Sokolovo

Co se týče filmařiny, tak to je naprosto profesionálně odvedená práce se vším všudy. Troufám si tvrdit, že do dnešního dne nikdo nenatočil tankové bitvy tak, jak je ztvárnil Otakar Vávra. Bohužel film trpí dosti podstatnou komunistickou propagandou. Nejvíc mi vadí, že bezesporu jasné a prokazatelné historické události jsou zabaleny do obalu bolševické propagandy. (24.02.2013)

Velmi povedený válečný snímek. Je docela příznačné, že zatímco si pročítám komentáře, tak mi reklama na ČSFD nabízí jakýsi festival filmů o sexuálních deviantech. Věřím, že filmy glorifikující úchyly zde budou mít vyšší hodnocení než tento krásný válečný film o statečnosti našich vojáků. Taková už je totiž (pokroucená) doba. (06.11.2019)

Vávrovo zkreslování historie ve prospěch komunistického režimu by vydalo na nejednu studii. Ale to není hlavní problém filmu a vlastně celé jeho trilogie, tím je ta skutečnost, že vypráví o zásadních a mimořádních věcech, které jsou ale tendečně upraveny a pozměněny. Tím pádem dochází ke zvláštní schizofrenní situaci, kdy si člověk uvědomuje, že to co se před ním odehrává, je velmi závažné, zde např. vyhlazení Lidic, jenže Vávra následně to 5 slovy pošle někam, kam by se to v životě nemělo dostat a vyvolá jen nevěřícné kroucení hlavy...Největším zločinem této trilogie je to, že nekomunisté jsou zde vylíčeni jako lidé, kterým je nacistická okupace ukradená a odboj zde provozují jen komunisté, což myslím není třeba komentovat. Jen bláhový by mohl čekat, že bude řečeno, že Jozef Gabčík a Jan Kubiš byli posláni na rozkaz londýnské exilové vlády, takže to vypadá, že atentát na Heydricha spáchali nějací "komunisté" z lidu. Ostatně jejich jméno není vůbec zmíněno, narozdíl např. od hrdinného nadporučíka Otakare Jaroše... Samozřejmě by mě v životě nenapadlo zlehčovat jeho obět, ale tento silně jednostranný pohled mi vadí... Zatímco Dny zrady byly jakžtakž koukatelné, Sokolovo je po filmařské i scénaristické stránce vážně slabota, válečné scény k smíchu a tak bych mohl pokračovat. A to co předvádí pánové Krampol a Jandák, to je vážně něco neuvěřitelného. Takže 1* za všechny ty lidi, kteří padli v boji proti nacistickému Německo, a to jak za komunisty, tak i nekomunisty.... (31.03.2006)

Druhý díl Vávrovy válečné trilogie považuju za nejslabší. Nejslabší proto, že ony emoce a vlastenectví ze mě sršelo pouze při scénách z protektorátu a poté v závěrečné scéně, což je oproti Dnům zrady a Osvobození Prahy značný pokles. Tyto věci však nijak nesnižují hodnotu díla, které si toto hodnocení zaslouží a to hlavně z důvodu reality. Vávra posunul onu hranici reality nebo spíše reálnosti, chcete-li to tak říct, mnohem výše než to znázorňovali ve svých polo(pseudo)dokumentech Rusové nebo americké patosy. Každá věta, každý zničený tank, každý pohyb v historických scénách se zakládá na skutečnosti. Vávra prostě zobecňovaní nepřipouštěl. Jeho sen natočit film, jehož historická věrnost by byla 100% mu však překazila komunistická strana. Začátek, kdy Klement hovoří k vojákům v buzuluckém divadle je ještě pravdivá, ale dost leze na nervy, poté malá porada se stranickými vojáky (Krampol a spol.), kde Gottwald jako již ve Dnech zrady uplatňuje svůj 6. smysl předvídání a konečně konec všech hrůz. Poté již tolikrát zmiňovaná scéna "Ať žije komunistická strana!". Tato scéna je podle mě naprosto jasný příklad Vávrova potírání komunistických zásahů. Když se na tu scénu podíváte, tak zjistíte, že je to vážný adept na vystřižení. A teď se zamyslete. Stalo by se něco s posloupností scén? Ne! Vávra to tam zasadil tak, aby ta scéna nijak nenarušovala okolní děj a to je právě princip jeho likvidování komunistických požadavků, který nám již jasně předvedl ve Dnech zrady při Internacionále a scén z politbyra. Nejhorší komunistický úsek je Londýn. Opět zde platí již výše zmíněné, ale tohle je fakt moc. Beneš vykreslen jako diktátor, jehož výroky jsou opět pravdivé, ale tvrdě zkreslené. Následuje bizardní scéna s generálem Ingrem, zdlouhavé formování jednotky a pak už je od všech komunistických bludů pokoj. Bitva u Sokolova je natočena lépe než většina bitevních scén z ruské kinematografie. PS: Otakar Jaroš zde není narozdíl od oficiálního komunistického výkladu líčen jako komunista, což je další klad filmu. (02.09.2008)

Dobře, všechno je tu ideologicky zkreslené, ale ve spoustě scén je velice dobře vyhmátnuto, o co komu šlo. První půlhodina je heydrichiáda a Lidice, druhá půlhodina je příprava v Buzuluku, až po půlce začíná válečná operace, takže samotná bitva o titulní ukrajinskou vesnici tvoří pouze poslední čtvrtinu filmu. A navíc, kolik máme lepších válečných velkofilmů? :-/ (07.03.2013)