Sokolovo

Vávra vehementně opisuje od svých Sovětských vzorů (jako bych koukal na Osvobození). A stejně jako u výše jmenovaného se dá o Sokolu říci, že to není špatný film. Jen ta do nebe volající záměrná manipulace s fakty, velebení Sovětů a komunismu (úlitba době nebo smýšlení tvůrců?) a soustavné očerňování exilové vlády. (18.06.2009)

No tak tu při vypálení Lidic jednou zařvou : ať žije KSČ! No bože, aby jste se z toho nepotento... Já Rusáky neobhajuju, ale že právě oni zastavili postup Hitlera a zvrátili válku to je historický fakt, nebo i to chcete zpochybňovat? Při závěrečné grandiózní bitvě jsem nedýchal.Těším se na finále na propagandu vám jebu.80% (14.02.2016)

Po mnoha letech jsem měl možnost nedávno znovu zhlédnout i pro mě nanejvýš kontroverzní film. S překvapením oproti vzpomínkám jsem musel konstatovat jedno: ideologický balast zůstal nezměněn, zato však velmi výrazně v mém pohledu posílila dokumentární i umělecká, jakoby odosobněná složka filmu. Připomenutí toho, co československé vlastence všeho věku přivádělo do československé východní exilové armády, zůstává - a zřejmě nadlouho zůstane - vlastně velmi slušným jediným filmovým zpracováním. Srovnání s Vávrovým dokumentem - filmem CESTA K BARIKÁDÁM - nejlépe ukazuje, nakolik výstižně se tomuto velikánovi naší kinematografie podařilo zachytit neopakovatelnou atmosféru hrůzných válečných událostí mrazivého zimního předjaří 1943, které bylo neseno podmínečným zdarem jednoho z posledních německých ofenzívních pokusů na východní frontě druhé světové války. Pochvalu zaslouží i připomenutí širšího dějinného kontextu (nacistické plány na českou etnocidu, atentát na Heydricha, lidická katastrofa, úvahy v londýnské vládě), které také kompozičně vyvažují tuto největší Vávrovu filmovou epopej rozsahem srovnatelnou s Bondarčukovou VÁLKOU A MÍREM (de facto šlo o hexalogii). Ještě zajímavější je to, co muselo být na zásah komunistických cenzorů rané normalizace vynecháno: kontext Benešových londýnských úvah, které ho "usvědčují" z nenapravitelných demokratických sklonů; postava národního hrdiny generála Heliodora Píky, statečného obhájce československého státního a národního zájmu v Moskvě, který se rozhodujícím způsobem zasloužil o ustavení jednotky; česky psaná jména německočeských demokratických antifašistů (Spiegel, Redisch), ale kupodivu i postavy pozdějšího ministra národní obrany Bohumíra Lomského (Svobodův zástupce), jeho náměstka a srpnového kolaboranta generála Otakara Rytíře (náčelník praporního štábu) i pozdějšího generála, nositele poválečného tzv. rudého gestapismu a spoluarchitekta procesů padesátých let generála bez kvalifikace Bedřicha-Fricka Reicina (zprvu osvětový, později zpravodajský důstojník jednotky). Přes tyto již podstatné faktografické razury se ještě podařilo Vávrovi natočit mimořádně zdařilý film, který vyniká jak pojetím, tak zvládnutím bojových scén (boj o Sokolovo). Druhý díl současně tvoří přechod k závěrečnému dílu trilogie OSVOBOZENÍ PRAHY, v němž řádění cenzury již nabylo nezvladatelného rázu a negativně ovlivnilo úroveň i vyznění nejen této části, ale současně i celé trilogie. (25.08.2007)

Šiškote, po Dnech zrady a osmašedesátem jakbysmet, bylo třeba ještě víc propagandisticky zatlačit na pilu a připomenout národu, že Sovětský svaz je nejlepší přítel člověka. Nebo to jsem popletl, to se říká o psech, ale nechme to být.   Komunistický hnojomet tu kosí jednoho třídního nepřítele za druhým a když jsem si ve Dnech zrady myslel, že vcelku Beneše ti kluci rudí šetří, tak tady se na něm vyřádili jen co je pravda. On nám tedy v Londýně s Ingrem a Masarykem upekli vojenskou diktaturu, hmm.  Zaplať Stalin tu  naštěstí těch obrázků z Londýna tolik zase není a víc sledujeme osudy a nezlomné charaktery kluků dělnickejch s Ludvou Svobodou, kteří nám u Sokolova vybojovali ztracenou čest a slávu!  A to je, rudé kecy nekecy, ale zcela bez ironie fakt, možná to bylo lehce jinak, ale ten Svobodův prapor s kapitánem Jarošem (na toho jsme si jako kluci i hráli) tam skutečně statečně bojoval.  Bojové scény jsou pak naprosto parádní a řekl bych, že patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo u nás na tomto poli natočeno a do dnešních dnů se může směle porovnávat se západními produkcemi.   Tady za ten výraznější rudý hnus ale musím ubrat ještě jednu hvězdu, a to i přes  hodně silnou scénu s vyvražděním Lidic, která se zase Vávrovi povedla nejvíc, podobně jako vsuvky ze života obyčejných lidí ve Dnech zrady. (21.09.2023)

Oproti těžkým Dnům zrady(velmi mnoho postav a samé dialogy),mělo být Sokolovo hrdinskou epopejí,kterou se stalo z části.Precizní Vávrova příprava,která začala už po druhé světové válce a obhlídnutí lokací je na filmu vidět.Akdyž už to naní 100%podle pravdy(páni ze strany měli douhé prsty),alespoň ona autenčistnost bojů a samé bitvy je na naše poměry neskutečná.Bohužel calá tahle mohutná trilogie vznikla v nejtvrdší normalizaci a to je na ní vidět.Uvidíme hodného Gottwalda co jezdí na frontu podpořit své vojáky-kované soudruzi i podlého Beneše s Masarykem co kují pikle v teple Anglie.To jde na dobu vzniku odpustit tvůrcům,ale s čím mě hnuli se žlučí jsou lidice-ta scéna kdy mužové před popravčí četou volají SLÁVU KSČ!T o je i pro mě,fanouška a častého zastánce Vávry taky moc. (17.04.2007)