Filosofská historie

Film o studentském životě v tochu horkých létech 1847 a 1848 v Litomyšli. Občas vtipné, místy napínavé s posláním, aby český národ v bojích budoucích dokázal lépe bojovati. Bohužel se tak rozhodně nestalo a zřejmě nikdy nestane, neboť národ český nikdy na bitvu připraven nebude. Smutné i veselé příhody čtyř studentů filozofie Vavřeny (Ladislav Boháč), Frýborta (výborný Jan Pivec), smolaře Špíny (Vladimír Hlavatý) a strašpytla Zelenky (Stanislav Neumann). Další postavy: chápavá paní bytná Elis (Helena Friedlová), studentské lásky Lenka (Karla Oličová) a Mářinka (Elena Hálková), zpátečnický Roubínek (Jindřich Plachta) a pomstichtivá škodolibá paní purkmistrová alias Rollerka (Anna Steimarová). Film o touze po vzdoru proti cizí nadvládě a útisku, který měl posílit odvahu na boj před druhou světovou válkou. Leč k boji ani nedošlo. (07.03.2010)

Dle mého názoru :Alois Jirásek by měl určitě radost....ztvárnění jeho "Filosofské historie" se na tehdejší dobu povedlo. Přesto místy úsměvná, adaptace známé předlohy byla přijata s velkými sympatiemi kritiky, a tentokrát se shodla i s diváky. Otakar Vávra jako režisér úspěšně odstartoval svou režijní kariéru, protože převzal současně před ukončením natáčení "Filosofské historie" režii k dalšímu velice uznávanému filmu.Zajisté si vybavíme s úsměvem na rtech trochu postarší studenty- pány Vavřenu(L.Boháč), Frýborta(J.Pivec), Špínu (F.Hlavatý) a pana Zelenku (S.Neuman). Jejich bytnou hodnou slečnu Elís, Lenku,Márinka (Elena Hálková),obchodnice (Z.Baldová), aktuára Roubínka(Jindřicha Plachtu), poněmčelou manželku,Fricínka a dceru Lotty a především protivnou Rollerovou. (09.02.2007)

Opulentní nuda. Ambiciózní Vávra tehdy bezesporu zaujal svým režijním přístupem, který se ostře odlišoval od ostatních, přesto se mnohé z jeho historických filmů se současným divákem spíše míjejí. Jiráskova novela nepochybně zavdávala velké naděje v době (1937) natáčení tohoto filmu, kdy se znovu hrálo o osud utiskovaného Československa, dnes z toho všeho vyčuhuje už jen nesnesitelný patos, s nímž i jinak skvělí herci deklamují obvyklé fráze o svobodě, útlaku a lásce. (05.10.2008)

Navzdory negativním konotacím, kterými bylo obklopeno celé Jiráskovo dílo i jeho osobnost (zejména po roce 1945), z filmových a televizních přepisů lze překvapivě doporučit jako aktuální či v jiném smyslu kvalitní či zajímavé prakticky všechny tituly. Jirásek sám se dožil pouze první němé Lucerny, ze které byl nadšen. Z éry třicátých let pak vynikají Psohlavci, Vojnarka, Filosofská historie i nová verze Lucerny stejným dílem. Vávra vsadil na klasický titul, zkušené tvůrce a nechal rozkvést mladé herectví Boháče a Pivce (Vavřeny a Frýborta), aniž by jim do hry příliš zasahoval. Boháč znovu horoval pro éterickou Oličovou, stejně jako v K. H. Máchovi, který měl premiéru o dva měsíce dříve. A Pivci se zas líbila Elena Hálková, z Národního. Z Národního byla i Ela Poznerová (Lotty Roubínková), ve 20. letech vítězka Miss Československo z regionální sekce v nadnárodní soutěži Fanamet z roku 1927. O dekádu později ovšem již zcela řadová česká herečka, bez dalších ambicí uspět za hranicemi. Z celkové bilance nejlepší službu udělala nicméně Filosofská historie Heleně Friedlové (slečně Elis), která debutovala ve zvukovém filmu až v Srdci v soumraku o rok dříve a nesla si s sebou škatulku přepisu časopiseckého románu podle Maryny Radoměrské, což je poněkud jiný žánr, než Jirásek. (04.10.2020)

Obrazově výborně zvládnutá jiráskovská adaptace se zcela nejiráskovským, ale dobově pochopitelným závěrečným apelem. Co už je horší- studiová kašírovanost pražských barikád bije do očí a kazí dojem z dramatického finále, nehledě na to, že představitelé „pánů filosofů“ by svým stářím patřili spíše na univerzitu třetího věku. (30.01.2009)