Putování Jana Amose

Neuvěřitelně suchý film, i ve srovnání s husitskou trilogií. Chudík není Štěpánek a navíc mku scénář nedovoluje nijak herecky exelovat. Peníze (a že jich bylo dost, tento snímek totiž patří k nejdražším počinům naší kinematografie) měly jít rovnou do školství, než na tento "opus", který rozhodně neslouží jako učební pomůcka hodna Komenského. (19.05.2008)

Úžasný výkon pana Chudíka a i ostatních. Jediné co tomu všemu vytknout je režie která je úplně mimo. Je to strašná škoda protože by to možná fungovalo ale ten konec.. Já už se modlil aby to skončilo film má ukrutné dvě a půl hodiny z toho se nebojím říct že by se tak polovina dala střihnout. Když si jen uvědomím že Komenský umíral 25 minut čistého času je mi spíš do smíchu než do place. (31.03.2020)

Velkofilm, jehož epičnost spočívá jen v maniakálně natáhnuté stopáži. Vše od hereckých výkonů přes výpravu vyvolává dojem levné, neuvěřitelně nudné televizní estrády. Závěrečná pasáž umírání (aneb Putování Jana Amose na Onen svět), trvající asi hodinu byla doprovázena srdečním fanděním z řad studenstva: "Tak už sakra chcípni!" (16.11.2009)

Učitel národů a jeho doba v pojetí Otakara Vávry. Film sleduje Komenského osudy, na kterých se odráží doba porážky stavovského povstání a třicetileté války. Jeho pobyt ve Fulneku, v polském Lešně, které se stalo centrem bratrské víry a Komenský se tam uchýlil po vydání Obnoveného zřízení zemského, cestu do Anglie, Švédska, zpět do Polska a Nizozemí, kde 15. listopadu 1670 vyčerpaný umírá. Kromě spíše tragického rodinného života Jana Amose věnuje film pozornost jeho dílu filosofickému a především pedagogickému. Na okraj se tak dostává Komenského odkaz teologický jako posledního biskupa Jednoty bratrské (není divu, když film vznikl na počátku osmdesátých let). Po umělecké stránce má ve snímku vysokou úroveň scéna z díla Labyrint světa a ráj srdce. (11.01.2012)

Bez debaty si Jan Amos Komenský zasloužil svůj film, protože je to jeden z největších českých velikánů, který překročil hranice své vlasti. Ovšem toto zfilmování je poněkud nešťastné. Velkolepost kostýmů a výpravy je sice ohromující, ale Vávrova režie udělala z Komenského mrtvou legendu, na kterou se nesmí sáhnout nikterak jinak, než jen v souvislosti s jeho životním dílem. Nejvíce nešťastné na celém filmu je to, že zde byla téměř vynechána křesťanská atmosféra kolem Komenského, což je do očí bijící, protože přes všechny pedagogické a filozofické zásluhy byl J.A.K. především teolog a křesťan. A nikoliv předchůdce proletářů a mírotvůrce, jak se nám ho Vávra snažil představit. Chlad a patos, který z filmu čišel, filmu nikterak nepomohl, ba právě naopak z něj udělal ještě více čítankové dílo, které je pro běžného diváka prakticky nestravitelné. Ale přesto bych film nezavrhoval, určité scény mě nadchly (rozmluva Komenského se samým sebou nad smyslem života, setkání se švédskou královnou Kristinou I., vsuvka v podobě Labyrinut novověkého světa). Možná trochu nešťastně byl do hlavní role zvolen pan Chudík (přestože si ho více než vážím), ovšem v jeho podání Komenskému chyběla energie a šmrnc. Mnohem lépe bych si v této roli vychutnal třeba pana Lukavského, nebo pana Cupáka, který zde fungoval jako mistrný vypravěč. Otázkou na závěr pak zůstává, zda bylo vhodné do režisérského křesla dát O. Vávru. Kdyby to režíroval někdo jiný, dostalo by to spád a potřebnou jiskru, ale na druhou stranu by se na to nikdy nesehnaly tolik potřebné finance, aby se zaplatily kostýmy a celá výprava. Buď jak buď, 53% je málo, ale nad 60% bych taky nikdy nešel. Průměr. (20.01.2014)