zastoupených hlavně J. V. Fričem, ty další jsem neznal), upozorněme na zajímavě obsazené role dětí paní Barunky, rozené Panklové (Dana Morávková a "Jiříček" Strach) a ukončeme naše rozplývání nad přerodem Veroniky - Medvedské se její osamělé horečnaté povalování na posteli podařilo svým obličejem sehrát tak, že v tu chvíli vypadala jako někdo úplně jiný. Respekt k ní a zasloužených 70% procent, i když ke konci se humorné momenty spíše vytratily (idylka s bánícím Fričem (Preiss) a Hlaváčovou vískající Bartošku přišla už na konci druhé třetiny). ()

Galéria (4)

Reklama

Reklama