Sokolovo

Druhý díl Vávrovy válečné trilogie považuju za nejslabší. Nejslabší proto, že ony emoce a vlastenectví ze mě sršelo pouze při scénách z protektorátu a poté v závěrečné scéně, což je oproti Dnům zrady a Osvobození Prahy značný pokles. Tyto věci však nijak nesnižují hodnotu díla, které si toto hodnocení zaslouží a to hlavně z důvodu reality. Vávra posunul onu hranici reality nebo spíše reálnosti, chcete-li to tak říct, mnohem výše než to znázorňovali ve svých polo(pseudo)dokumentech Rusové nebo americké patosy. Každá věta, každý zničený tank, každý pohyb v historických scénách se zakládá na skutečnosti. Vávra prostě zobecňovaní nepřipouštěl. Jeho sen natočit film, jehož historická věrnost by byla 100% mu však překazila komunistická strana. Začátek, kdy Klement hovoří k vojákům v buzuluckém divadle je ještě pravdivá, ale dost leze na nervy, poté malá porada se stranickými vojáky (Krampol a spol.), kde Gottwald jako již ve Dnech zrady uplatňuje svůj 6. smysl předvídání a konečně konec všech hrůz. Poté již tolikrát zmiňovaná scéna "Ať žije komunistická strana!". Tato scéna je podle mě naprosto jasný příklad Vávrova potírání komunistických zásahů. Když se na tu scénu podíváte, tak zjistíte, že je to vážný adept na vystřižení. A teď se zamyslete. Stalo by se něco s posloupností scén? Ne! Vávra to tam zasadil tak, aby ta scéna nijak nenarušovala okolní děj a to je právě princip jeho likvidování komunistických požadavků, který nám již jasně předvedl ve Dnech zrady při Internacionále a scén z politbyra. Nejhorší komunistický úsek je Londýn. Opět zde platí již výše zmíněné, ale tohle je fakt moc. Beneš vykreslen jako diktátor, jehož výroky jsou opět pravdivé, ale tvrdě zkreslené. Následuje bizardní scéna s generálem Ingrem, zdlouhavé formování jednotky a pak už je od všech komunistických bludů pokoj. Bitva u Sokolova je natočena lépe než většina bitevních scén z ruské kinematografie. PS: Otakar Jaroš zde není narozdíl od oficiálního komunistického výkladu líčen jako komunista, což je další klad filmu. (02.09.2008)

Po zhlédnutí třetího dílu Vávrovy ságy, musím říct, že tento díl byl zatím si ze všech „nejlepší“. Samozřejmě propaganda působí i zde více jak silně. Divák musí brát v potaz lehce domyšlené skutečnosti. Za pozastavení stojí také to, že střela, která zraní nadporučíka Jaroše například zabije 15 obyčejných vojáků a mnoho dalších úsměvných nebo strašných věcí. (23.11.2014)

Další rádoby hraný dokument, který ukazoval jací jsou komunisté správní a odvážní chlapíci, kteří jedinní myslí na blaho obsazeného Československa a Sověti, jako jediný a bezištný přítel. Herecké výkony ustupují do pozadí před správňáckou mluvou slušných komunistů a provoláváním prázdných hesel k uctění jejich velikosti. Popisuje roky 1942 a 1943, kdy se lámala válka v neprospěch Německa a jejich megalomanskému plánu na ovládnutí celého světa. Začíná se atentátem na bestii Heydricha (Hannjo Hasse) a následném vypálením Lidic. V Lidicích zřejmě všichni velmi rádi zemřeli s provoláváním slávy hrdinské komunistické strany a za její větší slávu. Vypadá to, že i ten atentát se připravoval v Rusku a ne v Anglii. A co na to Ležáky? Ty komunisty zřejmě vůbec nezajímali. No a pak je to formování prvního československého vojenského praporu v Rusku u Buzuluku. Protože jen do Ruska odcházeli hrdinní Čechoslováci, aby se zde mohli zformovat a bojovat proti nepříteli po boku slavné Rudé armády. A když je navíc válečný agitátor Gottwald (Bohumil Patorek) stále burcoval k boji, nemohli se dočkat, až konečně vyrazí do válečné vřavy. Museli to lišácky udělat, aby do nich nešťourala československá vláda v londýnském exilu v čele s antikomunistou Benešem (Jiří Pleskot), kteří je nechtěli nechat bojovat. Ale protože komunisté získali na svoji stranu plukovníka Ludvíka Svobodu (Ladislav Chudík), velitele tohoto praporu, šlo se na věc. No a tak mohli ukázat nezměrné hrdinství při obraně vesničky Sokolovo, které srdnatě velel nadporučík Jaroš (Martin Štěpánek), který skákal radostí už po zničení prvních třech tanků, než pochopil, že to nebyl hlavní útok. Zkrátka je to film, který zdůrazňuje velké hrdinství komunistů, který zdůrazňuje, že komunismus je jediná správná cesta a že Sovětský Svaz se svojí Rudou armádou jsou nejlepší přátelé, kteří ale nikdy nechtějí jít domů. Místo normální mluvy převládá správňácká řeč chabrých komunistických bojovníků a jakési pronášení těch správných hesel. (16.03.2010)

Jak už tu bylo řečeno, po stránce ideové hrozně vylhané - nejvíce iritující je pohled na úlisného Beneše, bagetalizující víceméně vyrovnanou sílu odbojů, po této stránce mě také, v negativním slova smyslu zaujala, alegorická scéna, kterak londýnský odbojář padá ze schodů, zatímco hrdinný Svoboda nad ním stojí... Ale ani po filmařské stránce to není ono - celou první polovinu se totiž jenom mluví a mluví a kráčí se tak odnikud nikam (to je nejvíce vidět v prostřizích na zavraždění Heydricha, které bylo mimochodem natočeno nepřesvědčivě, byť základní fakta byla využita kupodivu dobře), podobně nemilým překvapením je i pár logických chyb - např. ze začátku mluví Svoboda se Sověty rusky, později česky, zatímco oponent v rodném jazyce. Válečná část je už o něco lepší, byť masové scény byly mnohem lepší v následujícím OP, nicméně dokreslování melodiemi Zdeňka Lišky je stejně kvalitní, jeho osobitý styl by se neztratil i v západních epických dramatech. Za normálních okolností bych dal nejspíše dvě hvězdy... obsah mi ale nejednou hnul pořádně žlučí a proto se s ohledem na to, že se jedná o další snímek, který poleninovsku zneužívá základní principy filmu, přikláním k odpadu, byť je to mi to zčásti i díky v naší zemi žánrové originalitě líto, jelikož takto košatý snímek např. z hlediska výpravy se dnes, se znalostmi více úhlů pohledu, asi nenatočí. (27.08.2009)

Hned na začátku nás Otakar Vávra "obšťastní" vrahovým emocionálním projevem, když se už , už zdá, že se komunisti nabažili a patřičně glorifikovali sami sebe a zneuctili západ, přichází naprosto trapná miniepizoda z Londýna ve který udělali z Beneše pomalu větší svini než z Hitlera. Z toho jsem se fakt málem poblil a díky tomu Sokolovo považuju za mnohem hnusnější propagandu než první díl Dny zrady. Naštěstí se tím zřejmě rudý hadi ukojili a pak už nechali dělat Vávru víceméně jen film, nějaký občasný výkřiky "ať žije KSČ" mě tolik nedraždí, protože mám skvěle vycvičené uši, které mě toto zvolání automaticky překládají na "ať zhyne KSČ". Druhou část filmu považuju za naprosto fantastickou a marně si vybavuju nějaký jiný československý film, s tak přehlednou, dramatickou a časově dlouhou válečnou bitvou. Opravdu hodnotit výhradně druhou část šel bych s hvězdama ještě víc. Nakonec je z toho již tradiční vávrovský hodnocení. Ještě se vrátím k tý první části, samozřejmě krom toho že nám tam komunisti vysrali ty svoje rudý bobky i tento díl má dobrý momenty například vyhlazení Lidic, to byl velmi silný zážitek umocněný vynikajícím dramatickým hudebním doprovodem. Po skončení filmu jsem chvíli přemýšlel jakým způsobem by natočil Sokolovo Vávra asi dnes a došel jsem k závěru, že dnes by se Sokolovo už prostě nenatočilo, protože na kulturu v dnešní době mocipáni z vysoka serou a kdyby přece, tak by nám tam jezdily tanky Rudé armády s reklamou na banku a tanky jednotek SS s reklamou na telefoního operátora a i v tomhle kontextu jsem k propagandisticky podkresleným filmům Otakara Vávry smířlivější, protože kdo alespoň trošku zná historii naší země, dokáže v těch filmech rozeznat komunistický plevel a ocenit zbývající kvalitní zrno, kterého v Sokolovu není málo. Naši kluci bojující za svobodu svý země ať už na západě nebo na východě si svoje hrdinský filmy prostě zaslouží. (08.03.2010)