Ve službách mafie

Návrat do rodné obce po letech může mít nečekané následky. Tzv. spiklenecké nebo konspirativní teorie nejsou prosty opor ve skutečnosti, tj. odrážejí vždy, co se už stalo nebo co se děje nebo dít bude. Aneb jak to chodilo, když ještě nebyli "institucionalizováni" vrazi z povolání, jezdící z jednoho konce světa na druhý podle přání a potřeb "zákazníků". "Pozoruhodné" jsou také tzv. chruščováky v mafiánském podání. Kvalitní scénář, poetika neorealismu a Alberto Sordi v nezvyklé - vzhledem k jeho pověsti komika - , ale brilantně zvládnuté roli dotvářejí i dnes nový pohled na tvář organizovaného zločinu. Za zmínku stojí i brilantně zachycené prostředí "staré" Sicílie. (28.05.2023)

Ferreri & Azcona a Age & Scarpelli. Nečekané spojení dvou stylově rozdílných scénáristických dvojic. Jedinečný Sordi, obklopený v jedné ze svých životních rolí skoro samými neherci. Mentalita "civilizovaného" severu Itálie vs. mentalita Sicílie jako úplně jiného světa. Tenhle film je dokonalou esencí kontrastů. Lattuada trpělivě vykresluje trochu strastiplné, ale vesměs milé a humorné epizodky z jedné rodinné dovolené a přitom vás pozvolna vtahuje do světa kafkovské absurdity, v němž se neodpovídá na otázky, a v němž je anonymní násilí jedinou volbou, jak chránit svoji rodinu (a slovo rodina má na Sicílii mnohoznačný význam). Nakonec vám zůstane jen ten knedlík v krku a pocit, že sounáležitost s druhými znamená, že váš život je cenný a nezbytný asi jako každá součástka ve Fiatu. (20.06.2023)

Už jsem tuším někde psal, že mafiánské filmy mě baví nanejvýš jako komedie. Snad to bude mým prachbídným zájmem o toto téma, snad i geografickou vzdálenostou od těch největších center mafiánského dění (a díkybohu za tuhle vzdálenost!). Tohleto oba Albertové natočili nejspíš přímo pro mě. :o) Od začátku obrovská nadupaná sranda, temperamentní dělnický prosťáček si to nejdříve dává na neobyčejném rodinném výletu na Sicílii a poté roztáčí ve velkém v New Yorku, až se znenazdání stává velkým bossem. V pasáží chystání se na myslivecký hon o půlnoci v kuchyni a následné setkávání se s ozbrojenými parťáky v nočním městě nabírá film grády téměř surrealistické... Někomu by se mohlo zdát praštěné obdivovat italského herce v roli „typického Itala“, ale Alberto Sordi to předvádí s natolik přiměřeným gustem, že se mi v jeho podání ta bláznivá italská nátura se svérázně divokým temperamentem vůbec neprotiví, dokáže být při tom po celý čas nesmírně charismatický a krásně si u toho ještě pohrává i se svými nenuceně komickými pohledy. Pan Sordi mě už podruhé za sebou velice potěšil a ačkoliv se mi Doktor na pokladnu minulý měsíc líbil ještě o kousek víc a tentokrát asi zůstanu pro pár slabších míst jen u 4 hvězdiček, musím říct, že jsem se v rámci mnou pořád tolik neoblíbených italských komedií dočkal opět menšího překvapení. Takže jen tak dál a už se těším na setkání s mistrem v dalším filmu... [85%] (20.08.2021)

Výborná osobná dráma Antonia Badalamentiho, ktorý prichádza s rodinou z Milána navštíviť rodnú Sicíliu. Rázovitý kraj s osobitými zvykmi a ešte osobitejšími vzťahmi. Antonio sa opäť zžíva s komunitou rodného mesta a temné nitky mafie ho znova omotávajú. Herci svoje role hrajú veľmi dobre a produkcia výborne graduje atmosféru, takže spočiatku veselý rodinný výlet sa mení na drámu a cestu, z ktorej nemožno vycúvať. 75% (23.10.2023)

Další Sordiho film, kterému jsem se rozhodl dát šanci. Než jsem se k němu dostal na Netflixu, odvysílala ho se zcela novým dabingem ČT2, takže jsem dal přednost této verzi. Se Sordim mám trochu problém, jeho filmy jsou často avizovány jako komedie, ale výsledek je obyčejně takový zvláštní, melodramatický a málo vtipný. Také u tohoto filmu jde v podstatě o tři žánry v jednom - tragikomedie, melodrama a mafiánský thriller. Děj mi přišel zajímavý, ale příliš rozvláčný. Ocenil jsem patřičně dramatickou hudbu a zajímavé záběry kamery (z nichž nejvíce mě paradoxně zaujaly scény z automobilky), jinak ale tento film za 60 let notně zestárnul, částečně i vzhledem k černobílému formátu. Z naposled viděných Sordiovek (Můj syn Nero, Il diavolo a Vysoká karetní hra) mi tento přišel nejlepší, přesto nemůžu jít výš než na ***. 68 % a jako případný další Sordiho film budu volit raději nějakou čistokrevnou komedii. (31.05.2023)